Tak schválně, hned teď vyjmenujte deset lidí, bez kterých by vám bylo smutno a nejen prázdniny, by byly tak trochu o ničem?
Takže? Povedlo se? Někdo možná nenašel ani polovinu a jinému nestačili prsty.:-) Doufám, že skoro všichni jste byli v té druhé polovině a máte kolem sebe skvělých lidí nepočítaně. Ještě by mě zajímalo, kolik z vás si vzpomnělo na prarodiče. Vešli se do vašeho seznamu? Jsou to lidé, bez kterých by vám bylo smutno? Možná nám to dnes tak nepřipadá, protože máme jiné zájmy, zajímavější přátele, ale ve chvíli, kdy o své blízké přijdeme, většinou pak, si uvědomíme, že je nám po nich smutno.
My, mladí si chceme mít život tak nějak po svém. Chceme jít s dobou, být moderní a moc se neotáčet. Co bylo, bylo. Už rodiče žili v pravěku, natož babička s dědou. Ale úkolem mladého člověka není jen jít dopředu, bořit mýty, překonávat tabu a zpochybňovat názory předešlé generace. Máme rozdávat naději. Říká se, že člověk je natolik šťastný, kolik šťastných lidí učinil. Starší lidé potřebují naději a blízkost. Můžeme je udělat šťastnými. A věřte, že nás to nebude nic stát.
Už jen to, že jsme jako vnoučata ke svým prarodičům milí, vstřícní a pozorní, je pro ně velký dar. Zkusme toto léto na své babičky a dědečky více myslet. Být pro ně zdrojem radosti a naděje.
Radostné léto prožité v dělání dobra přeje šéfredaktorka Majka St
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.