Původní příspěvek:
Ahoj holky,
mám velký problém. Sice je mi teprve 13 let, ale už mám jasno, kam dál budu pokračovat. Mým velkým snem je dodělat gympl, udělat maturitu a jít na dva roky praxe k zaříkávačce koní. Jenže když jsem se o tomto svěřila mamce, tak mi řekla, že mám poslechnout taťku, který mi říká, abych šla na vysokou. Jenže já nejsem žádný studijní typ. Prostě mě koně baví, jsou mým snem už odmalička. A mamka nedokáže pochopit, jak moc bych byla šťastná, kdybych mohla jít za svým snem.Vždy sním o tom, jak si jednoho dne koupím koně, budu vystupovat jako zaříkávačka, budu lidem ukazovat, že koně nejsou jen dopravní prostředek, ale také velmi komunikativní citliví tvorové, kteří dělají koňáky (nejen ty) šťastnými. Je mi to moc líto, že mi říká to, co já slyšet prostě nechci. Proč se dokáží uživit všichni zaříkávači, co znám (aspoň z doslechu, i osobně), ale já bych se podle mamky uživit nedokázala? To mě moc mrzí, že se vlastně kromě Boha nemám o koho opřít. Protože mi pouze ukazuje něco jiného než sen. Zamyslela jsem se samozřejmě nad tím, že s titulem by šlo všechno snáze, ale... Copak je takový problém studovat vysokou na dálku, až budu zaměstnaná jako zaříkávačka? Není. Když to dokáže kdokoli jiný, tak proč ne já? Jsem z toho hrozně zoufalá. A navíc, přece budu dospělá, tak by mělo být na mě, jak si svůj život zařídím. Zda se budu dřít někde na vysoký, nebo se budu na koni prohánět po poli... Moc vám všem děkuji za příspěvky, protože už jen ty mě alespoň trochu posílí na další „boj“... :( Katy
PS: Užijte si všechny zbytek prázdnin:-) A hodně štěstí do nového šk. roku! Přezdívka (jméno): Katy
|