Původní příspěvek:
Ahoj Opal, stávalo se mi to tak okolo třinácti let. Ale pak jsem začala dojíždět do školy vlakem a postupně jsem se naučila, že každý má svých vlastní starostí dost a holky, která zakopne na eskalátorech nebo se otočí dvakrát kolem dokola, než najde, co hledala, si ani nevšimne. Teď, když jsme pořád doma, se mi taky občas nechce nikam jít, protože se musím upravit a nachystat atd, ale jinak už mi to problém nedělá. Zato moje mladší sestry jsou v tom právě teď až po uši, i chůze po ulici je \"trapná\". :) A pro introverty je tohle možná běžnější, nevím. Ale ono se to srovná. Nejlepší je trénink, takže co si můžeš zařídit sama, to zkus zvládnout. Občas tě sice překvapí situace (já jsem se hned první den dojíždění stihla ztratit - vystoupit na špatném nádraží uprostřed ničeho - a musela jsem se zase najít a dostat se domů :), ale časem z toho akorát budou skvělé historky, které pobaví posluchače. Hodně odvahy přeje Adélka :) Přezdívka (jméno): Adélka :)
|