Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Holky holkám
Kristína (14.2.2018 14:56) Ahojte dievčatá! Rada by som sa vám zverila so svojím problémom. Ide o to, že som veľmi nesmelá. A nie je to preto, že dospievam, v skutočnosti už mám 22 rokov. Ale neviem prečo, ustavične som v akejsi psychickej nepohode a strachu a presnú príčinu nepoznám. Bojím sa hlavne nových vecí, čo som ešte neskúsila. Nemám za sebou ani jediný vzťah s mužom a tak mám niekedy strach z neznámeho a budúcnosti. Teraz ma čaká študijný pobyt v zahraničí a to je tiež niečo, čo som nikdy predtým nezažila a samozrejme sa naň veľmi teším, ale bojím sa aj problémov, ktoré mi prinesie... lebo určite tam počas 5 mesiacov zažijem aj ťažké chvíle. Niekedy sa cítim zvláštne, akoby som nepotrebovala vzťahy s ľuďmi, ale opak je pravdou, ja sa len bojím ľuďom viac otvoriť, pretože potom by som sa cítila veľmi zraniteľná, takže sa skrývam do svojej ulity a nikoho si nepripustím bližšie k sebe, lebo sa bojím, že keby ma ľudia lepšie spoznali, nemali by ma radi alebo keby som prejavila svoje skutočné emócie, zneužili by to proti mne... neviem, prečo som takáto, ale vylučujem, že by som v detstve zažila traumu alebo čo, viem, že moji rodičia aj brat ma majú radi. A mám aj veľa kamarátok, a sú to naozaj dobré kamarátky, ale aj tak mám niekedy pocit, že radšej si nechám niektoré veci pre seba a nebudem sa im o všetkom zdôverovať, lebo by si mohli myslieť, že som čudná. Sú chvíle, keď mám pocit, že vzťahy s nimi sú povrchné, ale je mi to ľúto, pretože ich mám rada a tiež im chcem byť na blízku, keby potrebovali moju pomoc... Najviac sa chcem zbaviť nezmyselného strachu a negativity, čo ma v živote obmedzujú a bránia mi v tom, aby som spoznávala svet, ľudí, učila sa nové veci, nadväzovala vzťahy a mala radosť zo života. Možno mám slabú vieru a nesprávne sa modlím... Prežívali ste tiež niekedy niečo podobné? (Neviem, či sa môj absurdný strach dá označiť za depresiu, no určite nemám a ani som nikdy nemala samovražedné sklony, tak asi nie.) Prosím vás o modlitbu a budem na vás myslieť vo vlastných modlitbách. | |
Terka (15.02.2018 21:05) Ahoj Kristínka, prožívám teď něco podobného. Můj problém není v nesmělosti, ale spíše v tom strachu z nového, z budoucnosti. To jak píšeš o té zranitelnosti, že se nechce lidem úplně otevřít, chápu. Také s tím bojuju. Určitě si nemyslím, že by to bylo nesprávnou modlitbou, věřím, že Bůh slyší každou naši modlitbu, i když né vždy reaguje, jak my chceme. A co se týče slabé víry, ano s tím také zápasím. Naučit se Ježíši víc důvěřovat, odevzdávat se mu úplně. To si myslím, že by vyřešilo naše problémy. Budu na Tebe moc myslet! Neboj se, zahraniční pobyt určitě zvládneš. Pokud bys chtěla, můžu Ti sem na sebe dát kontakt a můžeme si třeba o tom napsat :) Terka | |
Fontinai (16.02.2018 09:40) Milá Kristínko, když jsem četla Tvůj text, chvílemi jsem měla pocit, že mi mluvíš z duše. Mně je 20 let a taky mám strach ze spousty věcí. A taky jsem taková uzavřená, na jednu stranu jsem ráda s lidmi, ale přitom často ve společnosti jiných lidí mlčím, protože mám strach se projevit - často přesně jak píšeš - protože mám strach, že si lidi budou o mě myslet, že jsem divná, nebo že se ztrapním apod. Určitě v tom nejsi sama, kdo má takové pocity. Podle mě to určitě není deprese. Ani podle mě není pravda, že by ses nesprávně modlila. Uvidíš, že Bůh Tě od Tvého strachu osvobodí, i když třeba ne úplně hned nebo ne tak, jak by sis představovala. Odevzdávej Mu chvíle, kdy máš strach nebo kdy se necítíš v pohodě, a důvěřuj Mu. Já jsem nedávno byla na adoraci s modlitbou za uzdravení a tam jsem pochopila, jak je důležité věřit, že Bůh nám opravdu může pomoct/uzdravit nás. Ne vždycky je člověk schopný mít pevnou víru bez pochybností. Důležité je ale i přesto si