Anna (6.11.2017 21:35) Zdravím všechny! Nosím už 4 měsíce rovnátka na noc, která si každý večer nasazuji a rano sundavam, přičemž si je vždycky umyju. Ale stejně se trochu zanáší, nevím čím to je. Nosíte je taky některá? A jak je čistíte? Co používáte a co je osvědčené, ze je spolehlivé umyje úplně? Páni zubarka mi říkala, ze stačí voda a mýdlo. Díky všem :) | |
mellisa (07.11.2017 23:50) Ahoj, ja nosim rovnatka na noc uz asi ctvrtym rokem (od te doby, co mi sundaly fixni) a cistim je normalne kartackem na zuby a pastou a funguje to relativne dobre. JInak tip, co jsem dostala od svoji zubarky je, ze je muzu dat jednou za cas normalne do mycky, coz taky funguje skvele, akorat u toho pozor, jestli mas takovy ty folie na zuby a ne klasicky rovnatka, protoze ja jednou dala do mycky prave ty folie a pustila to na moc vysokou teplotu a rovnatka se zdeformovala- zkroutila (a musela jsem dostat novy). Snad jsem alespon trochu poradila, mell | |
J. (06.11.2017 18:27) Ahoj :) Já si myslím, že záleží hlavně na vašem vztahu. Píšeš, že jsi se zamilovala, takže spolu ještě asi nechodíte, že? Možná bych to nechala na něm... nebo, jestli spolu nějak víc kamarádíte, tak se třeba sblížíte více... nemám s tímhle moc zkušeností :), ale myslím že kluk by měl začít první, že on by měl dívku oslovit, protože jsou i případy, kdy kluk holku nepochopí nebo takřka odkopne a ona se pak přinejmenším cítí trapně..., ale tím tě zas nechci nějak strašit, spíše bych prostě ten první krok čekala od něj. A jinak k samotnému chození s mladším klukem - podle mě to nevadí, pokud to nevadí vám samotným a máte se rádi, jak už jsem psala, hlavní je ten vztah... Možná ještě narážíš na to, aby se ti třeba neposmívaly kamarádky, ale myslím, že pokud byste spolu opravdu chodili, tak by to měly nějak vzít a ty by ses tím neměla nějak moc trápit. No, nevím, jestli jsem ti poradila, ale každopádně ti přeji hodně štěstí, a kdyby něco nevyšlo, tak se tím moc netrap, určitě přijde někdy někdo jiný :D Měj se hezky, J. | |
Olga (06.11.2017 19:54) Ahoj, myslím si, ze ten rozdíl je mezi vámi moc velký. Také většinou kluci okolo 14, 15 let vůbec nemysli na to s někým chodit a brát to vážně. Nechci hi nějak shodit, ale ve většině případu to tak je; nepopírám však možnost, ze on by byl výjimka a bral by skutečnost, ze se někomu líbí a chce s nim někdo chodit, vážně a nevysmál by se ti. :) Takže podle mého názoru bych mu nic nerikala a snažila se nedávat najevo, ze se ti líbí; chápu ze je to těžké, ale myslím, ze je to lepší než potom se vyrovnávat se zklamáním nebo smutkem, když by zareagoval jinak než jak bys mohla čekat. Myslím, ze si musis vystačit jen si s nim povídat jako s kamarádem. Napadlo mě, jestli třeba nemáte nějakého společného kamaráda (asi lepší by byl kluk), se kterým se znáte oba velmi dobře a s nimž by sis mohla o něm popovídat a on by se třeba portál jeho, jestli o něčem jako chození a líbení se uvažuje atak. :) A poslední věc: pokud byste spolu chodili, nepokladala bych to za vztah, jaký je mezi klukem a holkou ve tvém věku (když jsou minimálně stejně staří), protože přece jen s nim si nemůžeš popovídat o věcech jako s klukem stejně starým jako ty. Chápeš? Takže závěrem: chození s nim by ti myslím nic nepřineslo, protože on neuvažuje o stejných věcech a problémech jako ty; myslím, ze by tě ničím neobohatil. Samozřejmě nechci ho shazovat nebo z něho dělat nekoho hloupého, ale vycházím z chování většiny kluků v jeho věku. Promiň, jestli jsem ti způsobila smutek nebo tě nějak zklamala... ;) Doufám, ze i když se rozhodneš jakkoliv, nebude to nakonec špatné. | |
Věra Anežka (21.11.2017 10:18) Ahoj Anonym, já jsem toto nikdy řešit nemusela.Ale myslím že je to opravdu velký věkový rozdíl. Navíc kluk, kterému je 14 let, ještě nemá představu o tom co by chtěl v životě dělat a nemyslím že by 14 letý kluk uvažoval o nějakém vážném vztahu. Asi jsem ti moc nepomohla a nepotěšila tě za což se ti omlouvám. Každopádně ti přeju hodně štěstí ať už to dopadne jakkoliv. Opatruj se. Věra Anežka | |
:) (1.11.2017 19:44) Ahoj, mam otázku. Myslíte, že kdyz jsem teď v prvaku na gymnazium, tak neni problem přejít na jiné gymnazium? Vůbec to totiž nevypadá podle toho jak jsem si vysnila. Učení mi myslim jde, ale lidi ze třídy jsou zvláštní. Dávála jsem tomu čas, ale prostě to nejde. :( Máte s přechodem převodem na jine gymnazium některá zkušenost? | |
Helena (02.11.2017 19:36) Ahoj, já jsem sice na jiný gympl nikdy nepřestoupila (teď jsem ve čtvrťáku), ale moje nejlepší kamarádka se pro přestup rozhodla v polovině druháku (měla totiž problém s matematikou). Jiný můj spolužák odešel po prváku a jeden dokonce nedáno (po třeťáku). Proto si myslím, že nikdy není pozdě na přestup. :) Je ale důležité mít pro to opravdu dobrý důvod, celou věc si pořádně promyslet. Přestup na jinou školu není vůbec jednoduchý, nesmíš zapomenout, že už naskakuješ do rozjetého vlaku. Pokud jsi již pevně rozhodnutá, odejdi co nejdříve. Čím dříve nastoupíš do nové školy, tím to bude pro tebe jednodušší. Snad jsem ti trochu poradila. :) | |
;-) (03.11.2017 23:09) Ahoj. Lidi na gymplu bývají divní, ale ne všichni. Mně se samozřejmě podařilo dostat se do třídy plné lidí, se kterými takřka nejde promluvit.. Po roce jsem přestoupila na jiný gympl. A jsem tam pořád. Jsem tam spokojená a hodlám zde udělat maturitu. Myslím, že by všichni spolužáci mohli být více "lidštější", ale na gymplu to prostě tak bývá, jak jsou všichni "inteligentnější", tak je to trochu jiné. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem je začala chápat, ale teď už je to relativně OK. Takže má rada - zkus to. Prakticky nemáš co ztratit ;-). A nepředstavuj si to jako žádný ráj - očekávej, že se spolužáky budeš dobře vycházet a najdeš si dobrou kamarádku. A to stačí. Nebo alespoň mně to stačí. Jdi do toho. ;-) | |
MocRádaSeSměju (08.11.2017 18:14) Zdravím Tě! :D Chápu Tvůj problém, sama jsem takový řešila. Možná rozdíl je v tom, že já chodím na osmileté gymnázium. Když jsem byla v páté třídě, naprosto jsem se pro tu školu nadchla - měla výborné výsledky, všichni říkali, že je tam úžasná rodinná atmosféra, líbilo se mi, že se jedná o církevní školu. Na gympl jsem se pro svou velikou radost dostala - ale ouvej. Nic nebylo takové, jak jsem si vysnila. Učitelé byli přehnaně přísní, a ta třída - jak příšerně jsem se v ní cítila! Většina spolužáků se mi smála, naprosto mě nepřijímali do kolektivu, nebyla jsem pro ně dost dobrá. Celé čtyři roky (prima-kvarta = 6.-9. třída) byly pro mě děs. V kvartě jsem byla až tak nešťastná, že jsem podala přihlášku na střední školu. Ale zůstala jsem na gymplu (naštěstí!). Bůh mi ukázal milion a jedna důvodů, proč zůstat (ztracené výsledky přijímacích zkoušek na střední školu, zmatek, na který obor jsem se vlastně přihlásila...), a za to Mu budu navěky vděčná. O prázdninách jsem měla hrůzu, že se vrátím zas na deset měsíců k té hrozné třídě, týden před začátkem školního roku jsem měla deprese. Pak začal nový školní rok a! všechno se změnilo. Se spolužáky si rozumím, začala jsem se bavit s lidmi, kteří se mi dřív smáli. Uvědomila jsem si tohle: Vztah, který ke svém třídě cítím není v těch lidech, ale v mně. Modli se, aby Ti Bůh poradil, On není lhostejný. Moc Ti držím palce, modlím se za Tebe. A ať se rozhodneš jakkoli, přeju Ti, abys byla šťasná. DEJ SVÉ TŘÍDĚ I SAMA SOBĚ ŠANCI :) | |
vaitelmiivai (31.10.2017 21:54) Nazdar cérky....řekla jsem si, že bude fajn, když napíšu právě vám a to z toho důvodu, že jsem následující věc uzavřela před svými BFF. Víte, jde o jednoho chlapa. A o jednu slečnu. Ta slečna je jedna z mých nejlepších kamarádek. A ten chlap s ní chodí a ne jen tak ze srandy. Je pro něj ta vybraná. A zároveň ten chlap se mi předtím tři roky líbil, věděl o tom a ta kámoška o tom taky věděla. A právě jí jsem se ohledně něj nejvíc svěřovala. Jí ale obletovalo strašně moc kluků , které ona odmítala a o chlapa, který s ní teď chodí spočátku ani neměla zájem. Já mám ale podezření, že měli mezi sebou hlubší vztah už předtím, než spolu začali chodit. A o tom mi nic neřekla. Celkem se na ní zlobím. Je v tom dosti věcí. Například to, že já úplně nemohla ovlivnit, zda ho milovat, nebo s tím seknout. Nemohla jsem se toho vůbec zbavit, ačkoliv jsem věděla už když se mi líbil prvním rokem, že chce ji...nebo alespoň jsem to tušila. A dost blbé taky je, že ona je komunikativní, všichni ji mají rádi, protože se jí můžou se vším vypovídat. Ona má totiž tu výhodu, že neumí mluvit o sobě a přirozeně ji zajímají spíše druzí. Zatímco já pro nikoho z kluků nebyla jedinečná a myslím, že je to, protože nejsem moc komunikativní. Zajímají mě druzí, ale dokážu i hodně mluvit o sobě. Myslela jsem si, že už jsem z toho venku. Že už jsem tu svou situaci nějak přijala. Že on si vybral ji. Ale když vedle mě ti dva sedí, hrdličkují spolu-ruší při programu v kostele, zatímco já bych si ten program ráda poslechla, znova mě to naštve. Cítím tu nespravedlnost. Taky vůbec nemám chuť ke komukoliv mluvit, pokud to nejsou mé nejlepší kamarádky, nebo lidi, se kterýma se alespoň trochu bavím. Lidi v církvi mi jsou nesympatičtí. A dříve, předtím, než mě ten chlap odmítl kvůli ní, jsem byla veselá, společenská, komunikativní. S navazováním vztahů jsem to měla vždycky složité, ale teď najednou jsem dost ve stresu, cítím se sobecká a že nic pro Boha nedělám, ačkoliv se o to snažím. Moc mě zajímají vaše názory, zkušenosti Díky P.S. : Je mi osmnáct :) | |
