markýza desát (02.10.2013 14:00)
kamarádka je asi pořádná drbna, co ? A to pomlouvání zaslechla, nebo se ho aktivně účastnila a teď je "jako ta hodná", co tě musí informovat a ukazovat na druhý a zase na oplátku pomlouvat je. Tyhlety typy "maloměstskejch drben" jsou hotový něštěstí.

M. (02.10.2013 16:47)
zažila jsem to taky,a jsem stejného názoru. :)

Maru (01.10.2013 19:31)
Ahoj,myslím že tady, jestli je to ono :-) http://webshare.cz/#/file/2n13sv7Jj5/jana-eyrova-av
i

LUcka (30.09.2013 10:10)
Ahoj, myslím, že to není vůbec žádný problém :) Knížky jsou moc fajn koníček a pokud to neovlivňuje tvoje známky nebo bys nečetla něco nevhodného, tak to určitě problém není :) O knížkách se dá bavit hodiny a hodiny :D

máša (30.09.2013 15:48)
já taky

Jančí (30.09.2013 16:51)
Třeba si najdi někoho, kdo má stejnou zálibu. A myslím, že to ani nemusíš označovat za "problém"!

Rézi (30.09.2013 17:26)
Tak to máš stejný problém, jako moje kamarádka ;D Já třeba také ráda čtu knížky, ale u ní je to opravdu extrém. Vůbec se s ní nedá povídat, protože pořád čte... Většinou nějaké fantasy romány, takže se s ní dá bavit jenom o "dokonalých superhrdinech" a nebo si nepovídá vůbec, protože zrovna přemýšlí nad tím, jak je asi jedním z těch hrdinů... Takže, pokud ještě nežiješ ve vlastním světě jako ona, tak seš na tom dobře ;D :D A jestli tě nějaká knížka třeba zaujala a chceš si o tom tématu popovídat, tak můžeš třeba sem do vzkazovníku napsat, co tě zaujalo. Určitě se toho někdo chytne a odpoví ti ;-)

Jááááá (30.09.2013 17:02)
Ahoj, také mám poslední dobou pocit, že je velmi důležité říkat lidem o Bohu. Nevím kolik Ti je let, ale pokud se ten tábor pořádá pravidelně, tak bych tam jela znovu. Až budu dospělá, chtěla bych takové tábory také organizovat. Můžeš pravidelně chodit do nějakého společenství a společně se snažit lidem sdělit něco o Bohu. Ne nadarmo se říká: Víc hlav víc ví :) Můj taťka je akolita (slouží bohoslužby slova a má rodinu. Je to víc než ministrant, ale méně než kněz) a vystudoval teologickou školu. Můžeš si ji také udělat a učit děti náboženství. Vlastně bys taky šířila víru. Hlavně pravidelně čti Bibli a modli se. Náš kněz na to nedavno při kázání upozorňoval a je to důležité. Začít s nevěřícími lidmi mluvit o víře je samozdřejmě těžké a na Tvoje otázky neumím dost dobře odpovědět. Zkus poslat svůj dotaz do redakce. (pokud jsi to ještě neudělala) Přeju hodně úspěchu a modlím se za Tebe :-)

markýza desát (02.10.2013 13:37)
No nejdůležitější je, to nikdy nikomu nevnucovat a když téma hovoru nedává žádnou příležitost, tak to nelámat přes koleno a nezačínat věty typu "slyšeli jste o Ježíši"... Lidé zvláště v téhle sračkama prolezlé zemi jsou na tyhle řeči velice hákliví a hned to zavedou na ministranty, restituce a podobný keci a to by mohlo hodně brzo tvoje nadšení zahubit. Jiné církve už taky přestali s pouliční evangelizací, protože efekt byl spíše opačný a za léta počet nových lidí nula. Ty musíš být naprosto přirozená, mít hlavně svoje zásady a postoje a nestydět se je veřejně přiznat, i za cenu posměchu, fakace ..., což není vůbec jednoduché. Lidé, kteří vědí co chtějí a hlavně mají CHARAKTER a je to na jejich životě vidět, tak vždy přitáhnou pozornost sami od sebe a pak se může stát, že se budeš naprosto normálně s někým bavit (běžný hovor) a ta příležitost přijde naprosto nenuceně a ten člověk buď zájem mít bude, anebo nebude. Modlení za příležitosti je O.K., ale lidi budou vždy lidi a oni jsou půda, ty jen rozsévač. Je to hlavně o tobě a o tvém životě (práce na sobě, čtení písma, moudrost, zásadovost ...) a o přirozenosti.

Karolína (04.10.2013 17:46)
Taky jsem tenhle rok začala mít nutkání víc o Bohu mluvit, začala jsem s některými kamarádkami, nevnucuji jim to a někdy si o tom i dobře popovídáme (i když nejsou věřící, hlavně to musíš dobře podat) :D

GG (28.09.2013 19:37)
ahoj :) myslím, že hodně záleží na tom co za plemeno chceš :)... a na co je koník zvyklý z minulosti.. ale myslím, že můžeš mít skoro každé plemeno pokud budeš mít ve výběhu aspoň přístřešek a v zimě ho budeš dekovat :)

májenka (28.09.2013 20:56)
Ahoj! některé plemeno koně může být venku i přes zimu (samozřejmě s nějakým přístřeškem) tak taky si musíš vybrat plemeno, které ti bude vyhovovat, nebo to aby se ti nejvíce hodilo do pdmínek které máš :).......nebo můžeš mít ustájeného koně někde poblíž (k někomu kdo má koně) a chodit za nim každý den :D

Sandra (29.09.2013 16:29)
Ahoj, bohužel je vidět, že asi vůbec nedovedeš představit, co obnáší mít vlastního koně, a obecně toho o koních moc nevíš, a tvoji rodiče už vůbec ne. Já jsem u koní přes 15 let, z toho 8 let mám koně svoje a i když je mám v soukromé stáji, kde platím za ustájení x tisíc měsíčně, stojí to spoustu času a hlavně peněz. Píšeš, že nemáš ustájení, což znamená, že bys musela mít koně taky někde ustájeného, což bývá finančně nákladné. Může se ti podařit narazit na soukromníka, který ti koně ustájí za výpomoc za dejme tomu 2 tisíce měsíčně (což jsou asi tak minimální náklady na jednoho koně - jen elektřina, voda a krmení, veta atd. nepočítám), ale spíš se ustájení pohybuje kolem 4.000 a víc... to je první věc. Druhá věc jsou prostředky na péči - veterinář, který tě, pokud máš štěstí a nemusíš ho volat moc často, taky přijde na pár tisíc... k tomu připočti náklady na vybavení - kartáče, cajky... víš, nemám ráda lidi, co se hrnou do pořizování si zvířete, když o tom nic nevědí a nemají ani dostatek prostředků... bohužel většině lidí nedochází, že oni si sice splnili sen, ale to zvíře docela trpí... navíc na to, abys mohla mít koně, musíš mít zkušenosti (jsi schopná poznat koliku, odčervit ho, poznat, jestli ho třeba bolí záda...), které ty zatím nemáš. takže ti radím,voz se u kamarádky a sny na vlastního koně si nech zatím zajít (kdyby tě to nepřecházelo, napiš, pošlu ti kalkulaci měsíčních nákladů :)) Jenom pro info, jak dlouho a kde (stačí město) jezdíš?

Barča (01.10.2013 14:09)
Jsem taky z vesnice takže to k těm koním mam kousek.... nejde jen o to že se "vozim" ... o 12 koni se v podstatě starám jen já a ta kamarádka ;) takže ňaký základy mam... :) ale kdybys mohla tak ta kalkulace by mě zajímala :)

Dolly (27.09.2013 15:08)
Ahoj moooooc super je knížka Povolené švy (jestli máš ráda módní návrhy a romantiku tak je právě pro tebe). A pak tzaké velmi doporučuji trilogii diamanty-rudá jako rubín, modrá jako safír, zelená jako smaragd (fantasy romántická knížka-tyto tři jsou asi nejlepší co jsem kdy četla) :)

Any (27.09.2013 15:28)
Ahoj :) Hodně se mi líbila a povzbudila mě knížka " Život bez hranic" Napsal ji Nick Vijucic, ktery je bez koncetin a popisuje tam vse, co ho potkalo, jak se s tym vsim vyrovnaval atd...Uzasna knizka :)

mmm (27.09.2013 19:52)
Ahoj já čtu twilight ságu -romantický, upíři, atd..