říkat: "Pane, Já věřím, že Ty můžeš všechno a můžeš mě uzdravit." Od té doby, co jsem byla na té adoraci, se snažím si říkat, když jsem např. na mši svaté, na adoraci, když se modlím nebo když dostávám požehnání - "Bůh Mě srkze tyhle momenty uzdravuje". A až bude chtít, uzdraví mě a osvobodí úplně od všeho, z čeho mám strach nebo co mě blokuje. Možná se to stane náhle, možná to půjde postupně, po malých krocích (což je pravděpodobnější). Důležité je i sama se snažit svůj strach překonávat, ale ne ze svojí síly, ale prosit Boha o pomoct a Jeho milost k překonání toho strachu - Bůh je jako Otec, který když vidí, že jeho dítě na něco nedosáhne, tak mu to prostě podá, nechce po něm, aby si to podalo samo (to mi řekla jedna řeholní sestra). Pokud chceš, můžeš se s tím svěřit i nějakému knězi - kněz může pomoct i s takovouhle věcí, může Tě povzbudit a může se za Tebe a s Tebou modlit. Neboj se. Postupem času se Ti určitě podaří překonat všechno to, co Tě trápí. Bůh chce, abys byla šťastná a abys nežila ve strachu. + | |
Kristína (17.02.2018 19:09) Ďakujem ti Terka za tvoje povzbudivé slová a som rada, že nie som jediná. :) Čo sa týka modlitby, myslím, že niekedy mám problém sústrediť sa a odriekam modlitby ako ošúchané frázy a to mi je ľúto, hoci nepochybujem, že Boh ma aj tak miluje... ako si napísala, musíme sa naučiť Ježišovi dôverovať a úplne sa mu odovzdávať a rozprávať sa s ním ako s najlepším priateľom, lebo o nás všetko vie a dobre chápe, čo prežívame, pretože aj on bol človekom, ktorý nám bol podobný vo všetkom okrem hriechu, prežíval trápenie, posmech a muky z lásky k nám. Ďakujem ti veľmi pekne, si veľmi milá, tiež budem na teba myslieť a modliť sa za teba! :) | |
Kristína (17.02.2018 19:34) Ahoj Fontinai, veľmi si ma tvojou odpoveďou potešila aj povzbudila. :) A tiež som rada s inými ľuďmi, len som taká uzavretá do seba a neviem sa tak spontánne prejaviť. Niekedy však idem von s inými aj keď sa mi nechce a niekedy mám pocit, že sme strašne povrchné a mám výčitky svedomia, keď ideme von do nejakého pochybného podniku a napr. pijeme alkohol, viem, že kresťan by sa tak nemal správať, no zároveň mám rada svoje kamarátky (a navyše málokedy sa všetky zídeme za účelom, že ideme niečo oslavovať a nechcem zase vyzerať tak, že so mnou nie je žiadna sranda... ) nakoniec buď ľutujem, že som von išla a keď nejdem, že som nešla... no podotýkam, že kamošky nie sú také, že by sa stále opíjali, väčšinou mávame všetky málo voľného času, pretože študujeme aj pracujeme, no keď sa spoločne zídeme, vždy je to niečo na takýto štýl a aj alkoholu je tam viac ako treba... no takéto "krúžkovice" máme asi tak každé 2 mesiace, ale teraz v pôstnej dobe sa takýmto veciam budem ešte viac vyhýbať a dúfam, že na študijnom pobyte nájdem ľudí, s ktorými sa zblížim aj bez nejakých takýchto akcií... Budem sa snažiť pri modlitbách viac sústrediť a zároveň odovzdať Bohu aj môj strach, páči sa mi ako si to napísala, pretože on má skutočne moc pomôcť mi a viem, že mi chce pomôcť, len mu musím viac dôverovať a naozaj o to prosiť. Vo štvrtok som bola na spovedi a naozaj som sa potom lepšie cítila! :) Čo sa však spovedania týka, väčšinou sa spovedám vždy inému kňazovi a v rôznych mestách. Možno by bolo lepšie mať kňaza, ktorý by ma lepšie poznal, no je možné, že čím by ma lepšie poznal, tým menej by som sa mu chcela zdôveriť (asi som trochu čudná, no niekedy je pre mňa jednoduchšie zveriť sa ľuďom, čo ma menej poznajú)... Ďakujem ti a budem na teba myslieť v modlitbách! :) | |
