Původní příspěvek:
Ahoj, já jsem se taky potýkala se začínající anorexií. Může to vycházet z toho, že se člověk cítí nepřijímán okolím ( ve škole, rodině,...), souvisí s tím nízké sebevědomí. Člověk si říká, že když zhubne, budou ho mit ostatní rádi, ocení to, nebo hubnutím může řešit problémy, které nemůže ovlivnit (např. koronavirus- neustálý strach, aby se nenakazil, samé omezení - to všechno nemůže ovlivnit a tak jí málo, protože jídlo je věc, kterou ovlivnit může kdy, co a kolik toho sní. Nejhorší na anorexii je, že izoluje od ostatních. Já jsem se třeba vyhýbala ostatním, protože jsem se na oběd najedla víc, než jsem si dovolila, a myslela jsem si, jak mám strašně velký břicho a že to každý hned pozná a bude se mi posmívat. Nejtěžší a taky nejvíc uzdravující pro mě bylo naučit se přijímat lásku od ostatních, boží lásku. V tom mi hodně pomohla knížka od Sheri Rose
To nejlepší, co můžeš pro sestru udělat je, že jí budeš říkat jak moc ji máš ráda, že je pro tebe důležitá. ( hlavně jí neříkej, že je moc hubená a že má přibrat, to ji fakt nepomůže, ale jen ublíží). Taky se za ni modli. Musíš se obrnět trpělivostí, protože uzdravení z anorexie trvá dlouhou dobu.
Přezdívka (jméno): Zita
|
