Původní příspěvek:
Ahoj holky. Už asi před rokem se mi začal líbit jeden kluk. Jelikož jsem si nemyslela, že se ještě někdy potkáme, přestala jsem na něj myslet. Až do doby, než jsem nastoupila na střední. Jsem s ním ve třídě a dokonce i na oboru. Začala jsem se do něj \"zakoukávat\". Problém je v tom, že jsem nedávno zjistila že se líbí i mojí spolužačce. A od té doby mě pronásledují v noci sny, ve kterých jsme spolu a jsme spolu šťastní, jenomže jakmile se probudím, dostihne mě smutný a trochu provinilý pocit. Je asi důležité vědět, že jakmile jde o kluky jsem dost stydlivá. Občas si spolu napíšeme ale jen o domácích úkolech většinou o žádost o pomoc. Ale i u těch zpráv mi srdce buší jako o závod a celá zrudnu. Snažím se modlit k Bohu, abych se konečně přestala trápit, ale nejde to. Pořád musím myslet na něj, na mě a na spolužačku, u které mě spaluje pocit provinilosti. Omlouvám se za slohovku, a jestli jste to dočetly až sem, jste vážně dobré.
Přezdívka (jméno): Opal
|