Helena (02.11.2017 19:44) Ahoj, myslím, že není dobré v sobě živit zlost. Když se na ně budeš pořád zlobit, budeš tím ubližovat především sama sobě. Zkus zapomenout. Nechat je jít svou cestou. Vím, že to není jednoduché, ale dá se to zvládnout. Poradila bych ti, aby ses s nimi (hlavně zpočátku) moc nestýkala. Věnuj se jiným kamarádkám, seznamuj se s novými lidmi. Zkus se něčím zaměstnat a uvidíš, že časem už to nebude takové zlé. A jednoho krásného dne potkáš někoho, koho budeš mí taky ráda a on bude tvoje city opětovat. | |
Věra Anežka (03.11.2017 10:37) Ahoj, chápu že tě to štve.Ale je potřeba se na to podívat s nadhledem. Nevíš jak by to s tím klukem třeba dopadlo.Chápu že to vnímáš jako podraz od nejlepší kamarádky.Ale věř tomu,že to určitě mělo nějaký smysl.A rozhodně bych v sobě neživila naštvanost.Tím ublížíš sama sobě.A pak ještě máš život před sebou a určitě ještě nějakýho kluka potkáš.Dej tomu čas.A ono se to časem srovná.Držím palce ať to zvládneš.Je to těžký sama jsem zažila zradu od kamarádky.Tak vím jakou bolest prožíváš a co cítíš.Ahoj Věra Anežka | |
Buď trpělivá (05.11.2017 15:55) hej ale on si ji nevybral, protože by byla lepší než ty, hezčí nebo víc komunikativní. O tom láska vůbec není. (Myslím taková ta trvalejší, ne na jednu noc samozřejmě). Nejvíc jde o charakter a o pocit jak se teď říká: soulmate :D Chápu tě v tom, že kvůli němu se cítíš být jiná (od té doby, co se ti líbí, jak jsi psala, že jsi začala být míň veselá atd.). Já to mám totiž stejně. Snaž se na něho nemyslet, dávat svůj život do jiných věcí a hlavně nebuď smutná, když to nepůjde hned. Protože nejvíc vyléčí čas . A Bůh. Tomu to vše dávej. Myslím na tebe, ne že bych neměla stejný problém :DD | |
Akii (05.11.2017 21:55) I VY VŠICHNI SINGLE I VE VZTAHU, NAJDĚTE SI TAKY PÁR MINUT A PŘEČTĚTE SI TOHLE, PROTOŽE TO JE MYSLÍM DŮLEŽITÉ I PRO VÁS!:) Poslyš - teď je to pro tebe těžký, ale právě tak je důležitý, jak se k tomu budeš stavět. Věř tomu nebo ne, mně je taky osmnáct a před nějakým tím měsícem moje nejlepší kamarádka začala chodit s mým kamarádem. Oba jsou znovuzrození a berou to hodně zodpovědně. Ještě před tím, než tahle situace nastala, jsme se dost let s mojí bff o tématu chození atp. fakt hoooodně moc bavily, a probíraly jsme i to, jaký je to když spolu chodí někdo takovým způsobem, že to je pro ty ostatní až nepříjemné. V podstatě, to, co by měli dělat je, že ve společnosti dalších lidí (v církvi, v mládeži, na společných akcích atd.) by se měli chovat tak, jako by spolu vlastně nechodili (nemyslím, že by měli dělat jakože se vůbec neznaj nebo nemaj rádi nebo tak, to vůbec, ale prostě dejme tomu tak, jako ke každé jiné sestře a bratru). Může to znít divně, ale má to dobrý důvod. A ano, není to pro ně vůbec lehké, ale tím, že to dělají, to zbytečně neztěžují těm ostatním, kteří jsou single nebo tam toho druhého nemají. Možná ti to bude znět šíleně, ale je to dost zásadní věc pro vztah mezi tím párem a ostatními. Další důležitá věc je, že by se ti dva neměli od ostatních izolovat, aby byli non-stop jen spolu (i když by třeba rádi povídali jen spolu) - neříkám, že spolu nikdy nemůžou na procházku nebo jen tak sami, tak to není. Ale oddělovat se příliš od společenství v Pánu Ježíši hrozně škodí. Je potřeba udržovat přátelství kolem. Izolace je nebezpečná. Zrovna tak by i lidi kolem neměli tu dvojici oddělovat sami (jakože se jim budou vyhýbat "aby měli soukromí". To je taky špatně, je to kontraproduktivní - naopak, seberte se a na společných akcích je aspoň do určité míry obklopte, aby viděli, že je nikdo neodřezává a že o ně máte zájem. Ti moji dva blízcí přátelé, o kterých jsem mluvila, to právě berou zodpovědně jak po fyzické stránce vztahu (samozřejmě čekají) ale i v tom, že jsou právě ohleduplní vůči ostatním kolem sebe (i vzhledem k předchozím zkušenostem s páry kolem nás, které tak ohleduplné nebyly, a teď si z nich můžeme brát příklad tím, že tudy správná cesta nevede). Takže se snaží se začlenit do kolektivu a i to tak říkají ostatním, takže se nikdo v jejich společnosti nemusí cítit jako křen:) (Žádný hrdličkování, jak říkáš, když jsou v kolektivu) Taky je důležitý, že až se člověk sám dostane jednou do životního vztahu, že se na tyhle rady atd nevykašle a nebude ztěžovat život zas ostatním. Ani nevíš, jak to může