Původní příspěvek:
Ahoj, taky jsem byla kdysi platonicky zamilovaná, na střední, ale ne v posledním ročníku, což bylo snad ještě horší. Každopádně, mě pomohlo to sdílet se svou nejlepší kámoškou, se kterou jsme se bavili skoro o všem. A nechat to plynout. Časem jsem se o něm dozvěděla pár věcí, se kterými bych měla problém, tak jsem ráda, že to zůstalo tak. Nikdy jsem mu nenapsala, na to jsem se moc bála, že by měl jiný názor a pak by to bylo hrozně trapný. A u oblíbených lidí je to ještě těžší. Ale celkově na to období vzpomínám ráda.
Každopádně, sama víš, jaká je situace. A jestli cítíš, že s tím nic nechceš dělat, tak to nech plynout. S někým si o tom popovídej, napiš dopis svému budoucímu já... přijmi to jako fakt. A maturita bude za chvíli, takže jiné myšlenky přijdou rychle. :D
A ještě jedna věc, tvoje pocity nejsou iracionální. Jsi to ty a na tobě záleží. To že on o tobě neví neznamená, že ty to neprožíváš. Záleží na tobě. :)
Přezdívka (jméno): Lady Jane
|
