Původní příspěvek:
Ahoj, se setrou to bývalo stejne. Ale take s rodiči. Omluva nebyla lehka a hoci sem se snažila byt hodná, povedat omluvam se nebylo lehké. Raz mi jeden knez vravel příběh - jeden pán přišel na spověd a vraví hodne hlasite tak mu říka aby mluvil potichu, a ten pán říka- když sem se nehambil tehdy když sem konal hřích tak se nebudem hambit ted když se omluvam.
Tak sem se začala snažit \"pochlapit se\" a když už udelam špatne tak povedat omluvam se.
taky sem začala na sebe pracovat. byla jsem desná - úplnej cholerik. Hned jsem křičela na každeho a pocit že každej mi ubližuje a pak mne to mrzelo.
Snažila jsem se na sebe pracovať, podívat se na věc ze strany druhého, narátat do deset alespon a všechno dávat Bohu. nebylo to snadné. a stále není ale Bůh mne vyslišel a dal mi kluka a když jsem ho nechtela stratit musela jsem na sebe makat. A jde to pomalu.
Jednou mi jeden knez řekl - posliš a čo jsi nervozna, nebud nervozná, život je tak hezkej.
a tak si to řikam když mne nekto hnevá.
odevzdávej všechno Bohu. Máš svého andela strážneho tak ho popros ráno o pomoc v tom dni aby byl moc hezkej
hodne štestí Přezdívka (jméno): Zuzka
|