Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

Původní příspěvek:

Ahoj :) Mám velmi podobnou zkušenost. Je mi 23 let - kolik je tobě? Byla jsem na válečné stezce s takovými (a ještě mnohem silnějšími pocity zamilovanosti k holkám) od 12 let. Prvně jsem se zamilovala do své o dost starší vedoucí - začínalo to podobně, jako to máš ty - hrozně jsem s ní chtěla trávit čas(bylo to fakt silné, toužila jsem být na každé akci, kde byla ona, přála jsem si, aby si mě všimla, abychom si povídaly), přitahovala mě...ale u ní to zůstalo jen platonické, chovala jsem se normálně a navíc pro mě bylo hrozně těžké si přiznat, že tyto pocity nejsou úplně "normální" ve vztahu k vedoucí. Hodně jsem se upínala na to, že to je jen fáze, byla jsem zmatená a bála jsem se někomu svěřit (první kněz, kterému jsem to řekla, se začal modlit nějakou modlitbu na vyhánění démonů (cizím jazykem), což je přesně věc, kterou zmatená čtrnáctiletá holka potřebuje, dodnes si myslím, že to neměl dělat, že v tomhle tématu nebyl vůbec vzdělaný a jednal jen na základě svých pocitů). Později jsem se zamilovala do své o 3 roky starší kamarádky z tancování a to už byla zamilovanost se vším všudy, s motýlky v břiše, bušením srdce, když jsme se měly vidět, absolutní euforií, když jsme spolu trávily čas nebo když se mě dotkla. Trvalo to tak od čtrnácti do osmnácti, nejvíc intenzivní byly první 3 roky. Ani jí jsem nic neřekla. Hodně jsem v té době bojovala se svými pocity, četla knihy, jak se z homosexuality vyléčit a podobně. Zároveň se mi sem tam líbil i nějaký kluk, ale nikdy jsem u něj neměla takové pocity jako u holek, líbilo se mi většinou, že byl galantní nebo hodný, ale nikdy jsem nebyla zamilovaná tak, jak jsem popsala výše. To mi dávalo pořád naději, že se to třeba změní, že dokážu zvrátit svojí orientaci. Poté jsem dodělala gympl a šla na lékařskou fakultu. Myslím, že medicína toho ve mě hodně změnila. Celá západní medicína je totiž postavená na kritickém myšlení, cokoliv, podle čeho léčíme, je prvně obráceno ze všech stran, neustále se zkoumá a musí být podané důkazy, že to tak skutečně je. Při studiu genetiky jsem začala vidět trhliny v tom, jak je mi křesťanství podávané. Prostě některé věci, které mě naučili v kostele, věděcky takto nejsou. Začala jsem svou víru zkoumat o dost víc kriticky. Díky tomu jsem dokázala svojí orientaci konečně přijmout. Naučila jsem se nějak kriticky přezkoumávat, co mi říkají v kostele a co říká nauka církve (spousta věcí mi dává smysl, ale pár zmínek v Bibli o homosexualitě mi prostě smysl nedávají, obzvlášť v kontextu třeba mnohoženství, které je ok ve Starém zákoně a není ok v Novém a podobně - nějak jsem prostě došla k tomu, že se jedná o kulturní záležitosti té doby. Abych to zkrátila - poté, co jsem sama sebe dokázala přijmout, jsem se zamilovala. Překvapivě do holky :) A s tou teď už přes rok chodím(doufám, že redakce tento příspěvek nesmaže, jde tu přece o diskuzi a sdílení zkušeností). Necítím se, že bych dělala něco špatného(tak jako když člověk lže, pomlouvá někoho, úsmyslě dělá ěnco zlého), cítím se šťastná, že můj nejbližší člověk je můj soulmate, že se milujeme a že chceme v našich životech dělat dobro. Chtěla bych říct, že jsem moc šťastná, že jsem s žádným klukem neměla v dospívání vážnější vztah - bylo by to celé založené na lži a mojí touze být "normální". A že je možné, že skutečně budeš mít homosexuální orientaci(to se ukáže časem) a je možné, že toto je jen fáze. Jen čas ukáže, ale není třeba se bát ani jednoho :) Chtěla bych ti poradit jednu věc: Když jsem se svou přítelkyní začala chodit, měla jsem strach, že mě Bůh opustí - že se mi přestane dařit, vyhodí mě ze školy, stane se něco hrozného v rodině a podobně. Trochu jsem se toho bála právě kvůli rétorice, která je častou užívaná v kostele. Ale nic z toho se nestalo :) A teď už k té radě: Neboj se cokoliv zkoumat, žádný názor není zakázaný, žádná otázka není špatná. Opravdu. Protože pokud se tvoje orientace ukáže jako homosexuální, budeš se muset rozhodnout, co s životem, jestli si najít vztah, jít do vztahu s mužem, být sama. Ale je to veliké rozhodnutí ohledně celého tvého života a měla bys ho udělat ty sama a ne na základě nějakého strachu. Držím ti palce, kdybys chtěla, ozvi se na: cukrik2013@gmail.com, můžeme si popovídat. Asi jsem v pubertě totiž potřebovala znát někoho, kdo by měl homosexuální orientaci a byl v pohodě a normální :) a nikoho takového jsem nepoznala. Klára P.S. Už jen čas, kdy jsi svůj příspěvek přidala, mi hrozně připomíná mě samotnou, taky jsem do diskuzí kdysi psala pozdě v noci, když jsem nad vším přemýšlela :)
Přezdívka (jméno): Klára

UPOZORNĚNÍ: Tento prostor slouží k vzájemnému setkávání a obohacování. Dodržujte prosím pravidla slušné diskuse a vyhněte se vulgárním výrazům. Příspěvky nedodržující pravidla diskuse budou smazány. Redakce


 Přezdívka (jméno): 
 Email:
 (nebude zveřejněn!)
 Text : 
 
 Napiš číslem   devět set devadesát jedna:

Zpět na výpis příspěvků

 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz