„No jo, ty jsi ještě mladá. Tělo ti slouží, nic tě nebolí… Jaké ty můžeš mít starosti!“ řekla mi jednou starší paní, se kterou jsem se dala do řeči. Ta věta mi utkvěla v paměti.
Paní měla pravdu v tom, že jsem byla opravdu mladá – bylo mi čerstvě čtrnáct let a opravdu mě nic na těle nebolelo. Ale rozhodně jsem neměla pocit, že by byl můj život růžový a bezstarostný. Ve škole mě trápila matematika, do které jsem vkládala spoustu úsilí, ale na dobré známky to bohužel nestačilo. Doma jsme zrovna řešili těžkosti s náročnou prací mojí mamky a v týmu vedoucích, se kterými jsme chystali farní víkendovku, jsme se pohádali, což mě moc mrzelo. K tomu ještě zrovna kluk, se kterým jsem si rozuměla, odešel do Brna na střední a přestal se se mnou bavit. Jednoduchý život jsem si teda přestavovala úplně jinak!
Mládí a dospívání je krásné období, ale rozhodně to neznamená, že se jedná o období bez starostí. Je to doba plná hledání životního směru, poznávání světa, druhých i nás samotných. V pouhých několika letech se rozhodujeme o našem vzdělání, naplnění času i budoucím partnerovi nebo jiném povolání. A to jsou skutečně velké otázky! Není divu, že můžeme mít někdy chuť zalézt pod peřinu a schovat se před tím dospělým životem, který se mílovými kroky blíží… Právě proto je skvělé, když můžeme cítit podporu ostatních. A jednou z těch největších posil v náročných obdobích je modlitba.
Díky němu se můžeme sami zapojit do modliteb za všechny mladé lidi na celém světě a můžeme si být jisti, že se modlí i oni za nás. Společně můžeme prosit o dary Ducha svatého pro všechny mladé lidi, aby rozeznali své dary a našli své místo v církvi. A taky, aby nezůstali ve své modlitbě izolováni, ale zorganizovali ve své farnosti, rodině či společenství modlitbu za mládež v daný týden v pátek od 20 do 21 h i pro ostatní. Bude to stejný čas pro celou republiku, ve kterém se můžeme spojit různými způsoby v modlitbě na stejný úmysl.
Ať už si procházíme čímkoli, vždycky je super vědět, že ve svých starostech nejsme sami. A jako křesťané skutečně NIKDY sami nejsme. Vědomí, že jsme propojeni s Bohem i druhými je velkým povzbuzením. Tak co, zapojíte se v příštím týdnu taky?
Na propojení ve společné modlitbě se těší redaktorka Jitka
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.