bejt báječný, když se můžu parádně bavit se svojí nejlepší kámoškou a dobrým kamarádem bez problému zároveň - a nikdo v tom necítí žádný problém, ani když se bavíme jen ve třech, protože o tomhle tématu mluvíme otevřeně a vidíme to stejně. Jejich vztah je postavený na pevném základu - na Pánu Ježíši Kristu - a to jim dává správný směr. Samozřejmě se za tenhle vztah on i ona i lidi kolem pořád modlí:) No a teď k tobě konkrétně. První věc: komunikace. Vadí ti, "hrdličkování" - naprosto tě chápu. Neohleduplný. Jak to vyřešit bude možná trochu náročné, ale poslyš, pokud je to opravdu dobrá kamarádka, bude chtít taky k tobě být ohleduplná. Řekni jí, jak se cítíš, jestli by to mohli nechat na jindy až nebudou ve společnosti ostatních, kteří zrovna dvakrát nepotřebují být toho svědky. Řekni jí ty věci, co jsem psala nahoře - o vyčleňování se, ohleduplnosti, vztahu který je před Bohem čistý, postavený na Pánu Ježíši a nikoho nepohoršuje. Řekni jí aby o tomhle tématu mluvili společně s jejím budoucím manželem. To je moc důležité. Ať si představí být v kůži ostatních kolem. Věc druhá: Pokud je ona pro něj ta pravá (a on pro ni ten pravý), to znamená (a teď ti to možná bude znít až šíleně), že není ten pravý pro tebe, čili vlastně můžeš být šťastná, že sis s ním něco nazačala, protože by to nebylo správně. Znamená to, že můžeš dál pokračovat v trpělivém čekání na Toho, kterého ti pošle Bůh - a to bude ten, který jediný bude stát za to, aby sis ho vzala - hlavně hledej vší silou Boží vůli. Modli se za svého budoucího manžela. Měj ráda už teď svého budoucího manžela, i když ještě nevíš, kdo to je, a možná jsi ho ještě ani nepotkala. Buď věrná svému budoucímu manželu už teď. Nezašpiň se věcmi, se kterými byses pak styděla před něj předstoupit. Místo soustředění se na hledání životního partnera se soustřeď na prohlubování svého vztahu s Bohem. Čti jeho Slovo a mluv s ním, ať se stane tvým nejlepším přítelem. Ať je v tvém životě Bůh na prvním místě, protože to tak má být i až budeš v manželství; jedině když Boha ty i ten druhý budete mít jako #1, bude vaše manželství pevné a stálé. Uč se žít s Bohem každý den a uč se ho vpouštět do všech oblastí svého života, i když to bude těžké, protože to bude stát za to. Neboj se vůbec, že jsi málo komunikativní (Já jsem introvert jak Brno:D), protože tohle na to nemá vliv. Nehledej, tvůj Bůh toho Pravého za tebou pošle, jen Mu věř:) Chápu, že máš velký zmatek v hlavě, i já jsem nejdřív byla nějakou dobu trochu mimo, než jsem si to s Boží pomocí dala všechno dohromady. Taakže, pokud bysis chtěla popovídat o tom, jak se cítíš a tak (o vztazích i o nespravedlnosti, jak ti to připadá, o lidech v církvi a přátelích, prostě o čemkoliv co tě trápí), tak mi klidně napiš na adresu: ankasirka888@gmail.com (může být zveřejněna) Ráda se s tebou o tom pobavím, myslím, že sdílení se může v tomhle ohledu dost pomoct, takže se nestyď klidně napsat;) Akii (P.S. Kdyby někdo měl podobné problémy tebo tak, tak můžete taky napsat:)) | |
J. (06.11.2017 18:56) Ahoj Akii, musím ocenit tvůj příspěvek. Nemám se vztahy nějaký problém, vlastně jsem ještě nikdy s nikým nechodila, i když mám už 18 (když nepočítám nějakou tu zamilovanost v 1. třídě nebo na nějakém táboře). Ale moc mě to povzbudilo, jak jsi psala, že vlastně stačí dát Boha na 1. místo teď i v manželství a spolehnout se na Něj, že On mi pošle do cesty toho pravého a že je hlavní Boží vůle. Ještě jednou díky za krásný příspěvek a vstřícnost poradit jiným. Měj se hezky a ať ti Pán žehná. :) J. | |
Aaa (02.11.2017 16:48) Ahoj já čtu především fantasy. Jako první doporučila bych ti Eragona(má to čtyři díly a kolem 400-600 stránek) Za druhé jsem si velmi oblíbila knihu Selekce. Za třetí ti vřele doporučuji Hraničářova učně. Pokud chceš trochu o koních doporučuji knihu Dívka v sedle. A jestli máš ráda psi rozhodně stojí za přečtení kniha Bella a Sebastian. Kdyby jsi chtěla ještě nějaké tipy stačí řici.:-) Aaginka | |
J. (06.11.2017 19:12) Harry Potter, Jméno růže, různé knihy od Karla Maye (Vinnetou, Old Surehand...), pokud nechceš indiánky, tak moc hezká je od něj třeba série Cesta za štěstím, má to asi 12 dílů, ale mohu doporučit, je to čtivé, dobrodružné... Záleží už na tobě, co máš ráda. Já bych se asi podívala do knihovny (městské), tam se vždycky něco najde... Tak hezké vybírání. :) PS. Posílám ještě odkaz na Cestu za štěstím, je tam i stručný obsah, kdyby tě to zaujalo :) http://karel-may.majerco.net/knizni-mayovky/bibliogr afie/cesta-za-stestim/ | |