Anička (12.2.2018 19:07) Ahoj holky :) potřebovala bych poradit nebo bych byla ráda za vaše názory. Je mi sedmnáct a už to bude rok,co se znám s jedním kamarádem. Už od začátku mi byl velmi sympatický a líbil se mi. Problém byl v tom, že jsme spolu měli v létě jet na tábor a oba jako vedoucí. Taky možná je potřeba zmínit, že je o deset let starší,ale věk mě spíš zaskočil, ale nijak mi to nevadilo. Hlavně kvůli tomu táboru jsem si řekla, že ho budu brát prostě jen jako kamaráda, a v podstatě zapomenout, že se mi kdy líbil. Celkem to fungovalo, ale posledních pár měsíců se ke mně začal chovat jinak, jako bych se mu líbila. Ty pocity se mi prostě vrátily a já teď nevím, jak se k němu mám chovat. Nechci to nějak pokazit....Děkuju za jakýkoli komentář :) | |
Dorka (18.02.2018 22:26) V prvé řadě si musíš ujasnit, jakou cestou chceš jít. Jestli chceš být "pouze" jeho kamarádkou, nebo něčím víc. Myslím si, že 17 a 27 let je docela rozdíl. Něco jiného by to bylo, kdyby ti bylo 27 a jemu 37. To byste byli na podobné úrovni, zda chápeš, co tím chci říct (podobnější zájmy, vytyčené cíle, touha po rodině atd.). Ale samozřejmě neříkám, že by to fungovat nemohlo :) A nebo věcem nech volný průběh. Záleží opravdu na tom co chceš, rozhodně se do ničeho nenuť :) Ať se ti daří! :) | |
Anička (28.02.2018 22:16) Ahoj Dorko :) hned na začátek ti chci poděkovat za tvou reakci. Tak trochu jsem nad tím přemýšlela a opravdu nechci být "jen kamarádka" ale něco víc. To ale asi bude záležet na něm a na Bohu, ten už víc, jak to dopadne :). Celkem se obávám toho , že kdybychom spolu něco měli a nakonec by to nevyšlo, tak bych ho ztratila jako dobrého přítele, se kterým se mi moc hezky povídá. To bude ale riziko vždycky :) | |
Katka (12.2.2018 18:11) Ahojte, asi budem brať antidepresíva, ale mám na výber. Takže sa najskôr chcem vás opýtať, či s tým už máte nejaké skúsenosti. Ako to môže pomáhať keď nežiadúce účinky sú samovražedné sklony a depresívne myšlienky. Ak by ma to malo privádzať do stavu ešte horšieho ako som mala pred použitím lieku, nevidím v tom význam, len chvíľkový. Ak ste ich niekto užívali alebo poznáte niekoho, tak mi prosím napíšte všetky veci ohľadom toho..Ďakujem. Prajem požehnaný týždeň | |
© reakce z redakce (13.02.2018 10:26) Ahoj Katko, zdravíme tě i z redakce. Pokud máš brát antidepresiva, předpokládáme, že ti je doporučil lékař. Radíme promluvit si s rodiči, popř, nějakým dalším odborníkem, který tvým starostem a problémůn porozumí (specializuje se na ně). Myslíme na tebe, ať všechno dobře zvládneš. | |
Verča (14.02.2018 16:21) Ahoj, já jsem brala antidepresiva, ale jenom týden. Měla jsem problémy v rodině, proto jsem je brala, předepsal mi je lékař. Nechtěla jsem je, protože mi bylo ještě hůř. Ale díky jedné pani, ktera mi hodně pomohla, jsem to zvladla. Někteří mi řikali, ať jdu k odborníkovi, že mi pomůže s mou situaci vyrovnat, jenže nepomohl mi a proto jsem se obrátila, na jednu paní, ktera mi více rozuměla, než odborník. Já bych tebou, ještě bych nad tím popřemyšlela a zvažila bych to. Držím palce. | |
Věra Anežka (16.02.2018 15:46) Ahoj Katko, já beru antidepresiva už hodně dlouho.A sebevražedné sklony nemám.Antidepresiva jsou i proti depresi.Mám s nima zkušenost docela dobrou.Ale pokud je brát nemusíš,tak bych volila nějakou jinou metodu.Ne léky.Léky jsou až jako poslední řešení,když nic jiného nezabere. Přeju ti hodně štěstí.Opatruj se. Věra Anežka | |
© reakce z redakce (12.02.2018 09:19) Ahoj anonymko, to je nám opravdu moc líto a popravdě ani se nám nechce věřit, že se něco takového může stát. Na nic nečekej a zavolej nebo jinak zkontaktuj modrou linku důvěry nebo linku bezpečí. Prosím, zavolej jim opravdu co nejdřív, poradí ti. Moc na tebe v redakci myslíme. M. PS: Pokud budeš ještě chtít, můžeš nám napsat na e-mail: redakce@inc.z modrá linka důvěy: http://www.modralinka.cz/?page=ld linka bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/ | |