Terka♥ (27.09.2013 20:08)
Drakie ♥ :-)

eMko (27.09.2013 21:49)
Ahoj, záleží na tom, co máš ráda ;)z fantasy mám ráda Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky nebo triologii Pán prstenů (to je podle mě hodně známé, napsal to J.R.R. Tolkien, křesťan, pán prstenů je podle mně složitější, kdežto hobit "povídkovější"). Potom vřele doporučuji knížku plavčík Jean, pokud máš ráda dobrodružství a historii (To napsali češi Eva a Pavel Dolejší, krásný příběh o plavbě přes oceán, Boží lásce, odpuštění a hlavně o mladém hraběti Jeanu de Conti, který byl kvůli své víře nucen změnit se pouze v plavčíka Jeana. Má to i druhý díl, oba jsou dost tenké) Jestli máš ráda přírodu a zvířata, doporučuji knížku Bílý tesák, kterou napsal Jack London, americký "zálesák". Je o vlkovi, který se protlouká životem jak jen může. Snaha o přežití, snad nic víc. Ikdyž se to zdá nemožné, knížka končí sťastně. Z podobného prostředí je i Král šedých medvědů. Nebo knížka Říkali mi Leni. Dost silný příběh o holčičce, která byla za druhé sv. války převežena do Německa na převýchovu a sama to zjišťuje. Snad si vybereš ;)

Anny (28.09.2013 08:42)
Ahoj! Já čtu Annu ze Zeleného domu. Je to moc super knížka, o holce, která je z sirotčince a potom ji adoptují starší lidé na ostrově prince Edwarda...Koukni se na www.anna-shirleyova.wz.cz Tady je o ní snad všechno. :)

Mikča (18) (28.09.2013 17:34)
Já jsem letos o prázdninách četla knížku Kašpar z Hor a moc se mi líbila. Četla jsem ji na doporučení našeho pana faráře a můžu říct, že jsem ji doslova hltala. Více info najdeš třeba zde http://www.iliteratura.cz/Clanek/13481

:) Introvertka :) (29.09.2013 13:01)
Ahoj, možná se ti bude líbit kniha Černobílý svět od Kathryn Stockett :) Je to fajn kniha.

Maru (29.09.2013 13:24)
Ahojky:-)já jsem právě včera dočetla knížku Hvězdy nám nepřály. Je to nejlepší kniha roku 2012 podle časopisu TIME. Vypráví o šestnáctileté Hazel, která má rakovinu a potká úplně super kluka :) atd...Mi se velice líbila, jen jsem na konci brečela, ale to asi každý..:-)

B. (29.09.2013 15:52)
Ahoj, teď onehdáž jsem četla knížku "Jestli zůstanu" od Gayle Formanové:) Je to moc pěkné, doporučuji :)

Petra (29.09.2013 19:32)
Ahoj, třeba Život za život od Giuliany Pelucchinové. Knížka přináší podrobné informace o životě italské lékařky Gianně Beretové - Molové (1922- 1962), zachycuje svědectví jejích nejbližších a popisuje dění vedoucí k jejímu svatořečení. Na románech od Vlasty Javořické se mi líbí, že jsou psané v křesťanském duchu.

Aný (23.09.2013 21:04)
Ahoj, jak tě napadla taková otázka? Sebepoškozování je začátek sebevraždy, jako jednání ho považuji za špatné. ALE ne člověka, který se sebepoškozuje. Ten si většinou ubližuje, aby ukázal, že se mu děje něco špatného, co se mu nelíbí,ale neníí to vidět, a tedy potřebuje pomoc a o pomoc si "říká" tak, že si ještě víc ubližuje.

markýza desát (23.09.2013 23:09)
Je tady problém (vyloučení spolužáky, nemoc v rodině, tlak na to, jaký má mýt holka zadek, aby byla krásná a líbila se chlapům, ...) Člověk nevidí východisko, tak se snaží tuhle beznaděj přebýt něčím horším, (mlácení se do toho, co chci mít jinak, řezáním..., nebo pokud nemá sílu a odvahu pořezat se, tak myšlenka, aby ho nějaká nemoc, či jiná tragédie "osvobodila" a "přivedla na správnou cestu"). Je to zárověň i kapitulace, hrozné zoufalství a odevzdání se (ať klidně zemřu - často to i sebevraždou končí) Je to nejen v období dospívání, kdy se srovnávání člověk prostě nevyhne, hledá se a pokud není takový a onaký, tak vlastně nemá cenu + do toho hormony ... Může to být i v dospělosti např. smrt při dopravní nehodě, nebo nějaká šikana v práci, nebo nějaká jiná nespravedlnost, která se děje a vy to nemůžete ovlivnit. K tomu vyvolávání nad sebou různých nemocí a i fyzickému ubližování je důležité hlavně dodat, že to skutečně funguje a že to tehdá bylo veliké štěstí. Nepíšu teoretický názor, ale praktickou (osobní) zkušenost.