Ann (29.10.2017 18:58) Ahoj, potřebovala bych poradit. Jsem teď momentálně ve druháku na gymplu a opět si víc a víc uvědomuju, že volba této školy bylo pro mě špatné rozhodnutí. Ve třídě jsem na tom sice tak nějak průměrně, ale učivo mě moc nebaví a hlavně mi nic nedává. Zvlášť když chodím na gymnázium, kde se klade větší důraz na předměty fyzika, matika, chemie, biologie a já jsem spíše typ, který má rád humanitní vědy. Obecně mi přijde, že je to na našem gymplu docela těžké a ne každý zvládá všechno učivo. Teď ale k věci. V deváté třídě jsem se jako každý student základky rozhodovala, kam dál. U mě zvítězila pedagogická škola, protozě chci jednou být učitelka ve školce. Tato práce mě baví a naplňuje. Rodiče mi jasně řekli, že mi do výběru zasahovat nebudou a nechají to na mě. Já se ale poté nechala přemluvit většinou spolužáků, kteří se chystali právě na gymnázium, abych šla s nimi. Stejně jako jsem se nechala přesvědčit učiteli, že mám samé jedničky, jsem chytrá, tak proč bych chodila někam jinam než na gympl. Jak jsem psala již v úvodu, jsem ve druhém ročníku. Nějaké předměty mě baví, takže mi nedělá problém se je naučit, naopak většinu předmětů se učit musím, abych měla aspoň trojku. Každý den v té škole přežívám a jen se modlím, aby už byl konec a já mohla jít domů. Naštěstí mám bezva spolužáky, kteří mě dokáží podpořit a takzvaně mě drží nad vodou. :-) Několikrát jsem přemýšlela nad změnou školy, že bych přešla právě na pajdu. Vždycky jsem si ale tak nějak řekla, že to zvládnu. V poslední době mám bohužel pocit opačný a každý den ve škole je pro mě utrpením. Teď ve druháku už mi ale přijde divné přecházet na jinou školu, zvlášť pokud bych měla začínat znovu od prváku. Máte některá z vás podobný problém? Jak to zvládáte ve škole, která vám nesedla? Případně pokud byste mi napsali nějaký tip, jak bych se já studentka na gymlu mohla angažovat do práce s malými dětmi? Ráda bych třeba o prázdninách hlídala děti nebo bych jela na nějaký tábor, kde bych mohla vymýšlet něco pro děti speciálně v předškolním věku. Ráda bych získala zkušenosti k mé (pokud to vyjde) budoucí práci. Když už jsem špatně vybrala střední školu, tak jestli by i pro mě na gymplu byla možnost věnovat se podobné volnočasové aktivitě, i když nemám požadovanou školu?? Pokud máte nějaké rady a tipy, budu moc ráda, když napíšete. Mějte se krásně a dělejte to, co vás baví. :-) :-) PS: Prosím nepište mi, že na tu školu jen nadávám, napsala jsem to tak, jak to cítím a nebojte, klady jsem si na té škole našla taky. ;-) | |
Týna (31.10.2017 17:25) Ahoj :) Rozhodně už nikam nepřecházej, když jsi už ve druháku a celkem to zvládáš :). Po gymplu můžeš jít na pedagogickou VŠ a uvidíš, že ještě budeš ráda, žes chodila na gympl. Dřív na učitelku ve školce stačila jen střední pedagogická, ale v dnešní době se spíš všude dívají na titul a když se mají rozhodovat, tak vyberou spíš toho, kdo má VŠ. Vím, že je to na gymplu otrava (sama jsem s tím dost bojovala a to jsem na základce měla pořád vyznamenání :D), ale zase máš větší šanci se dostat na VŠ a budeš mít všeobecný přehled :D. A určitě i teď na střední můžeš zkusit někde dělat vedoucího na táborech, abys získala praxi :) Hodně mých známých dělalo vedoucí na farních táborech ještě když chodili na gympl. Měj se hezky a doufám, že ti to výjde :) | |
Jani (01.11.2017 09:02) Ahoj, existují tzv. Informační a poradenská střediska pro volbu a změnu povolání (IPS). Tam by Ti určitě poradili. Je to zdarma. Nevím, z jakého jsi města, ale můžeš se podívat na tyto stránky: https://portal.mpsv.cz/upcr/kp/msk/ips , vlevo na této stránce je menu krajů. Přeji hodně štěstí. | |
Věra Anežka (23.10.2017 10:40) Ahoj JULI, mě osobně chodí IN! do schránky začátkem měsíce. Někdy i koncem předchozího měsíce podle toho kdy je začátek nového měsíce.Ale obvykle chodí začátkem každého měsíce. Pro přesnou odpověď bych zkusila napsat ještě do rubriky do redakce.Tam ti řeknou přesnou informaci. Měj se hezky. Věra Anežka | |
ally :)) (30.10.2017 01:04) #1 Ahoj Nelco, Predem bych se ti chtela omluvit, ze budu psat takhle bez diakritiky, ale neziju v Cesku a bohuzel ani na notebooku, ani na mobilu nemam ceskou klavesnici, takze to proste jinak nejde. Snad se ti to i presto a i pres fakt, ze nejsem uplne nejlepsi ve slohu, bude cist dobre.. :) | |
ally :)) (30.10.2017 12:18) #2 Vsechno co ti tady tedka popisu, budou moje zkusenosti a to, jak to fungovalo/ funguje pro me, takze nemuzu slibit, ze to u tebe bude stejny, ale kdyby sis z toho vzala alespon jednu vec, tak to bude super. Prvni vec co me napada, je to, ze je treba si uvedomit, ze kluci, co se ti libi, jsou taky “jenom” lidi, nejsou dokonaly a delaji chyby. Je zbytecny se bat, ze se pred klukem ztrapnis (kdyz teda nebudes vymyslet nejaky naprosty hlouposti, co udelat, abyz ho zaujala, coz jsem si jista, ze ty nebudes), protoze i presto, ze my si to moc neuvedomuje, kazdej se hrozne moc hlida, aby vypadal dobre pred ostatnima a neztrapnil se, takze jim nezbyva moc prostoru pro to, starat se o to, co delaji ostatni a treba si pamatovat, kdyz se jim stane neajkej malej trapas. Opravdu! To ze jsi rikala, ze mas problem navazat ocni kontakt je v situaci kdy primo nemluvis s tim clovekem naprosto normalni a uprimne, skoro kazdej uhne, kdyz se setka pohledem s clovekem, ktery se mu libi, obzvlast pokud se s nim moc neznas. A tedka vec, co bych ti opravdu doporucila. Zkus toho kluka oslovit. Uvidis, jak moc ti to pomuze se sebevedomim a tou zminovanou stydlivosti. Jestli je to nekdo ve skole, nemelo by to byt nic slozityho. Jenom se ho treba zeptej na datum, kdyz ho mate nekde napsat, z ceho bude test, nebo co mu vyslo na ukolu z matiky. Za tim vazne nebude nikdo hledat nic dalsiho. A uvidis, ze kdyz to udelas treba dvakrat nebo trikrat, ten kluk se treba zase na oplatku prijde zeptat tebe, protoze te bude mit zafixovanou jako nekoho, s kym takovyhle veci resi. A to je dobrej zacatek. Jestli je to nekdo, koho znas od nekud jinud nez ze skoly, najdi nejakou podobnou situaci a vyuzij ji ke kratke nezavazne konverzaci a bude to fungovat uplne stejne. Nesmis se bat, i kdyz to nevyjde presne podle tvych predstav, nebud z toho spatna, protoze chlapec si to s nejvetsi pravdepodobnosti ani neuvedomi. | |
ally :)) (30.10.2017 23:33) Abych to shrnula, nejdulezitejsi je se vzdycky zhluboka se nadechnout, v hlave si pripomenout, ze se nic dulezityho nedeje (no big deal) a proste to zkusit, protoze kdyz nebudes trenovat, tak se v tom nikdy nezlepsis. Ale taky nezapomen, ze klukum se trochu stydlivy holky libi. No nic, budu drzet vsechny place a kdyz budes citit, ze potrebujes jeste vic podpory, urcite se za to neboj pomodlit! Doufam, ze jsem ti alespon trochu pomohla. Ally | |
Adriana (19.10.2017 08:25) Ahoj, zajímala by mě taková věc.. nosíte tanga? Měla jsem tu ohledně nich takový dotaz do poradny, mamka má totiž výhrady proti tomu, abych je nosila, ale já se v nich cítím sexy a nosím je ráda, zatím jen do školy, aby mě v nich mamka neviděla a pak je doma převlékám. Pokud je nosíte, nosíte je často? A pokud ano, měly jste někdy kvůli tomu třeba nějaké zdravotní potíže? A pokud ne, neprotestuje proti tomu třeba vaše mamka? :D Díky moc za odpovědi! :) | |
Jana (29.10.2017 13:47) A co to jako znamená "připadám si svíce sexy"? Nejsem si jistá, že zrovna tento druh kalhotek je zárukou většího sebevědomí. Před lidmi, co mají dobrý vkus by to mohla být dokonce ostuda. Pod leginami vypadají dobře i jakékoli jiné kalhotky bez gumičkového lemu. A když je něco zrovna "in", tak o špatných následcích se většinou mlčí. Zkusila bych najít spolehlivější a vkusnější způsob, jak oslnit okolí. | |
Hanka (06.11.2017 14:53) Ahoj Jani, nevím, proč by tanga měla být ostudou. Pokud je holka čistotná, tak "špatn následky" u tang fakt nejsou. :)) Myslím, že člověk co má vkus ocení spíš hezká, sexy tanga, než bavlněné cosi.. :) Ale nikdy a to ani u prádla nejde o to, co si myslí okolí, ale jak se ty cítíš! :)) | |
Mellania Black (16.10.2017 20:18) Ahoj, vůbec jsi nám ale nenapsala, co přesně tě trápí. Chápu, že je ti nepříjemné o tom psát, ale když budeme vědět o co jde, dokážeme ti lépe pomoci. Pokud to ale je něco opravdu citlivého, o čem nechceš psát, poradím ti to, že můžeš poprosit Pána Boha o pomoc, nebo se svěřit deníku nebo třeba mamce. Já se třeba takto svěřuji, a to, co by mamka nepochopila, raději sdělím právě Pánu Bohu nebo svému deníku. Psát si deník není žádná ostuda, píše si ho i spoustu dospělých žen a stal se z toho bestseller :) Ničeho se neboj, vše bude zase dobré :) Pán Bůh je s tebou :) Časem se všechny tvé rány zahojí, chce to jen právě ČAS a VÍRU v lepší zítřky. Život je přeci vzácný dar a nesmíš ho celý promarnit tak. že se budeš trápit. Užívej života naplno! Přečti si hezkou knížku, setkej se s kamarádkou, nebo běž jen tak na procházku. Uvidíš, že ti to prospěje :) Dej mi potom vědět, jestli je ti už lépe, dobře? :) A neboj se:) | |
Tory (19.10.2017 20:20) Anny?, moc se mi líbí citát, který je ve smyslu: Kdo nikdo neplakal, nemůže prožít ani žádnou radost. Prošla jsem si v životě taky jedním hrozně těžkým obdobím, ale ta radost, co jsem potom zažívala byla 10x silnější. A i když se těžkosti vrací, je důležité brát spoustu věcí s nadhledem, nehrotit všechno, pustit si písničky a věřit si. Hodně štěstí, nejsi v tom sama :) Nikdy nejsi sama! :)) | |
Věra Anežka (12.10.2017 11:05) Ahoj Mika,napadl mě jako dobrý dárek pro mamku nějaká kosmetika.Krém podle typu pleti. Dobrá je značka Ryor a není moc drahá. V nabídce mají i pro dukty pro starší věkovou kategorii. Ty jsou dražší. Já jí používám dlouho a jsem s ní spokojená. Já používám tu levnější kosmetickou řadu. A co třeba nějaký antiperspirant neboí deodorant? Docela dobrý dárek je i krém na ruce. V Ryoru mají s levandulovou péčí a je dobrý.Prodejnu mají na Národní třídě v Praze. Ale jsou i jiné prodejny v jiných městech.Mrkni na webové stránky www.Ryor.cz Tam ti vyjedou všechny informace. A zároveň je to i e shop. Přeju ti ať vybereš mamce dárek,který jí potěší. Věra Anežka | |
Ana (12.10.2017 12:04) Ahoj, co třeba něco z kosmetiky? Můžeš se podívat do její líčící taštičky a dokoupit, co dochází. Moje mamka má třeba ráda značku Ryor, je česká cca kolem 100 Kč, mají ji i v Rosmannu nebo DM (teď si nejsem jistá). Nebo knížka, v karmelitánských knihkupectvích nebo u paulínek najdeš i trošku duchovnější knížky. Zamysli se, co má mamka ráda nebo co jí dělá radost ;) Určitě něco najdeš :) | |
BOMBA (12.10.2017 18:13) Ahoj, loni jsem mámě vyrobila bomby do koupele. Moc ji to potěšilo, myslela si, že jsem je někde koupila :-). Stačí jedlá soda, kyselina citronová, trocha vody, potravinářské barvivo a esenciální olej (můžeš al použít klidně jen nadrobenou levanduli). Už si ale nepamatuju přesné množství, ale to si lehko najdeš :-). PS:rozhodně to nepřesáhne 100,-Kč :-) | |
1234 (07.10.2017 13:15) Ahoj! Je to strašně individuální. Já mám třeba všechny příznaky, je mi 14 a výtok mám už rok a 3/4, ale MS ještě nemám. Mezi ty příznaky patří růst prsou, pubičního ochlupení a růst do výšky, maštění pleti a vlasů a mezi ty poslední příznaky patří právě výtok. Je tedy možné, že to dostaneš už velmi brzy, ale na druhou stranu to můžeš dostat klidně až za půl roku, nebo i později. | |
Mája (09.10.2017 17:56) Díky moc!Nevíš, jestli se to nemůže projevovat nevolností?Už den mám pocit hladu, ale při tom ho nemám.Občas mám pocit na zvracení, ale vždy si jen říhne a je to v poho.Občas se mi v břiše převalí jakási tekutina, mám pocit že má v žaludku vodu.Třeba je to jen ze sladkého nebo ze stresu.Tento týden jsme psali skoro deset testů a ještě ke všemu poslední dobou ujíždím na sladkostech, takže si je i častěji dávám.Ale třeba nyní mě lehce bolí i podbříško, tak co když to přijde? | |
1234 (15.10.2017 10:14) Ahoj! Tak už jsem to dostala, no... Párkrát před tím jsem měla v kalhotkách ještě takový hnědý výtok, ale dostala jsem to zrovna ve chvíli, kdy jsem to absolutně vůbec nečekala... Je možné, že to dostaneš už brzy, ale možná taky ne. to zvracení a nevolnost asi spíš příznaky nejsou, ale bolení podbříška něco znamenat může. Prostě buď hlavně připravená, nos u sebe vložku a náhradní kalhotky. Však uvidíš. :) Ahoj | |
Klára (2.10.2017 20:24) Ahojky holky :) Častěji a častěji se mi stává, že si mě lidé nepamatují. Myslela jsem si že já jsem docela výrazná osoba, ale očividně se vidím špatně. V dobré společnosti melu o stošest, ale jinak jsem ticho. Chodila jsem na spolčo se sestřenicí a lidi si o mě mzslely, že jsem tichá a němá (:D) Kdzž to řeklli, vyvalila jsem na ně oči a moje sestřenka (zná se s nima mnohem víc než já :D) hned: "ONA?!??!? Tichá?!?!? TA ve škole neyavře pusu :D. Letos chodím do tanečních tancovala jsem s klukem se kterým chodím na konverzaci z angličtinz a on se mě zeptal kamo chodím na školu... Říkala jsem si je blbej a slepej? Tak jsem mu se smíche, řekla, že na gympl. "A hádej co ještě, chodím s tebou na konverazaci :D." On, vůbec nevěděl pak mi teda řel že si mě vzbavuje- je pravdal že chodím eteprv měsic do školz, ale stejně. Je to smutný. Pak jsem tancovala s dlašími dvěma- ti bzli o rok mladší , ale taky choděj na gzmol a ti se mě takz zeptali kam chodím na školu a o se na chodbě potkáme často. Jedinej kluk si mě pamatoval a s ním chodím jak na konverzaci tak na normlání angličtinu. Ten si mě pamatoval :D. A dneska mi napsala jedna holka se kterou takz chodím na angličtinu (Jsme spojené dvě třídy, čtyřleté a osmileté gzmnázium :D) jestli s ním chodím na ajinu, a že potřebuje jména od nás ze třídy,, tteří choděj na angličtinu že jim potřebuje něco poslat. Je pravda, že já na aj se mov nevyjadřuju, nemám se tam s kým bavit. Kámoškz jsou v jiné skupině. ALe stejně. Když něco řeknu, málo lidí to zaznamená. A nemzsdlím si že mluvím potichu :/ Je mi z toho smutno. Poradtě prosím co s tím... Díky moc :* | |
Lara (30.9.2017 17:22) Ahoj lidi :) přišla jsem vás tady postrašit takovým trochu vážnějším tématem... Moje kamarádka, jeden z nejúžasnějších lidí na světě, trpěla v minulosti anorexií. Byla v nemocnici, propustili ji, pořád s tím bojuje. Tenhle človíček pro mě znamená opravdu hodně a ničí mě ji vidět, jak moc se musí snažit ONA SAMA, jelikož tohle není nemoc, kterou můžete vyléčit za ni. Pokračujeme dál... před nedávnem jsem si u ní všimla jistého chování. Ráda rozdává lidem věci, které vlastní. Je smutná, pak zas happy, ale z blízka poznáte, že ta šťastná stránka není doopravdy to, co cítí. Mluví o smrti, hodně často. Teď, když tady ty znaky vypíšu... určitě je vám jasné, co to znamená, ale všimnout si jich v realitě a rozpoznat vůbec něco... nejdřív musíte pojmout podezření, jinak vám to nedojde. Lidi jako ona dokážou skrýt spoustu věcí a není to jejich chyba... naučíte se to, protože nechcete ostatním ubližovat, nechcete, aby se trápili, aby nad vámi vůbec přemýšleli. Vím jaké to je, sama jsem si tímhle prošla a pořád procházím. Avšak teď nemluvíme o mě...Před nedávnem se mi svěřila, že se snažila předávkovat. Jaké to je? Vědět, že člověk, který je vám tak neskutečně blízký, se trápí tak moc, že nedokáže snést... život? Byl to strašný pocit a pořád ještě přetrvává... nevím jak moc špatně na tom teď zrovna je (jak jsem řekla, tím, že něco odhalí, může zároveň i něco skrýt) Víte, psychická nemoc je v některých ohledech horší než ta fyzická... Člověk se zlomenou nohou jde do nemocnice a dají mu na to sádru, všichni tenhle postup známe. Člověk s depresí? Na hele, tady, vem si prášky, po kterých se budeš cítit jak shnilá zelenina, možná ani nezaberou, ale to nevadí, nic jiného dělat nemůžeme. Zajdi si k psychiatrovi, psychologovi, ať se tě může okolí stranit. Možná to ani nezabere, ale to nevadí, jiná cesta prostě není. Nemoc v hlavě vidět nemůžete, to je ta nejnebezpečnější věc. Jediný člověk s psychickou poruchou, který má šanci na vyléčení, je ten, co najde sílu svou nemoc přijmout, nahlas ji přiznat, nevšímat si okolí, mít dost síly najít pomoc a vydržet všechnu tu bolest, co ostatní ani nemůžou vidět. Nakonec vlastně ani nevím, co tímhle vším chci říct :D Pokud se vám člověk svěří, má neskutečnou odvahu a vy je v tom MUSÍTE podpořit. Jste POVINNI jim pomoct. Nebojte se psychických poruch a nemocí. Lidé s depresí, sebevražednými sklony, ADHD, OCD, úzkostmi, bipolární poruchou atd. dívejte se na ně jako na lidi se zlomenou nohou. Nebojte se jich, pomáhejte jim, nebojte se jich zeptat, neste je na ramenou, když bude třeba, postarejte se o ně... Ujišťuji vás, bude to těžké. Zažívám si obojí... jsem pacient, ale i ten co se snaží pomoct. Přijmout pomoc jako pacient je opravdu obtížné, snaha pomoct člověku je ještě těžší. Stojí to však za to... Díky moc :) | |
Věra Anežka (10.10.2017 10:23) Ahoj Laro, díky za téma. V tomto případě se nedá nic jinýho dělat než bojovat, bojovat a zase bojovat. Je to těžký sama to znám z vlastní zkušenosti. Občas ani nemám sílu abych bojovala,ale vím že to nesmím vzdát.Už kvůli mamce,strejdovi,příbuzným v podkrkonoší a kvůli svému klukovi,kterýho miluju.Je spousta lidí,který by to mrzelo a kterým bych ublížila,kdybych to nezvládla.Držím palce ať máš sílu zvládat to a jestě povzbuzovat kamarádku, aby to nevzdávala.Stojí za to žít. I když to není lehký. Opatruj se ať ti Pán žehná a naplní tě pokojem a vědomím,že na to nejsi sama. Věra Anežka | |
Dar pro šachy (25.9.2017 11:27) Ahojte všichni, chtěla bych poradit. Celá naše rodina se zapojila do pořádání šachového turnaje na Zábřežsku. Nemáte někoho v blízkém okolí, kdo by byl ochoten podarovat jakýkoli dar pro výherce. Chtěli bychom ocenit všechny, třeba i malou sladkostí. Děkuji všem za informaci. Zdeník a Janík. | |
Kristýna (28.09.2017 11:42) Ahoj, zkus Duolingo, je to taková aplikace, kde si nastavíš obtížnost, a po každém ''levlu'' se posuneš dál. Když si to budeš dělat každý den, tak se naučíš slovíčka, fráze, věty nebo si budeš moci přivolat záchranku :-). Vřele doporučuji (já jsem jednou držela 167denní řasu:-)) | |
Evanlyn (19.10.2017 23:58) Zkus ororo.tv, tam najdeš plno seriálů s anglickými titulky. Osobně bych doporučila Jane the Virgin, je to dost vtipné a nejsou tam tak těžké titulky. Hlavně se neboj si to často stopovat, vyhledávat ty, které neznáš, pak si je zapsat a naučit. Přesně tohle jsem dělala loni a asi za tři čtyři měsice jsem si to vůbec nestopovala, protože jsem všemu rozumněla. | |
Strana: 1 << 72 73 74 75 76 77 78 79 80 >> 1224 |