Ruku na srdce, kolikrát se vám za rok stane, že se ráno probudíte a máte úsměv na tváři. Já mám většinou spíš náladu typu: Ach jo, už zase musím vstávat. Začíná to podzimním počasím a končí jarní rovnodenností. Nejraději bych se uložila k zimnímu spánku. Takže na úsměv po ránu to nikdy moc nevypadá. Ale být půl roku jako kakabus? To tedy ne! Rozhodla jsem se cíleně zařadit úsměv do svého života. Výzvu si můžete přečíst v říjnovém čísle. Já už to vyzkoušela a zkuste hádat, jak jsem dopadla:-)

Úsměv jako lék

„Smích je nejcennějším darem božím.“ Sean O´Casey

Takže, už je to týden, co zkouším každé ráno, opravdu poctivě děkovat Bohu a mít radost z každého začínajícího dne. Samozřejmě, že jsem jen tak neležela v posteli. Když změna tak změna! Každé ráno jsem vyšla na balkon, pomodlila se a s úsměvem jsem se vydala do koupelny.

Jak mi to šlo?

Co si budeme povídat, když ráno svítí sluníčko není problém, protože mi to vždycky zvedne náladu. Horší je to tehdy, když je zataženo nebo dokonce prší. To je teprve ta pravá výzva. Překonat se a jít. Modlit a se a pak se ještě na všechny usmívat. Dá to fušku.

Úsměv jako komunikace

„Člověk je jediný živočich, který se směje a pláče.“

Naše dny se mohou lišit. Každý máme jiné povinnosti, úkoly i starosti. A další úkol: Uvědom si, že tvoje „starosti“ jsou vlastně fajn, mají nás trochu přinutit, abychom byli vděční a také přinášeli trochu radostí všude tam, kde jsme, i když to není vždy jednoduché.

Jak mi to šlo?

Já osobně jsem opravdu ráda za práci, kterou mám. Není to vždy procházka růžovým sadem a není to o potkávání pouze příjemných a skvělých lidí. Přesto to je práce, která má pro mě smysl a já ji dělám ráda.

Zkuste si i vy toto uvědomit a s radostí se vydejte na cestu do školy, práce, kroužků a za svými povinnostmi. Jde to, já to zkusila!

Prostě Úsměv

„Ať kdokoli, koho přijmete, ať od vás odchází lepší a šťastnější.“ Matka Tereza

Další výzvou bylo usmívat se i na ty, které „zrovna nemusím“. Každý máme někoho, komu bychom se nejraději vyhnuli, přešli na druhý chodník nebo ho raději nepotkali. Ale postavit se této nechuti čelem, je výzva pro odvážné. Navíc, když máte nasadit úsměv… Mně osobně pomohlo si uvědomit, že ten daný člověk má také své starosti, a možná proto je takový. A já mohu být první, kdo se na něj ten den usměje. Bylo to náročné, neříkám že ne, ale tak nějak mě potěšilo vědomí, že já sama si můžu určovat, na koho se chci usmát. Byl to takový osvobozující pocit. Vyzkoušejte a uvidíte.

Úsměv jako poděkování

„Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.“ Seneca

Večerní relax máme většinou spojený s mobilem a sociálními sítěmi. Někdy je trochu škoda, že nezavzpomínáme, co jsme ten den vlastně prožili. Co zajímavého, vtipného, netradičního se nám stalo, a spíše koukáme, co prožil někdo jiný. Chápu, že na věci, co se moc nepovedly, moc vzpomínat nechceme, ale zase je to možnost, jak se zlepšit, posunout a možná si i přiznat, že jsme udělali chybu. Takže teď si píšu tři - čtyři věty do diáře, co bylo fajn, občas hlášku, která stála za to, úspěch i selhání. Jednoduše, shrnout si svůj den a poděkovat za něj Bohu.

Přeji vám i sobě, aby pokusy s úsměvem byly to, co budete zkoušet každý den. A jsem zvědavá, jestli se vaše dny opravdu prozáří. Napište nám do redakce. :-)

Majka St

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.