An (24.09.2013 19:14)
Ahoj,já se řežu žiletkou.Mám docela zkrvavený boky.Nevím proč ale vím že někde v sobě mám velký problém.A to řezání mi od něj ,,odpomáhá''.Za chvíli mi bude 14. A přijdu si sama,úplně hrozně sama.Nikoho nezajímám.Řekla jsem to rodičům.Ale taky jsem jim slíbila že už se řezat nebudu.Vydržela jsem to asi 14 dní.Ale ted' se zase řezu.To rodiče neví.Nevím jak přestat.Mám v sobě takové napětí které uvolní jen říznutí, bodnutí atd. Prosím pomoc!!!!

reakce z redakce (25.09.2013 11:17)
Ahoj An, díky za důvěru. Posílám ti odkaz, ve kterém je nejen příběh holky, která bojovala s podobnými problémy jako ty, ale taky odkaz na paní doktorku, která by mohla pomoci. http://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-dus
e-tjz.htm.
Situaci, kterou prožíváš pravděpodobně sama nevyřešíš. Je potřeba najít si nějakého odborníka, který ti pomůže. Pokud nejsi přímo z Prahy, můžeš nám do redakce poslat svůj e-mail (který samozřejmě nezveřejníme) a zkusíme ti sehnat nějakého odborníka z tvého blízkého okolí. Moc na tebe v redakci myslíme a neboj se ozvat. Marie

peta (22.09.2013 19:16)
Ahoj, věř mi, že změny nálad a přecitlivělost jsou často i jenom proto, že prostě dospíváš... i já to tak měla...často jsem se chovala agresivně, křičela jsem na rodiče,... ale dnes už vím, že to prostě patřilo k dospívání (i když se za řadu situací stydím). Ne se vším musíš chodit k psychologovi... snad jsem ti aspoň trochu pomohla...

ABC (22.09.2013 19:37)
Co takhle pro začátek zkusit nějakou psychologickou poradnu na internetu? I křesťanské se dají najít. Je to zadarmo a mamka nemusí vědět, s čím ses svěřila a potřebuješ poradit :)

Mája (24.09.2013 16:41)
Ahojky, zkus toto :) http://www.kppp.cz/sluzby-poradny.html

(16) (25.09.2013 15:29)
Jo, a co si myslíte v Brně o Modré lince? Máte s tím zkušenosti?

Petra (22.09.2013 20:02)
Ahoj, zkus to zahnat střelnou modlitbou, třeba: "Pane Ježíši, odežeň ode mě ty špatné myšlenky, nechci na to myslet." nebo něco podobného. Dokud s tím nesouhlasíš a snažíš se proti tomu bojovat, tak to není ještě hřích. Můžeš se svěřit také zpovědníkovi, třeba ti poradí ještě něco.

Aný (22.09.2013 22:15)
Ahoj, nedávno jsem koupila Youcat-Biřmování a tam se píše není hřích, že tě napadají špatné myšlenky, hřích je, když se jimi necháš strhnout a proměníš je ve skutek (parafráze, YB teď nemám u sebe, ale vřele ho doporučuju). Aby mě špatné myšlenky nenapadaly, pomáhá mi mít toho člověka ráda a pomodlit se za něj už když si s ním podávám ruku a ještě ho ani neznám (nebo se s ním teprve mám seznámit).

já (25.09.2013 18:26)
Ahoj taky se mi to stává. Třeba když vidím někoho tlustého.. tak mě napadne, že je tlustý. I když ho mám třeba ráda. Hrozně mě to vadí, že lidi takhle soudím. Vždycky tý myšlenky hned lituji.. Většinou když se tím moc nezabývám.. Tak to hned odezní. Nebo někdy mě napadají i sprostý věci.. Z ničeho nic. Snažím se špatné myšlenky vždycky zahnat, třeba modlitbou. Nebo, prostě rychle myslet na něco neutrálního. :D

markýza desát (23.09.2013 14:45)
no tak věřit v Boha může, to "věří" spousta celebrit i lidí. Pro většinu Bůh - dobro, navíc každý o Bohu slyšel a tak to je takové automatické ho dávat i do běžného hovoru (Pane Bože..., Ježíš Marja..., Pán Bůh tě potrestá...). Ty texty si sama ale myslím nepíše, takže to je stejně práce někoho jiného, ona se s tím pouze ztotožňuje, protože to "zní hezky" a posluchače to taky chytne. To, co tě asi zajímá je jestli víru praktikuje. To si myslím, že opravdu ne (v žádném případě ji nechci odsuzovat !) Tebe to ale nemusí zas tak zajímat, protože pokud se s tím textem ztotožňuješ i "hlouběji" a ta hudba se ti líbí, tak ti odpadá to dilema "je ta hudba škodlivá" a můžeš ji bez obav poslouchat.

markýza desát (23.09.2013 15:32)
závist je naprosto přirozená, protože je daná tím, že každý chce být přirozeně ten nejlepší a naneštěstí si nejsou a ani nemohou být lidé nikdy rovni. Ti co nezávidí skoro vůbec jsou šťastní lidé a ti, co jsou závistí posedlí jsou horor pro ostatní (osobní zkušenost v rodině). Jinak ta tvá metoda je velmi dobrá, protože se tím osvobodíš a předejdeš mnohem horším duševním stavům. Ještě se to dá vzít z i z jiného úhlu, a to tak, že tě to motivuje se sebou něco dělat, nebo označit věci správnou cenovkou. A nejlepší motivací je to, že když kolem se vidíš úspěch, tak máš naději, že ne všechno na světě je zlé a nefunkční, ale že úspěch a štěstí existuje a to dává velikou odvahu hlavně INTROVERTKÁM, které si přirozeně nevěří, a tak se mají za "čeho chytit". Nejdůležitější je, vědět kdo jsi a jaký máš žebříček hodnot a nenechat se strhnout názory a stylem života jiných a už vůbec ne sračkama v reklamách a v "lajfstajlovejma" periodickejma blitkama. To, že je to (nejen) na začátku hodně těžké je žel pravda, to ano.

ahoj (16) (25.09.2013 19:24)
Jop, klukovi kterej se mi líbí se líbí moje kamarádka. Je překrásná...

Petra (22.09.2013 12:48)
Ahoj, myslím, že pokud ruka kluka sjede níž, než než na záda, tak by ji určitě měla dát pryč, nebo nějak tomu klukovi dát prostě najevo, že takhle s ním prostě tancovat nebude. Pokud ji drží v pase, tak si myslím, že to není nic špatného, ale níž by to bylo opravdu neslušné a myslím, že by mu neměla ani dovolit, aby se na ni "lepil", myslím, hlavně u ploužáku, protože to svádí k něčemu dalšímu, obzvlášť, když je tam lehké osvětlení, skoro tma. U tanců jako polka, valčík, valc bych udělala výjimku, protože by se to špatně tancovalo, kdyby měli taneční partneři být od sebe nejmíň půl metru.

Alma (22.09.2013 15:42)
Ahojky, myslím, že pokud cizímu klukovi na diskotéce sjede ruka "trochu níž", tak to není úplně dobře. Někteří nadržení kluci jsou bohužel tak drzí, že poté, když jim naznačíš, že "toto ne" mají ještě urážlivé poznámky o tvé "nedotknutelnosti", což může dost zranit, ale neukazuje to nic jiného, než jejich nízký charakter. Nenech se tím odradit, ty máš právo si rozhodnout "co ještě ano, a co již ne" Myslím, že je normální, že když má holka hodného a slušného přítele, že do toho vztahu nějaké ty dotyky patří, musím ale dodat, že i kdyby ten slušný kluk začal s důvěrnostmi moc brzo, tak mě osobně by to dost odradilo - myslím, že když je pár ze začátku vztahu trochu zdrženlivější, má to určité kouzlo.

Anča (22.09.2013 10:30)
Já tam byla a musím říct, že se mi tam moc líbilo. Byla jsem tam poprvé a byla jsem mile překvapena. Příští rok jedu určo znovu. :))

Bejby (21.09.2013 13:01)
Ahoj, vřele doporučuji si od něj dát trochu "odstup". Neboj, nemyslím to nějak negativně, jen jsem tím mínila to, že mu třeba pár dní nenapíšeš, když někde náhodou spolu budete, tak se budeš bavit i s jinými lidmi, nejen s ním, nebudeš mu dělat "zpověď ",kdo se mu líbí atd. Já vím, je to sice trochu těžší, tak trošku "ignorovat" toho, kdo se mi líbí, ale mám ze své vlastní zkušenosti vyzkoušené, že pro ten váš vztah tím uděláš strašně moc. I kdybyste zůstali "jen" kamarádi, bude tě považovat za super holku, a ne za tu "co za mnou furt lezla, protože mě chtěla zbalit". Kdybych za svým miláčkem dolejzala, či ho dokonce do vztahu uhnala, ručím za to, že by si mě nevybral, a ani by jsme spolu už tři roky neprožívali krásnou oboustrannou zamilovanost.

Ajda (20.09.2013 19:30)
zjistíš to tak, jestli mají křesťanské texty o Ježíši atd..., ale mně se z jiných rockových křesťanských kapel líbí Whitecross. Jedna kapela (docela známá asi ji taky znáš) jako křesťanská začínala, teď už nemají křesťanské písničky, ale jelikož jsou všichni z kapely věřící, mají pěkné texty a žijí (pravděpodobně) život podle desatera, jmenujou se U2.

magda (21.09.2013 16:08)
Jedna metalová je HB z Finska , letos vystoupila na festivalu ve Vsetíně ;)

Lentilka (21.09.2013 16:49)
Určitě Ti doporučím HB a Skillet :))))

eMko (21.09.2013 19:37)
skillet ;)

Jája (19.09.2013 20:52)
Ahojky... zkus film Nedotknutelní :-) Má to myšlenku a i se u toho zasměješ :-)

Dolly (20.09.2013 15:04)
Mě velice zaujal film Dlouhá cesta, je to teda romantický film ve kterém hlavní hrdinka věří v Boha a pak... to se dozvíš až ten filmek uvidíš... Je opravdu mooooc pěkný .)

Ahoj (21.09.2013 12:34)
Ahoj, na téhle stránce je spousta tipů na filmy s poselstvím a můžeš si tam vybrat podle svého vkusu a nálady :-) http://krestanfilms.webnode.cz/

. (21.09.2013 14:41)
Sedm životů :) moc doporučuju!

Aczoy (22.09.2013 13:38)
Děkuju všem :) Nedotknutelné a Dlouhou cestu znám, Sedm životů jsem neviděla, zkusím :) Potřebuju vybrat nějaký film na mládežnickou chatu:)

Mája (23.09.2013 14:46)
Ahoj, taky doporučuji film Dlouhá cesta:-)

:) (20.09.2013 11:40)
Ahoj, nie si jediná na svete, ja mám podobné názory (poznám kopu ďalších ľudí) :) akurát mám to šťastie, že si média až tak nepripúšťam. Mám kamarátov, ktorí majú rovnaké / podobné hodnoty ako ja a to mi veľmi pomáha :)) Nemáš aj Ty nejakých? Nie si /nechcela by si byť v nejakom spoločenstve? ;) Mne tiež dosť pomáhajú rodičia a výchovou usmerňovali/usmerňujú moje hodnoty Držím palce :)

eMko (20.09.2013 16:00)
ahoj, vůbec sama nejseš, neboj ;) my například televizi nemáme vůbec, takže se na ní nedívám :D no a to že nemáš ráda vyzývavé oblečení a chceš spát s klukem až po svatbě, na tom jsme taky stejně a myslím, že na tom není nic špatného, pouze jsme odlišní od většiny, proto nás třeba někdo může považovat za divné, ale určitě nejsi sama, neboj ;)

:) (20.09.2013 12:16)
je tam fak napsáno belive? Podle mě tam má být believe a to znamená věřím :´)

Lentilka (18.09.2013 09:35)
Takový pocit mám, nebo spíš jsem hodně mívala, teď to je snad lepší.. když jsem byla v pubertě, tak jsem si tolikrát připadala jako pátý kolo od vozu.. všichni ostatní se bavili, ale já nevěděla co říkat a tak jsem byla tichá a přehlížená. Hrozný pocit...

Hanula (18.09.2013 12:07)
Takovou zkušenost mám. Zažila sem to dokonce od svým kámošek, od holek se kterýma sem se znala od školky. Prostě bylo nás moc a tak mě nějak přestali potřebovat a byla sem pořád páté kolo u vozu, hrozně mě to mrzelo... Když sme se bavili v kroužku, tak mě ignorovali a za každé jejich případné zareagování na to co sem řekla sem byla nesmírně vděčná, ale bylo to čímdál víc zřídka. Pak mi řekli at za něma pořád nedolézám, nemohla sem to pochopit, protože sme byli předtím pořád kámošky a navíc to byli křestanky. Bavila sem se vždycky s něma, ale měla sem i jiné kamarádky a to jim asi z počátku vadilo, nebo nevím. Taky proto, že sem byla introvert a nechodila s něma vždy všude kam šly. Ale přesto sem se chtěla s něma kamarádit, protože to byli jediné křestanské holky v okolí. Pak sem to pochopila, opravdu o mě nestojí, vystačí si sami, a začala sem si hledat jiné kámošky a s těma už to bylo lepší. Na ty předchozí se nezlobím a bavíme se, ale nějak už ty vztahy nejsou takové jak kdysi, prostě se pozdravíme prohodíme pár slov a stačí. Ani mě to nemrzí, asi to chtěli sami :-)) Pak když sem se bavila s novýma kámoškama tak sem po dlouhé době pocítila co to je být si rovny, nebojovat o pozornost toho druhého, prostě pocítila sem porozumění. HOdně štěstí, hledej takové kamarádky se kterýma si budeš rozumět a které budou k tobě vnímavé, třeba i tady na INu. Mě se tu podařilo najít skvělou kámošku, se kterou se nevídám často, protože je z daleko, ale jinak super.

Mikča (18) (18.09.2013 19:45)
Možná je problémem nás introvertů, že často nevíme co říct a když nás něco napadne, bojíme se to vyslovit, abychom se nesetkaly s nepochopením nebo nebyl nějakej trapas... Normální je, že se lidi mezi sebou baví, pošťuchují se, kamarádi si třebas i skáčou do řeči, mají různé poznámky a glosy, ale já ze své vlastní zkušenosti vím, že jsem spíš tichá a lidi pozoruju, poslouchám, co říkají a když náhodou něco řeknu, okolí má pocit, "jako bych se právě probudila" :D ... problém je ten, že mám představu, že se jen smutně zatvářím a moji kamarádi nebo blízcí se hned budou zajímat, co mi je... možná je to tím, že my introvertky si toho u druhých všímáme víc - že jsou nějací smutní, nebo tak, a to samé čekáme od ostatních... A pak možná i taková ta "přehnaná vděčnost" .... vím že to zní divně, ale já jsem si třeba dřív hodně zakládala "svůj svět" na konverzaci s kamarády přes ICQ nebo později fb a nechápala jsem, proč mi kamarádi postupem času přestali odepisovat... důvod byl jednoduchý, byla jsem vždycky tak šťastná, když si se mnou někdo psal, že jsem mu pak i já sama začala psát každý den... později jsem poznala, že tady tyhle konverzace spíš moje kamarádství ničí a pokřivují můj pohled na mé přátele... v tomhle celém problému komunikace s okolím mi hodně pomohl kolektiv na střední škole, přesněji na katolickém gymnáziu, kde teď studuju... mám skvělé spolužáky a naučila jsem se, že někdy je taky potřeba říct svůj názor, někdy je dobré naopak mlčet; že můžu druhé i trochu pošťuchovat a nebát se dát se s někým do řeči klidně o obyčejných věcech jako je počasí nebo úkoly do školy - ale prostě si s ním povídat... nevím, jestli jste něco z toho mého sáhodlouhého příspěvku pochopily, nemohla jsem všechno vypsat, jak bych chtěla, bylo by to pomale na celou knížku :D ... ale kdybyste některá chtěla, můžete mi napsat na můj e-mail, bude v redakci, ráda si s váma popovídám :)))

:) Introvertka :) (25.09.2013 18:14)
Ahoj :) Jsem introvertka a ten pocit, že mě někdo přehlíží mám často, nevím proč... Někdy je mi z toho do pláče, jindy se prostě snažím zapojit do diskuze, a nebo jen poslouchám a občas se usměji. Zdá se mi, že na ostatní nedokážu působit správným dojmem, proto o mě nemají zájem. Snažím se být sama sebou a někdo třeba nepochopí, že nemám chuť ''kecat'' jako každý jiný. To neznamená, že se s nimi nechci bavit, jen prostě nemám náladu a chuť, tím jak se někdy zamyslím... No, snad to někdo pochopil :)