Původní příspěvek:
Ahoj Katy, Bůh mi moc pomáhá. Je to snad jediný pravý lék na duši. Když mi bylo mizerně, běžela jsem do kostela, ačkoli už bylo dávno po mši. A tam jsem to ze sebe všechno vyklopila. Jakmile jsem vyšla z kostela ven, ulevilo se mi. Najednou jsem byla plná naděje a na svět jsem se koukala z veselejšího pohledu. Cítím ale přítomnost Boha nejen v kostele. Když se cítím sama, vzpomenu si na to, že vlastně nejsem sama, že je u mě můj strážný anděl a Bůh, který na mě shlíží. Když si přečtu pár vět z bible, cítím jak jsou ta slova pravdivá a živá. Ačkoliv je tato doba na houby, díky Bohu jsem pořád psychicky a duševně naživu. Díky Bohu mám sílu rozdávat radost, lásku a být tu pro druhé. Bůh je prostě vše krásné na tomto světě, vidím ho téměř ve všem, v květinách kolem mě, svěžím vzduchu, v úspěchu, radosti, smíchu...
Je pravda že nějaké to trápení tady bude vždy, ale když už na něj nebudeme stačit, vždy je tu někdo kdo nám pomůže a podrží. Je to Bůh. Jen se nesmíme bát se na něj obrátit a nesmíme na něj zapomenout. Přezdívka (jméno): Opal
|