Maggie (10.2.2018 15:44) Ahoj holky, je mi 16 a chodím s klukem který má bohužel problem se závislostí na pornografii. Jsme oba věřící a je pro nás důležitá čistota, ale ta závislost je silnější než on. Už dlouho se o to modlíme, ale zatím se nic nezměnilo. Často slyším, že jestli se holka dozví o takové závislosti měla by se ihned s klukem rozejít, ale já cítím že mu musím pomoct. On se chce změnit. Prosím poraďte....mám se s ním rozejít nebo dát mu jěště šanci a počkat?? | |
Maruška (12.02.2018 12:48) Ahoj, tohle vnímám jako vážnou věc, protože pornografie vytváří dost zkreslené iluze o sexu. Žena v ní vystupuje jako stvoření, které je na světě jen pro potřeby mužů. Je v ní určitá forma násilí (štípání, zacpávání dýchacích cest), ponižování, dominance mužů, předstírané vzrušení žen... Ale realita tomu neodpovídá. Nevím, jestli si ten chlapec uvědomuje, že realita je jiná a taky nevím, jak dlouho už čekáš. Já bych na takovém místě taky nevěděla, co dělat. Asi bych čekala a pokud by se to nezměnilo a já uznala, že mi ten vztah za to nestojí, ukončila bych to. | |
Dorka (18.02.2018 22:36) Ahoj, odpovídám hlavně z toho důvodu, že s tím mám osobní zkušenost. Samozřejmě jsme každý jiný, takže to ber spíš obecně :) Můj přítel je nevěřící a také jednou za čas sledoval porno. Já jsem velice otevřená a ráda vím, do čeho jdu. Takže jsem se s ním o tom bavila ještě před tím, než jsme spolu začali chodit. Myslím si, že je nejdůležitější, aby s tím tvůj přítel chtěl opravdu přestat. Neříkám, že je to jednoduché, ale to není u žádné závislosti. A je to třeba běh na delší trať, ale jde to. Můj přítel s tím taky přestal. Kvůli mě více méně hned, když jsme to spolu řešili. Možná by mu pomohlo, aby se soustředil na něco jiného. Našel si nějaký koníček, začal sportovat...? Aby si plně uvědomoval, že to není správné a že ti (vám) to vadí... Držím mu palce! :) | |
Maruš (10.2.2018 10:57) Zdravím :) potřebuji poradit. Skoro všichni říkají že Harry Potter je proti Bohu. Jsou tam kouzla ale já si jen myslím že je to jen FANTAZIE.. A přitom se na to ráda dívám.. Ale nevím.. Jaký na to máte názor vy a myslíte si že je to proti bohu? Předem díky moc za názor a za odpověď ;) | |
Maruška (12.02.2018 12:57) Tak proti Bohu je třeba i Perníková chaloupka, kde vystupuje Čarodějnice. Nebo Řecké báje. Myslím, že se to může sledovat (jak jinak bychom se učili o smýšlení jiných lidí?), ale nenechat se tím ovládnout. Aby sis kvůli tomu nekupovala repliky košťat, křišťálové koule,hůlky, pláště a lahvičky s kdovíčím, představujícím lektvary, nehrála si na to a nezdobila si tím pokoj. Nevím, kolik Ti je, já jsem v jedenácti čekala na dopis z Bradavic a učila se kouzelné formule, dělala to spousta z nás... je to fakt blbost. Jinak film je moc fajn, dá se z toho vzít víc než jen nekřesťanská kouzla. Líbí se mi třeba Harryho odvaha, vývoj těch postav, přístup ke vztahům, náměty z bájí a originální nápad autorky. Třeba to že ke kouzlení potřebují hůlky v jiných čarodějných filmech není. | |
B. (20.02.2018 16:02) Ahoj, jeden exorcista to vysvětloval tak, že např. Herry Potter má hezký příběh, je to hezky zaobalené, ale v jádru obsahuje jisté poselství (vštěpuje Ti názor), že magie je dobrá věc a nemusí se proti ní bojovat. Jenže magie není dobrá. Někdo říká, že neexistuje, ale magie existuje a ti, co ji provozují, nekončí nikdy dobře, protože ti, co spolupracují s Ďáblem, nikdy nekončí dobře. Je to hodně rozsáhlé téma na dlouhou debatu, takže tohle je jen ve zkratce. A osatně, jistě mi dáš za pravdu, že když čteš nějakou knížku/díváš se na film, Tě jistým způsobem ovlivňuje. Rozhodni se podle svého svědomí a snad se rozhodneš správně.:) | |
Janča (1.2.2018 21:27) Prosím ještě na něco se chci zeptat. V poslední době opravdu přemýšlím jestli existuje ta jedna pravá láska.. někdo který je vám "jakoby určený". A jestli vůbec existuje fakt láska taková ta trochu jak z pohádky, protože všude vidím kolem trochu opak.. ano ti dva to můžou cítit jinak, ale i tak není láska jen chtíč?Bojím se že nepotkám tu lásku co nepřestává hořet. A co když budu sama nebo najdu toho špatného? Všechny pozitivní domněnky o lásce jsem teď ztratila. Jak to doopravdy je? | |
Any (05.02.2018 16:11) Ahoj, dobře se ptáš ;) Myslíš, že Bůh má přesný plán, jak a co v životě bude, nebo máš i ty nějakou možnost svůj život ovlivňovat? Bůh čeká člověčí odpověď. Zkus si přečíst poslední knížku Orka Váchy (Nevyžádané rady mládeži). A tak to je i v lásce, pravá láska není tak, která se objeví sama od sebe, ale ta, pro kterou jsi ochotná něco udělat. Být sám není špatné, můžeš tak udělat spoustu dobra kolem sebe. Jestli okolo sebe máš nějaké mladé manžele nebo snoubence, zkus se s nimi pobavit. Nebo se ptej rodičů nebo kmotrů na jejich vztah a jak vidí to, na co se ptáš ze své zkušenosti (jestli budou přístupní...). | |
Maruška (06.02.2018 19:28) Ahoj Jančo, pokládám si podobnou otázku, a to, jestli je "ten pravý" někdo předurčený nebo jestli je to jen vyabstrahovaný pojem a ten pravý se stane z toho, s kým si vybudujeme pravý vztah. A myslím, že záleží na tom, čemu člověk věří. Kdo věří na toho pravého, čeká na něj, až ho najde. Kdo ne, snaží se dát dohromady s někým volným, kdo mu sedne (třeba přes seznamku). Pokud jde o pohádkovou lásku, myslím, že na Tvé smýšlení má vliv tvůj věk - zkušenosti a hormony. Nevím, kolik Ti je. Já jsem se ve dvanácti letech poprvé zamilovala a považovala jsem to za pravou lásku, protože to poprvé bylo opravdu o citech a ne to dětinské napodobování dospělých. Dnes mi je dvacet a prožívám svůj první vážný vztah (s někým jiným, než moje zamilovanost ve dvanácti). A je moc krásný. Projevujeme si lásku, nevídáme se denně, abychom tomu dali čas a věříme tomu, že se jednou vezmeme. Bavila jsem se se spolužačkou, která na tento typ lásky už dávno nevěří. Nevím, jak svůj vztah prožívá ona. Nevím, jak to prožívá kdokoli jiný, ale taky mi při pohledu na spoustu párů připadá, že jsou jen vedle sebe, aby vypadali žádaní, aby měli s kým spát a fotit se na sociální sítě. Mnozí z nich přestali věřit na lásku po nějaké nešťastné zkušenosti. V pubertě se to stává běžně. Hodně se měníme a tak můžeme rychle začít nenávidět někoho, koho jsme nedávno milovali. Namáme jasné názory a když si je časem vytvoříme, zjistíme, že se v nich neshodujeme se svým protějškem, a tak to brzy skončí. To ale neznamená, že láska neexistuje. A je škoda, že i to spousta lidí v tomto období začne myslet. Myslím, že pravou lásku najde každý až ve chvíli, kdy je na to psychicky vyzrálý a ví co chce. A ten vztah jako z pohádky? Když si ho takový vybudujeme, proč ne? Hlavně je důležité si uvědomovat, že vztah se nehledá, ale buduje. | |
Janča (1.2.2018 21:21) Ahoj, jmenuju se Janča a je mi 14 let. Poslední dobou jsem na tom fakt hrozně. Připadám si hrozná, zlá na všchny a když už něco řeknu buď to někoho raní nebo to zní hrozně. Chtěla bych to ovládat, ale jde to šíleně těžko. Chtěla bych na lidi působit mile a ne namyšleně, ale často vážně nemám náladu se usmívat na všechny, moc se nedokážu ovládat, své výbuchy, chování a celkově můj život si pořádně neumím osedlat. Jak tohle na sobě můžu změnit? prosím jestli víte jak mi pomoct tak odepište. | |
Jana (08.02.2018 18:52) Ahoj Jančo, je celkem milá náhoda, že se jmenuju taky Jana a je mi taky 14 let. :-) No nic, k tvému příspěvku. Já tyto nálady mám často. Myslím si, že je to hlavně tím, že vyrůstáme a měníme se. V našem věku byli všichni více naštvaní a pobouření, takže tvá nálada je úplně normální a přirozená. Zkus se třeba každé ráno postavit k zrcadlu, usmát se na sebe a poděkovat Bohu za nový krásný den. Klidně si můžeš založit deníček, kde každý večer napíšeš seznam věcí za co jsi ten den Bohu vděčná. A klidně to mohou být úplné maličkosti nad kterými normálně mávneme rukou nebo si je vůbec neuvědomujeme. (Například můžeš poděkovat za to že žiješ, za své zdravé nohy, za mamku která ti nachystala svačinu, za kamarádku, která si s tebou pěkně popovídala, za učitele ve škole, kteří tě učí novým věcem, za tvou měkkou postel, za počítač přes který jsi napsala tento příspěvek apod.) Taky tento svůj problém svěř Bohu nebo si o tom můžeš popovídat s někým blízkým. Pokud by ti ani něco takového nepomohlo, zkus si večer napsat papírek, co chceš v následujícím dnu zvládnout (např. Aspoň pětkrát se usměju, řeknu kamarádce/mamce, že jí to sluší, pozdravím spolužačku, se kterou se nikdo nebaví, pomůžu mamce z večeří, rozdělím se se spolužačkou o čokoládu, zajedu za babičkou, nakoupím atd.)Přeji ti hodně štěstí v zlepšování nálady!! Měj se hezky, Jana :-) | |
Věra Anežka (10.02.2018 15:08) Ahoj Jančo, nejsi sama.Já to mám úplně stejně.Snažím se tomu nepodlehnout.A snažím se na lidech hledat to dobrý.Snaž se usmívat na druhý,kamarády,rodiče.Vždycky si představ že ten úsměv je Ježíš.On se usmíval na druhý.I když ho ve finále zabili.Je to těžký. To znám.Ale na druhou stranu,když se překonáš,tak budeš mít opravdu dobrý pocit.A budeš spokojená,že se ti podařilo se posunout zas o kousek dál.Je to dřina to vím sama podle sebe.Ale jde to.To mi věř.Přeju ti ať se i daří.Opatruj se.Věra Anežka | |
facebook (1.2.2018 17:38) Ahoj holky, jsem v deváté třídě a nemám facebook. Poslední dobou pociťuji, že když nemám facebook, nevím spostu věcí(naše třída totiž založila skupinu a řeší tam spoustu věcí a já jsem potom ve škole úplně mimo). Mám si ho taky založit, i když mám strach, protože s tím vůbec neumím?:) Děkuji všem moc za rady:) | |
Janča (02.02.2018 12:37) Ahoj, mám facebook a jen mi překáží.. vlastně ho mám jen proto že tam máme skupinu s informaci na spolčo a dramaťáku. Jinak je facebook na nic. Nemusíš si zakládat přímo facebook . Stačí jen massenger kde si ho založíš přes číslo a ne přes fb. Tam tě v pohodě spolužáci najdou a přidají tě do skupiny. Massenger je něco jako whatsaap (jestli znáš a požíváš nebo normálně zprávy přes číslo jen je to lehčí v tom že za to nemussíš platit a najdeš tam lidi lépe, podle jména. Je to sice návazné na fb a je to prostě bezpečnější. | |
Niky (03.02.2018 15:41) Myslím, že jsme na tom podobně jsem taktéž v deváté třídě a nemám facebook. Zatím žiju a nijak mi to nechybí, ale na druhou stranu mám taky pocit, že nic nevím... Chtěla bych si ho založit, ale zase se bojím reakce ostatních. Tak jsem jen chtěla, že v tom nejsi sama a snad to nějak dopadne... Držím palce! ;) | |
Věra Anežka (05.02.2018 15:54) Ahoj, já osobně také facebook nemám a nijak mi nechybí.Naopak jsem daleko víc v klidu. Nemusím řešit,že nemám kamarády.Že si mě nikdo do přátel nepřidá.A myslím že jsem i daleko svobodnější.Ale záleží na každém jestli facebook chce a bude mít.Nebo ho nebude a nechce mít. Dávám přednost osobnímu setkání.Aspoň nemusím řešit,že někdo má kamarády a někdo ne. Asi jsem ti neporadila.Podle mě facebook akorát bere čas.Přeju ti ať se rozhodněš správně. Věra Anežka | |
Maruška (06.02.2018 19:37) Ahoj, já facebook mám, dost se tam domlouváme se spolužáky nebo ve skautu. Kdysi jsem ho měla zrušený, ale po měsící a půl jsem ho založila znovu, protože ta komunikace mi chyběla. Ale jsem na tom závislá a dost často tam brouzdám z nudy a čtu tam příspěvky, které bych číst nemusela. Třeba stížnosti na důchodce v MHD... (jo, vím, je to blbost). Nemůžu si s tím pomoct. Kvůli té závislosti jsem si nezaložila instegram ani twitter, tohle mi stačí. Ale znám lidi, kteří fb používají jen kvůli těm třídním skupinám, jinak na něj nechodí. Nebo, pokud jde o příspěvky do konkrétní skupiny a fb nemá víc lidí, se založí účet s heslem známým všem a když někdo něco na té skupině potřebuje, přihlásí se přes tento účet. | |
Věra Anežka (28.1.2018 11:36) Ahoj holky,potřebovala bych poradit.A i nějaké tipy jak zvladnout jednu situaci.Hrozně mě štve,že máma pomáhá svojí kamarádce,která je mámou mojí kamarádky.S tou nemám dobrý vztah.Protože pomlouvá.Vím že je to špatný,ale já jí nemám ráda.A hrozně mě to štve. Snažím se prosit Boha o sílu a křesťanskou lásku,ale moc to nepomáhá.Nemáte nějaké nápady jak to zvládnout? Budu vděčná zas každý nápad a radu. Díky.Věra Anežka | |
ZoufaláJanča (25.1.2018 16:54) Ahoj, jsem teď hodně smutná, naštvaná a žárlivá. Měla jsem nejlepší kamarádku, fakt jsme si rozuměly, smály se, povídaly si a trávily spoustu času. Na jednou jsme se začaly hádat kvůli blbostem a hlavně odlišným názorům. Začalo mi na ni úplně všechno štvát, snažila jsem se ji brát i s chybami, ale jde to a šlo to těžko když je pořád dávala na mě. Mám ji ráda ale už si s ní vůbec nerozumím, máme jiné názory. zrovna nedávno jsme se zase pohádaly protože začala pomlouvat jednu holku ze třídy a já ji řekla ať toho nechá, že ji mám ráda a ona mi to začala ještě více cpát a tak jsem ji řekla že se teď chová jako jiní lidi k ní (někteří se k ní chovají dost škaredě) a ona zase řekla tu větu kterou stále opakuje a říká ji všem mým ostatním kamarádkám ,,Zase mi bereš názor'' Vždyť ji neberu názor jen ji říkám svůj to ona jen čeká že budou ZASE s ní všichni souhlasit(stává se to hodně často). No ale to není všechno, začla jsem se zase víc bavit s jednou kamarádkou, říkala jsem ji všechno, o kačce. No jo ale ona je prostředníček a řekla jsem ji že se teď cítím straššně sama, ona mi řekla to samé. začala jsem ji brát jako opravdu dobrou kamarádku. včera jsem měla opravdu špatný den.. potřebovala jsem ji, říkala jsem si že ji zavolám na štěstí jsem si to rozmyslela. když jsem přišla domů všude na instagramu měla fotky s Kačkou a pod fotkama měla takové ty sladké podtexty např. TRUE LOVE atd. no a jak znám velmi dobře kačku(bývalá kamarádka) a jolču vím že to psala ona a beztak ji i řekla by to tam dala... CELÁ ONA. A já jsem strašně žárlivá a hrozně jsem se naštvala, cítila jsem se tak moc sama. ve škole jsem hrála naštvanou bavila jsem se s jinou spolužačkou a ona hrozně moc s kačkou .. držely se za ruce, objímaly se a pořád si něco šuškaly (o mně). Jsem hrozně zraněná, nechci jolču ztratit a bojím se že o mě nestojí nebo se stále bude hodně bavit s kačkou. zítra jdeme se třídou na bežky a vážně nevím s kým se tam budu bavit když tam žádné jiné holky než ony nebudou. s klukama je to složité. Prosím poraďte jak a co mám udělat proto aby zůstala mou velmi dobrou kamarádkou a já se přestala hádat s kačkou a zbavila se nesnášenlivosti k ní. Promiňte za dlouhou zprávu. | |
Klára (17 let) (22.1.2018 22:31) Zdravím :) Jak se máte? Potrebuju poradit. Miluju knizky. Moc, moc a moc. Miluju ten fantasy scet schovany ve strankach. Ctu knihy typu: Labyrint, Jiskra v popelu, Ruda kralovna, dvur trnu a ruzi. Snih nebo popel, Bohyne, Nadpozemska, muj zivot pred tebou, selekce... atd. Rodicum to vadi, prej ctu smae sragory. Prej si mam precist neci poradneho. Ale me to nebere a neba. Miluju ten fantasy svet. Zactu a okolni svet neexistuje. Zapominam na nej. A pak si vsechno z realnyho sveta prevadim do knizniho sveta. Uplne vidim jak se nejaka situace v realnem svete prevadi do knizky, jak je to napsany, prevadi se do knizniho sveta. Popisuju veci v hlave tak jak by byly pospane v knizce. Nedokazu cist neco jako chram matky bozi v parizi, nebk evzen onegin, nebo neco takoveho. Jo asi ctu knizky jeste pro mlade pubertaky. Ale libi se mi. Samozdrejme chtela bycj cist pro dospele, ale pro dospele typu toho co jsem tam nahore vyjmenovala. Je na tom neco spatne? Dekuju za radu a za odpoved a za Vas nazor. :) | |
justynkaaaaaaaaaaaaaaa (22.01.2018 11:32) ahoj, normálně bych řekla mamce, at mě objedná/ bez objednání tě asi nevezmou aspon u nás, pak bych sbalila nejlepší kámošku nebo mamku, ségru atd a vyrazila, neboj nikdo tě tam nezmlátí, a je fakt lepší tam jít s někým, a pokud nemáš představu,jak se nechat ostříhat, tak ti kadeřnice poradí | |
Věra Anežka (22.01.2018 17:10) Ahoj Skautkaaa,pokud máš strach jít ke kadeřníkovi,tak ti můžu poradit to co ti poradila Justynkaaa.Popros mamču,nebo ségru ať tě tam objednají.Neboj,návstěva u kadeřníka je příjemná.Ne jako u zubaře.:)Zkus si vybrat nějaký účes v časopisu a poraď se s mamčou.Mamča ví co ti sluší.No a pak ten obrázek vem s sebou a kadeřnice bude vědět jak chceš ostříhat.A třeba ti poradí.Jako další věc ti můžu poradit mysli na to,že budeš mít hezké vlasy a bude ti to slušet. Tolik pár rad ode mne.Přeju ti ať se návštěva kadeřníka povede.A opravdu nemušíš mít strach. Kadeřník není zubař.:) Drž se. Věra Anežka | |
Anna (22.01.2018 18:30) Ahoj, myslím, ze objednání předem je rozhodne fajn, ale brát s sebou tolik lidi? Já obyčejné chodím s mamkou a sestrou (mamka mě tam veze), ale ony dvě se dívají na oblečeni a já jsem naštěstí u kadeřnice sama. Je hrozne, když ti všichni říkají, jak se mas nechat ostříhat, a je jim úplně jedno, jak to chceš ty. :( Proto jsem u ni vždycky rada sama; alespoň si s ni normálně popovidam. :) | |
Zdenka (20.1.2018 01:00) Ahoj holky, jsem v devítce a hrozně moc bych chtěla jit na střední lesnickou školu,máma mě od toho odrazuje, že holky neberou,že holka nemůže být hajným, jenže ta škola je můj sen, myslíte, že tam holky berou? a co bych mohla dělat kromě hajného? a není ještě nějaká podobná škola? strašně mě baví přírodopis, chodím do kroužku ochránců přírody. | |
Věra Anežka (21.01.2018 09:42) Ahoj Alice, chápu tvou nervozitu u zpovědi.Sama jsem nervozitu zažívala,když jsem byla menší.Určitě nic nezkazíš tím,že si to napíšeš.Neboj,farář na tebe divně koukat nebude,protože je na to zvyklý.Z vlastní zkušenosti ti můžu říct,že když jsem byla menší,tak jsem si to taky psala.To že si to napíšeš je dobrý i proto,že si uvědomíš co si udělala a můžeš se díky tomu i lépe připravit.A psala jsem si to hodně dlouho.Neboj se a klidně si to napiš.Farář bude mít radost,že k tomu přistupuješ zodpovědně.A určitě se na tebe nebude koukat divně. Přeju ti hodně štěstí.Opatruj se.Věra Anežka | |
Dorka (21.01.2018 12:53) Ahoj, tento problém jsem taky mívala a někdy i stále mívám - znervózním a rázem si nemohu na nic vzpomenout. Takže si často na papírek napíšu všechno, co chci říct. Z pana faráře strach neměj :) Nikdy se mi nestalo, že by se na mě divně díval nebo mi to vytkl - vždyť jsme všichni jenom lidé a navíc na tom není nic špatného! Dokonce se mi jednou stalo, že mě za to pan farář pochválil. Řekl, že je vidět, že jsem zodpovědná a že je to tak dobře :) Držím palce a vážně se ničeho neboj! Dorka | |
Bety (21.01.2018 17:46) Ahoj, já si teda vždycky píšu zpověď na papírek. Jednou jsem se připravovala narychlo,a tak jsem to "odříkala" zpaměti a řekla jsem dejme tomu pět z původních deseti (čísla nejsou opravdová, fakt jsem to nepočítala :D). Farář se na Tebe určitě "divně" dívat nebude. Určitě se u něj zpovídalo už spousta lidí a nejeden měl určitě papírek. Zkus to. Za pokus nic nedáš! Držím Ti palce, aby se Ti dařilo krásně zpovídat! | |
JíŤa (21.01.2018 21:31) Ahoj Alice, jen Ti chci říct, že můj taťka, který je hrozně chytrý a vše mu jde, má 42 roků a stále ho vidím chodit ke zpovědi s papírkem. Na druhou stranu se Ti hříchy odpustí, i když nějaký zapomeneš, samozřejmě ne úmyslně. Ale lístečku se bát nemusíš, nestydí se za něj ani doktor. (můj taťka). Chce to trochu pokory. | |
| Strana: 1 << 69 70 71 72 73 74 75 76 77 >> 1224 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |