Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Holky holkám
zamilovaná (31.7.2015 17:07) Ahoj holky, chtěl bych se vás a redakce zeptat na pro mně moc důležitou otázku. Mám příští týden rande s klukem svých snů-co na sebe???? Budeme v parku a pak na večeři v resrauraci a džíny jsou moc "onošené"-co myslíte? Jo a ten kluk je takový obyčejný (myslím to v dobrém), má nenáročný vkus a nesnáší nafintěné krasavice a módní výstřelky. Díky za všechny odpovědi. | |
N (02.08.2015 21:22) Čauky, tak něco podnikni s někým z rodiny, nebo si udělej čas na sebe a sportuj/přečti si knížku/koukni na filmy, co jsi chtěla vidět/vyráběj/dělej něco na zahrádce/připrav se do školy, abys pak měla na konci srpna čas/nauč se něco novýho (třeba Morseovku, na novej hudební nástroj nebo skládat origami-klidně blbost)/zařiď si nějak nově pokoj/upeč nebo uvař něco..:-) | |
Ester (31.07.2015 13:59) Ahoj :-). Když máš youtube (aplikaci) tak když zmáčkneš možnosti (takový to tlačítko na mobilu vedle toho prostředního). Tak tam máš zkopírovat URL odkaz ten teda zkopíruješ. Pak si dáš do internetu: http://www.youtube-mp3.org/ a tám máš vlastně vložit odkaz tak ho tam vložíš a dáš convert video a pak se ti najde ta písnička a dáš downoload :-). doufám že jsem ti to vysvětlila srozumitelně kdyby něco tak ještě napiš :-) Ester | |
© reakce z redakce (28.07.2015 15:41) Ahoj Nikky 380, prosím, napiš nám v další zprávě svoji e-mailovou adresu. Nezveřejníme ji na webu (kvůli vaší ochraně před spamy atd. e-mailové adresy na webu nezveřejňujeme), ale pokud by si s Tebou chtěl někdo psát a napsal ve zprávě e-mailovou adresu, přepošleme Ti ji přímo na Tvůj e-mail. Děkujeme. redakce IN! | |
Lilith (28.7.2015 14:20) Nazdárek slečny, děkuji za vaše názory. Jinak abych to upřesnila, tamto byl můj názor, který nezměním, ale po vašich reakcích, já už jsem vdaná se svým dlouholetým přítelem(nevím jestli je ten pravý, ale je mi s ním ve všem fajn, je stejný jako já a to mi stačí), žiji už takřka normální život, chodím do práce, už po druhé jdu na střední, abych si konečně dodělala maturitu. Svůj minulý život jsem milovala (viz můj předešlý příspěvek), akorát jsem se musela trochu omezit(míň pít, neberu žádné drogy krom občasné marihuany), za mlada si můžete opravdu dělat co chcete, já jsem si to všechno užila dokonale. Spousty z vás mi psalo ať si dám na satanismus pozor, já satanismu rozumím opravdu hodně, je to ta nejlepší filozofie co jsem kdy poznala. Satanismus se nemá brát jako náboženství, není to náboženství, ale filozofický směr života, pokud bude mít odvahu tak si přečtěte bibli od Antona LaVeye. Teď momentálně se věnuji Gothic kultuře a vapýrismu a hudebnímu žánru horrorcore. A jak vypadám? Jsem normální paní, akorát hodně potetovaná a se spousty piercingy. Miluji extrémy :) Mějte se fajn! | |
Meme (28.07.2015 09:54) Ahoj Nikky, já jsem věřící a můj den probíhá asi tak normálně, snažím se mít přes den dobrou náladu a být k ostatním hodná. často si večer přečtu z bible a modlím se. Děkuju Bohu za svou rodinu, za zdraví, za kamarády....... Mohla bych tady psát do rána za co všechno bych chtěla poděkovat:-D A stím chozením do kostela je to tak, že když se narodíš ve věřící rodině, tak do kostela chodíš už od malička a bereš to jako samozřejmost. Já jsem to měla tak že asi tak do jedenácti jsem do kostela chodila protože jsem ,,musela,,. Nebavilo mě tam sedět a poslouchat zdlouhavé kázání. Ostatně jsem stejně byla myšlenkama úplně jinde. Ale potom jsem najednou začala poslouchat co pan kazatel říká, začaly mě i víc zajímat věci co se týkají Boha. Dokonce jsem se začala i líp modlit a číst bibli. Už jsem začala chodit do kostela né proto že jsem musela, ale proto že jsem i chtěla. chtěla jsem se setkat s lidmi kteří se mnou chodí to kostela, a chtěla jsem se s nimi modlit a poslouchat Boží slovo. Minulý rok jsem chodila běhěm kázání do besídky, tam byli děcka stejně staré jako já a společně s vedoucím jsme mluvili o Bohu. To bylo taky zajímavé. A na začátku, kázání se zpívají chvály a to je moc veselé a krásné. Takže já to neberu jako povinost, chození do kostela:-D. Měj se krásně a krásné prázdniny:-) | |
věřím (28.07.2015 10:33) 1) věřit a přivádět víru do akce (např. chodit ke svátostem, když jsi katolík) 2)ideální normální den začíná modlitbou a stejně končí, snažíš se žít ho s Bohem, on ti pomáhá ve všech každodenních situacích, můžeš si s ním povídat 3) Ano, alespoň jednou týdně pro katolíka. 4) Víra dodává tvému životu další rozměr a jistotu | |
Luc :D (29.07.2015 01:11) 1) Co to obnáší? No... tak asi, že tím, že věříš v Boha a nechceš mu ublížit, tak je Ti blbý, když vědomě děláš hříchy... takže se je snažíš nedělat... Taky víš, že nejsi sama, že je Bůh stále s Tebou... :) Máš komu děkovat a na koho se obracet... :) Jasně, mamce můžeš taky poděkovat nebo si nechat poradit, svěřit se jí, ale je na Pánu, co se stane... a nikdy Tě neopustí :) Je stále s Tebou a má Tě rád. :) 2) Normální den? :D Úplně normálně... :D Jen se každý věřící někdy modlí... :) Jinak úplně normálně. 3) Je hřích do kostela nejít... ale pro věřícího, který víru opravdu žije by to neměla být povinnost... Člověk, který má Pána rád jde do kostela za Ním a rád... :) Ke kamarádce nebo k babičce jde člověk taky rád... :) Je to povinnost? :) 4) Dodatečně... Já bych víru popsala slovem LÁSKA... :) třeba si na každým najít něco pěkného, něco, proč ho máme rádi a snažit se rozdávat radost... :) Snažit se, zpříjemnit ostatním den, ať už mamce nebo staršímu pánovi z autobusu... (nemyslím jít za každým, ale když máš příležitost mu pomoc :D) To pak dělá radost i Tobě... :) A tu radost nám dává Bůh, který nás má každého rád... :) V pohodě, ráda jsem odpověděla. :) Přeji hezký zbytek prázdnin... :) | |
zuzanka (28.07.2015 09:14) Já si vždycky napíšu ten film oline a ono mi něco vyjede, buď to jde pustit když to nejde pustit tak skusim další. Jsou asi nejlepší 3 stránky, ale já si je nepamatuju. Když chceš s titulkama tak napiš název asi anglicky a za to cz titulky. Něco by to mělo najít já nevím, hledám jen český.😀 | |
mája (29.07.2015 16:06) Ahoj! Minulý rok holky spaly na gymnáziu a kluci na nějaké jiné škole. Jídlo není zajištěno, ale je tam stánek kde si to můžeš koupit. Taky tam minulý rok byly restaurace, kterými můžeš tento festival podpořit. Nevím jak to bude letos. Jinak do školy se můžeš kdykoliv vrátit a odpočinout si. Je to tam super a doufám, že si to tam užiješ!!!! | |
i Don't know (24.7.2015 12:40) Ahoj chtěla bych se zeptat těch kteří žijí nebo aspoň byli v Anglii.jaký to je? Když jste rodilý čech a najednou nemáte na výběr a musíte mluvit anglicky? Já mluvím anglicky ale jen pro sebe. Chtěla bych tam jet ale bojím se. Už tady v česku se bojím někoho oslovit a trochu se zakoktavam . Je tu někdo takový jako já který i když není zrovna ukecany člověk ale i přesto tam jel a zvladl to? :) | |
Diki (24.07.2015 15:25) Ahoj já jsem v Anglii byla, konkrétně v Londýně. Byla jsem tam se školou a bydleli jsme po 3 v rodinách. Dorozumět se dá v pohodě, já v angličtině nejsem nějak dobrá, ale s rodinou, ve které jsme byli jsme se vždy dobře dorozuměli a i jinde v obchodech, ve městě. Asi jsem to měla snažší v tom, že mi komunikace s lidmi nedělá problém. Ale z vlastní zkušenosti musím říct, že nemusíš mít strach protože lidé byli vždy milí. Přeji spoustu hezkých zážitků! PS: Nejdřív jsem taky z návštěvy VB měla strach, ale byl zbytečný, klidně bych jela znova :) | |
Eleanor (27.07.2015 15:22) Ahoj, já jsem v Anglii žila rok a taky nejsem zrovna ukecaná, i když oslovovat lidi mi většinou problém nedělá. Nikdy se neboj nových výzev a nebuď nervózní, když mluvíš, protože když si říkáš: já se zakoktám, tak se to stane. Prostě mluv a nepřemýšlej o tom, jak mluvíš, ale co mluvíš. Angličani jsou většinou hrozně přátelští a klidní, takže tě v pohodě vyslechnou. Samozřejmě, než se naučíš konverzaci, bude to chvíli trvat, prvních pár měsíců jsem skoro nemluvila, jak jsem se bála, že mám špatný přízvuk a že se zakoktám a nejhorší to bylo před celou třídou, ale tak cesta nevede a já jsem se začala ve škole hlásit a bavit s holkami a moje mluvená angličtina se zlepšovala a zlepšovala. Čím častěji mluvíš, tím sebevědomější jsi a tím míň se zakoktáváš. Před týdnem, když jsem z Anglie odjížděla, jsem už mluvila hodně, ráda a víceméně bez chyb a přeřeknutí a to mi pomohlo i s mluvením v češtině... Prostě: sezením v Čechách a strachováním se se anglicky nenaučíš. Pobytem v Anglii ano, a to i přesto, že se prvních pár dní/týdnů/měsíců budeš zakoktávat v každé třetí větě. Nenechej se odradit neúspěchy, pokračuj, mluv, buď sebevědomá a zvládneš to . + E. | |
Z. (28.07.2015 08:11) Ahoj, řekla bych, že jsem na tom stejně jako ty, taky mám trošku s komunikací problém. Byla jsem týden v Londýně se školou, bydlely jsme 3 holky u jedné rodiny. Ty rodiny tam mají pořád někoho, takže jsou zvyklý, mluví pomalu, a jde jim pěkně rozumnět, a když ne, tak ti to zopakují. I třeba v obchodech se domluvíš v pohodě, zvládla jsem to i já, a to mi nejde angličtina zrovna nejlíp.. :) Ale musím říct, že to tam bylo vážně úžasný. Takže jestli tam chceš jet, ničeho se neboj, a jeď. Stojí to za to, vím o čem mluvím. Byla to nádhera.. | |
beruška21 (28.07.2015 14:35) Ahoj letos jsem měla možnost jet na týden na english camp. Měli jsme tam 23 američanů z Kalifornie a hráli jsme s nimi různé hry, učili se s nimi, sportovali a hlavně povídali. Byla to super zkušenost a english campy pořádají křesťané i samotní "amíci" byli z církve. Pro začátek určitě doporučuji Kdyby Tě to zajímalo víc jukni http://www.englishcampy.cz/ Hezký zbytek prázdnin ! | |
Pampeliška (23.7.2015 17:36) Ahoj holky. Já se moc dobře neopaluju a moje kůže je fakt citlivá na sluníčko. Tak jsem si včera strašně spálila ramena, záda, ruce, nohy... No prostě jsem úplně celá spálená a nevím co s tím mám dělat. Jsem totiž na chatě a nemám tu žádný krém nebo něco takového. Poradíte mi co mám dělat? Děkuju mooc a užívejte si prázdniny! :) | |
Tojejedno (23.7.2015 17:15) Ahoj Nejsem věrící,to by jste asi měli vědět. Ale jen mě zajímá, jak dokážete věrít něcěmu, co je třeba vědou dost vyvracované? Neberte to jako nějaké zpochybňování, respektuju váš názor. Něríkám, zě ho chápu, ale každý ať si věří čemu chce. Ale třeba mi příjde, že jste dost omezováni. Už v tom, že si nemůžete prostě říct "ježišmarja,sakra", prostě že si musíte dávat pozor na to co říkáte, ale i proto, že nemůžete s někým být před svatbou. Tím "být" myslím něco víc než jen držení za ruce a líbání se. Nepřijde vám, že vás to třeba brzdí, nebo tak? Je dost pravděpodobné, že ne, ale jen jestli jste nad tím někdy takhle přemýšleli. Nevím, jestli to má každá církev stejně, ale podle toho co čtu nejspíš dost podobně. A jak jste si tak jisti, že bǔh opravdu je? (Opravdu to nemyslím zle, jen mě zajímá váš názor :) ) A taky - pokud jste z věřící rodiny, není možné, že pokud by jste se narodili do rodiny nevěřících, že by jste třeba taky nevěřili? A vadilo by vám, kdyby jste v pozdějším životě žili s někým, s kým by jste měli vychovávat děti, on by víru odsuzoval nebo s ní nesouhlasil a nechtěl, aby k ní byly vedeny děti? Snad mi dokážete aspoň na něco odpovědět :) Děkuju a snad jsem se vás nedotkla, díky všem za odpověď. | |
Zuz (24.07.2015 23:35) Ahoj. Pokusím se ti odpovědět na tvé otázky :) Víra je dar od Boha. Když o tento dar vroucně prosíš, dostaneš jej. My Bohu věříme. My mu důvěřujeme. Je to jako se vzduchem. Nevidíš ho, ale cítíš ho. Víš, že tu je. Ptáš se, že věda naši víru vyvrací. Ano. Slyšela jsem, že někdo víru vyvracel. Ale neexistenci Boha nikdo nikdy nedokázal. Přece tu musí být něco vyššího, to určitě cítíš i ty. Podívej na svět kolem nás, na přírodu, to musel někdo dokonale promyslet. Bůh stvořil svět. Víra nemůže dokázat, jak Bůh stvořil svět. Věda zase nemůže vyloučit, že Bůh svět stvořil. Pak evoluce být mohla. Svět se mohl vyvíjet a měnit po celé miliony let. Ale nikdo nevyloučil, že to vše zařídil Bůh. Vím, v Bibli se píše, že Bůh stvořil svět za sedm dní. Ale kdoví, jestli u Boha je čas jiný, věčný, než co za den považujeme my. Něco je nad naše chápání. A proto Ho oslavujeme za to, že svět stvořil tak krásný dokonalý, neuvěřitelný. :) Nejsme omezováni. Jsme svobodní. Bůh nám dal svobodu rozhodovat se mezi dobrem a zlem. A my se chceme svobodně rozhodovat pro dobro. Bůh nám dal zákony - Desatero, abychom snáze poznali, co je dobré a co je špatné. 2.přikázání říká, nevezmeš Boží jméno nadarmo. Boží jméno a jména svatých proto chceme vyslovovat s úctou. Bůh nám sdělil své jméno jako projev důvěry a tím nám umožňuje přístup k němu. Sdělit někomu jméno je totiž znamením důvěry. :) Láska k druhému člověku je krásná a největší dar je darovat sebe sama. Proto se má s tím počkat do manželství. Tím vlastně partnerovi říkáš: "Tebe chci, tebe miluji, odevzdávám se ti napořád." Povinností každého křesťana je vychovávat své děti k víře. Pokud mě bude můj partner opravdu milovat, bude respektovat mě a moji touhu vychovávat ve víře své děti. Láska je totiž o respektování druhého člověka a brát ho takového, jaký je. :) Ptáš se, co kdybych se narodila do nevěřící rodiny? Spousta lidí se do nevěřících rodin narodila a přesto uvěřila. Někdo v dětství, někdo v dospělosti, někdo třeba i na konci života. Bůh si hledá cestu ke každému z nás :) Omlouvám se, jestli mé odpovědi na tvé otázky byly moc zdlouhavé. Snad v nich najdeš odpověď. Kdyby jsi měla nějaké další dotazy, můžeš mi napsat. Email je v redakci, stačí o něj požádat ;) (zuzik9@email.cz - nezveřejňovat) Měj se krásně :) | |
Aník (25.07.2015 15:28) Já tomu dokážu věřit tak, že jsem k tomu od malička vychovávána a je mi jedno, že je to vyvracované, já tomu věřím, pro mě je věření samozřejmost. To s tím mluvením, od malička to neříkám, tak mi to ani nechybí. ;) I to ostatní, prostě to tak beru, protože jsem na to zvyklá- že s někým nebudu před svatbou. Je to na mě, jak se rozhodnu a zatím jsem pro to, že s ním nebudu před svatbou. (To nebudu chápu stejně jako ty ;) ). Bůh JE, to je daná věc. Jak jinak si vysvětlíš skoro neskutečné věci? To, že JE, na to jsem taky zvyklá, ale když se nad tím zamyslíš, myslím si, že třeba dojdeš ke stejnému závěru jako já; JE, protože kdyby nebyl, nemám cíl, kdyby nebyl, nemám komu děkovat..., kdyby nebyl, nemám morální hodnoty... ;) Kdybych se narodila do nevěřící rodiny, nevychovávali by mě k tomu, možná bych nevěřila, kdyby jo, tak až v pozdějším věku...? Nevím. Nechtěla bych s tím dotyčným mít děti, pokud bychom se neshodovali ve výchově- to chci mít předem určené, až potom děti :) Vůbec ses mě nedotkla, snad to pochopíš, co jsem napsala!!! ;)) | |
maki (25.07.2015 19:57) Ahoj, doufám, že ti zvladnu odpovědět tak, abys tomu rozuměla. V Boha věřím, protože s ním mám duševní zkušenost, jestli alespoň trochu chápeš, co myslím. Nepřipadám si omezovaná, protože Bůh mi dal a dává vybrat, jestli v něho, jemu uvěřím, jestli budu hřešit nebo ne. Každej věřící není svatej a znám holku, která s klukem před svatbou spala. Záleží na tvém svědomí. Jsem si jistá, že Bůh je, protože pochybuji, že příroda vznikla jen tak. Připadá mi logičtější, že ji stvořil někdo. Můj tatínek byl z nevěřící rodiny a Bůh si k němu našel cestu. Takže si myslím, že pokud Bůh chce, aby vněj někdo uvěřil, tak vněj uvěří. A k té poslední otázce. :) Určitě by to bylo těžké, ale třeba by časem názor změnil. Tak snad jsem ti odpovědela na to, na co ses mě ptala. Ahoj | |
Miky (26.07.2015 22:26) Ahoj, dlouho jsem přemýšlela, jak ti odpovědět, abych to dobře a srozumitelně vysvětlila. A nejsem si tím do teď úplně jistá, tak mě případně omluv. :) Mluvíš o omezování. Ano, vypadá to tak, ale když se na to podíváš z druhé strany, je to vlastně pro naše dobro. Je pravda, že "Ježišmarja" nebo "sakra" nejsou považovány za sprostá slova, ale i tak můžou někomu vadit a jako neslušná se tvářit. A co se sexu před svatbou týče, myslím si tohle. Podívej se na to, kolik lidí, kteří spolu spali, řeší různé problémy: co když budu těhotná, co když mě opustí, co když... Je pravda, že možnost toho, že tě ten druhý opustí, tady je i po svatbě, ale když už jste oba vydrželi tolik odříkání (i sexu) jeden pro druhého, myslím, že jen tak neodejdete k někomu jinému. Ptáš se na jistotu, že Bůh je. Víš, někteří tomu říkají osud nebo náhoda, ale my tomu říkáme Boží zásah. Nic na světě se neděje bez Boží vůle (ano, i války a není to proto, že by Bůh byl zlý a proto nezabránil válkám. Je to proto, že Bůh dal člověku svobodu vybrat si mezi dobrem a zlem a jak to dopadlo, vidíš sama. Ale On si to použije ještě k mnoha krásným věcem :)) a my tu Boží vůli prostě vnímáme. Sto procent jistí si tím nejsme, ale to máš jako třeba se zemským jádrem. Vidělas ho někdy? Slyšelas ho? Cítila? Ne, ale je pravděpodobné a skoro jisté, že tam uvnitř je. Stejně je to s Bohem. :) Ano, je možné, spíš pravděpodobné, že bychom nevěřili, kdybychom pocházeli z nevěřící rodiny, pokud bychom si cestu k Bohu nenašli sami, jak se často stává. Bylo by asi těžší a složitější tu cestu najít, ale není to nemožné a já bych si přála, aby se takhle našli všichni. :) A co se týče Tvé poslední otázky... Ano, vadilo by mi, kdyby můj partner byl proti víře. Znám sice páry, ve kterých to funguje, ale moc často se s nimi nesetkávám. Nevím, jestli sis toho nějak všimla, ale mezi věřícími a nevěřícími partnery je docela velký rozdíl. Já sama jsem vypozorovala, že většinu kvalit, které hledám na opačném pohlaví, nalézám právě na věřících klucích. :) Doufám, že jsem ti alespoň trochu něco ujasnila, a kdyby ses chtěla ještě na něco zeptat, určitě zase napiš :) Pa, Miky | |
Papírová vlaštovka (27.07.2015 17:29) Ahoj, nejsem žádnej teolog, možná ani nemám pravdu, ale pouze bych ti chtěla napsat svůj pohled na věc. :) Narodila jsem se ve věřící rodině, vulgární výrazy nebo např. "ježišmarja" se u nás nepoužívají a proto nemám potřebu je používat a nijak mě to tedy neomezuje.(Nemám zakázany tyto výrazy používat, ale nepoužívám je z úcty k Bohu a sprostá slova považuji za zbytečná.) Myslím si, že víra je (nejen vědecky) hodně vyvracována, ale ještě jsem neslyšela, že by byla vyvrácena, takže mě tyto vědecké pokusy moc netrápí, ale spíš mě utvrzují v mém názoru (že Bůh je). Je pravda, že občas mám pochybnosti, ale to si myslím, že i nevěřící :) Já jsem zatím s nikým nechodila, tak to nedokážu objektivně posoudit, (kamarádky říkali, že někdy je to opravdu těžké) na druhou stranu, považuji za správné a logické počkat si až do svatby.(opět to neberu jako zákaz, ale jako doporučení a je to moje svobodné rozhodnutí) možná mě to trochu brzdí v tom smyslu, že chci aby se moje miminko narodilo do úplné rodiny a nemusím řešit jak se nechtěného miminka zbavit (už sousloví nechtěné miminko mě děsí) To, že Bůh je, si myslím proto, protože nevěřím tomu, že život a všechno kolem nás vzniklo jen tak od sebe, když vidím ty neuvěřitelné zázraky kolem sebe a hlavně proto, protože jsem několikrát zažila jak mi Bůh v životě pomohl a pomáhá. Je to nepopsatelný pocit, to musíš zažít.:) Netuším, jaké by to bylo vyrůstat v nevěřící rodině a jestli bych uvěřila, asi by to záleželo na okolnostech např. jestli bych znala někoho kdo v Boha věří nebo bych se třeba bavila s nějakým knězem…. Na druhé straně, moje maminka je z nevěřící rodiny a když jí bylo asi dvacet, tak uvěřila, takže si to dokážu představit. Kdyby někdo Boha odsuzoval asi bych s ním nemohla žít, patrně bychom si spolu kvůli tomu moc nerozumněli a na děti by ani nedošlo :) (Ale je to hodně hypotetické, vím, že láska dělá divy):) Tak to si myslím já :) Měj se krásně :) | |
Terka (27.07.2015 21:57) Ahoj :) pokusím se odpovědět na tvoje otázky jak to cítím. Zkusím jít popořadě. Hodně vědců nevyvracuje vědu ale ani víru. svým způsobem jim možná ani nic jiného nezbývá, protože jakkoli jsou chytří a mají mnohé výsledky, na hodně věcí prostě (logickou) odpověď asi nemají. o tom omezování-nemyslím si ani že je to omezování, spíš RADY a nikdo k nim nucený. když nejsem zvyklá používat JežíšMaria... tak mi to ani nechybí.. a s tím sexem před svatbou je to taky dobrá rada, protože když spolu dva lidé spí před svatbou, "přilepí" je to k sobě a i když se rozejdou tak už jsou navždycky tímto spojení. a když spolu lidé spí bez svatby je to pro ně na tom vztahu ten nejsilnější zážitek a jakmile ta opojnost vyprchá, tak třeba poznají, že toho druhého vlastně asi ani neznají, protože neměli čas se poznat a ani se třeba k sobě nehodí, tak se rozejdou, ALE už jsou spojení. jak vím, že Bůh je? O tom je víra. Existují víra, naděje a láska. ale na věčnosti zůstane jen láska, protože naději už nepotřebujem, víru také ne, když tam opravdu poznáme, že Bůh je ale bez lásky to tam nejde. to byla jen malá odbočka. když se modlím a opravdu věřím, že Bůh je, cítím, že nemluvím jen tak do vzduchu, ale že mě opravdu poslouchá. kdyby naše víra nebyla opravdová, už dávno by zanikla. Lidé o našem Bohu věděli a věřili v něho už tisíce let před naším letopočtem a vytrvali jsme až do teď. Kdyby to nechránil, tak by to už dávno zaniklo. o výchově v (ne)věřící rodině. Ano, věřící rodina dá dobrý základ, ale nemůže člověka nutit. když je člověk starší, sám se rozhodne. a i když vyrůstá třeba v nevěřící rodině, neznamená to, že by nemohl časem uvěřit. toto je hezky ukázané ve filmu Kdo chce být milován? podle knihy Anonymní katolík. a o životě s nevěřícím. mě osobně by vadilo, kdyby ten člověk víru přímo odsuzoval a bránil i mým dětem. ale kdyby to respektoval a přijímal, že jsem věřící a chci k víře vést i děti, asi by mi to tolik nevadilo i když bych samozřejmě byla raději za věřícího partnera. Omlouvám se za dlouhou odpověď. toto je můj názor a snad jsem ti aspoň něco objasnila. Krásné prázdninové dny :) | |
Rézi (28.07.2015 08:49) Ahoj, sama si vlastně odpovídáš na první otázku, jak můžeme věřit, když to věda zpochybňuje. Víra není o důkazech ale právě o té víře. Jsou věci které nelze vidět a věda je na ně krátká. Je to jasné, nemůžeš dokázat vědou stvořitele vědy. Co se týče toho ,,omezování "... Já to vůbec nepokládal za omezování. My (tedy alespoň v mé církvi) to nechápeme úplně jako příkazy. Bůh nám dává doporučení, tak jsou například i v originálu (hebrejštině) napsaná přikázání - nebudeš mít potřebu dělat... Vše je o vztahu s Bohem. Pokud s Ním budu mít zdraví vztah, nebudu potřebovat brát Jeho jméno nadarmo atd. Ve vztahu se také snažíš dělat věci tak, aby se to líbilo i tomu druhému a ne jenom tobě. A Bůh nás má rád a chce pro nás to nejlepší, proto říká, že když si necháme některé věci až do manželství, tak ten partnerský vztah bude daleko pevnější a kvalitnější. Hele, já vážně netuším, co by ze mě bylo, kdybych se nenarodila do věřící rodiny, ale třeba moji rodiče oba uvěřili až jako dospělí. Myslím, že každý někdy ve svém životě hledá Boha, ale možná si to nepřizná nebo to neumí pojmenovat a tak se chytne první ,,tajemné věci" na kterou narazí, jako třeba duchařství atd. Jinak mně by třeba vadilo, kdyby můj budoucí manžel neuznával stejné hodnoty jako já. Jednou jsem slyšela, že nejstabilnější židle je ta, která má tři nohy. A stejně tak by měl být i vztah postavený na třech pilířích - já, partner, Bůh. Ale to je jen můj vlastní názor... Tak snad jsem ti dostatečně odpověděla. Ať se ti daří. | |
Luc :D (29.07.2015 01:42) Ahoj :) Myslím, že naše víra nijak vědu nevyvrací ani naopak. Vlastně se dá říct, že věda prozkoumává Boží stvoření... a když v dnešní době řekne několik nevěřících vědců, že Bůh není, tak pro to nemají žádný důkaz... :) Pokud člověk v Boha a Ježíše Krista věří, nechce je urazit a proto se chová podle Vás nesvobodně. Je to naše volba, protože když Ho máme rádi, dělat to nechceme... Třeba ulevit si Jeho jménem... Je to vlastně urážka Boha... a když ho máme rádi, nemáme tu potřebu... Navíc, jak už tu bylo řečeno, když jsme byli tak vychovaný, tak jsme to nikdy neříkali, tudíž nám to nechybí. Stejně tak i to "být" spolu před svatbou... K tomu je i víc jiných důvodů, i když víra je jedním z těch hlavních. Je o tom spoustu, co si můžeš přečíst i tady v předešlých přízpěvkách... Jak víme, že Bůh je? Věříme Ježíši Kristu... a taky se nám Pán zjevuje v různých situacích... Vadilo by mi, kdyby přítel (potencionální manžel kterýho bych si právě z těchto důvodů asi nevzala) nebyl tolerantní... Z mý zkušenosti i v kamarádství tolerance musí být, natož ve vztahu... Jinak přeji pěkný zbytek prázdnin... :) | |
Věra Anežka (29.07.2015 20:10) Ahoj, také se budu snažit odpovědět na tvé otázky.U mě to je trochu složitější. Svou biologickou rodinu neznám a nevyrůstala jsem v ní. moje biologická matka mě po porodu nechala v kojeneckým ústavu a navíc podepsala papír že se mě vzdává.Toto se děje aby nedošlo k nezákonému vrácení dítěte matce, kdyby ho viděla.V mých 18ti měsících si mě vzala k sobě a dala mi domov a lásku paní,která se nevdala a chtěla se o někoho starat.Kromě mě měla ještě sedmiletou dceru,kterou si taky vzala.Tím pádem mám nevlastní sestru o 7 let starší. O své biologické matce vím jen to ,že byla několikrát soudně stíhaná a zavřená pro nejrůznější trestnou činnost.Krádeže,zpronevěry atd. O dost později jsem dostala kontakt na svého biologického strýce,který o mě vůbec nevěděl. Nic méně jsem se s ním sešla a poznala ho osobně.Stejně tak i jeho rodinu.Proč toto píšu.Tím se v podstatě dostávám k jádru mé odpovědi. O výše zmíněné paní která si mě vzala budu mluvit a psát jako o své pravé matce,protože si to zaslouží a vděčím jí za mou záchranu.A proto protože jí prostě tak beru.Moje máma v tý době byla věřící.Konvertitka.Možná ti příjdu jako blázen ale já to tak vnímám.Kdyby nebyl Bůh,tak si polož otázku kde bych skončila.Možná v děcáku,pak na ulici a nakonec v kriminále.Už to že žiju u milující matky místo děcáku je dost velký zásah shůry nemyslíš? I když krizi ve víře jsem také měla.A to díky kamarádce a její mámě,která se kamarádí s mou mámou.A proč? Ta rodina je původem z protestantské církve,círve bratrské. A každou chvíli mi říkaly obě kamarádka i máma její,to co se stalo chtěl Bůh,tak to tak ber. A ještě větší silou mi snažily vnucovat modlitbu jejich způsobem.Kamarádka když jsem byla u ní doma tak já si chtěla pokecat a ona že ne že se musíme pomodlit.Tím mi víru zhnusila.Ale pak jsem asive 12.letech měla autonehodu.Vlítla jsem pod auto.Po nárazu jsem byla odmrštěna na druho stranu silnice.Čím jsem přelítla přes střechu auta. Byla jsem v bezvědomí a v šoku,ale přežila jsem.Jen jsem měla pár odřenin.Ale stejně mě rzeta odvezla do nemocnice.A řidič se nesměl vzdálit,kvůli zjištování policie jak na tom jsem.Kdybych na tom byla blbě,tak by ho zadrželi pro ublížení na zdraví.Už to že jsem tak šílenou věc přežila taky o něčem svědčí. V letech 1990 a 2006 jsem taky nebyla daleko smrti. V prvním se mámy bratr pokusil zabít mě i mámu.A ve druhém jsem se pokusila o sebevraždu.Také jsem to přežila.Doteď mám následky.Strach ze strýce a nepatrnou ztrátu paměti.Abych to zkrátila.Zkrátka po tom všem čím jsem si prošla,jsem přesvědčená že Bůh je a existuje.Já si myslím že ti žádný vědec ani badatel na 100% odpovědět nemůže. Já ti můžu jen sdělit svou zkušenost. Měj se fajn. Věra Anežka | |
majka (10.08.2015 12:55) Ahoj. Ptáš se jak můžeme věřit, když je víra zpochybňována. Věřící člověk je pojem pro člověka který vyznává Boha, ale jde o to že člověk VĚŘÍ. VĚŘÍ Bohu a když je jeho víra pevná nepochybuje o existenci Boha a nenechá si ji vyvrátit. A když se zamyslíš tak jak vznikl svět. Velký třesk a hle- z NIČEHO vznikl DOKONALÝ svět? Ne ne. logicky musí být něco většího. Je jedno jestli to je Bůh nebo třeba Aláh. Jde o to, je to někdo kdo nás má rád proto nás stvořil a myslí to s námi dobře. Nezáleží na tom v jaké si církvi, ale jestli Boha miluješ, řídíš se Jeho zákony a snažíš se konat dobro abys byl po smrti odměněn. A co se týče toho jestli to není omezování nespat s někým před svatbou. Proč by bylo? Sex není pro zábavu. Sex má být největší projev lásky mezi manželi, kteří touží mít děti. Pokud svého přítele miluješ a chcete spolu s vašimi dětmi tvořit rodinu, tak se vezmete, máte děti a žijete spolu jako rodina šťastně až do smrti... :D. A pokud zatím neplánuješ si svého partnera vzít děti jsou v nedohlednu proč bys s ním spala. Pro zábavu? Je vážně smutné, že se sex stal zábavou. Kluk potká volnou holku, svede ji, ona se s ním hned vyspí, otěhotní, on ji nechá a začne si něco s další a potom tím trpí nevinné děti. Buď jsou zabity hned po početí nebo jsou odloženy do děcáku a to pak málokdy žijou šťastný život. Bývají to často problémové nebo šikanované děti, které nečeká často fajn budoucnost. Takových chudáků dětí je tisíce a to jen z čistě sobeckých záměrů rodičů. A i když si matka dítě nechá většinou vyrůstá bez otce, matka dítě živý sama a lituje, že se kdy zapletla s nějakým mužem. Dítě si nikdy nezažije jaké to je vyrůstat v rodince s mamkou, taťkou a možná i se sourozencemi. Chci takový život? Stojí mi to za to? A co když otěhotním? Co potom dcera nebo syn? Tyto otázky by si měla položit každá, která je svobodná a chystá se s někým vyspat. Tak se na to dívám já. Asi se mnou nebudou souhlasit všichni, ale myslím že je dobré počkat si se sexem nejen proto že je to hřích. Je to můj názor a snad si pochopila pohled některých křesťanů. Hezké dny. Mxxxx | |
| Strana: 1 << 109 110 111 112 113 114 115 >> 1224 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
 | Školní hlášky |
 | Mňaaau |
 | Aleluja! Pán vstal! |
 | Boj s trémou |
 | Milovaná do poslednej slzy |
 | Ruce 3D:) |
| (za poslední 2 měsíce) | |
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |