Původní příspěvek:
Ahoj holky,
nedávno jsme se vrátili z dovolené. Tam jsem poznala, koně, jmenuje se Boy, je to klisna a mě zaujala na první pohled. Zamilovala jsem se do ní hned. Časem bych si ji chtěla koupit. Již jsem kvůli ní probrečela strašně moc - buď kvůli stesku po ní, nebo kvůli nejistotě, která se mnou pořád cloumá. Nejistotě z její budoucnosti. Buď může zůstat jako kůň, který slouží návštěvníkům, aby si vyzkoušeli ježdění na koních, nebo si ji mohu koupit já, mít ji na rekreaci a v jejím stáří pouze pro potěšení a hlavně - abych jí mohla dát lásku, láskyplnou péči a čas - těhle věcí se jí bohužel nedostává... A to je mi mc líto. Když jsem se mamce svěřila se svým nápadem, který mě doopravdy nadchnul, pouze se mi „vysmála“. Samozřejmě ne v pravém slova smyslu, ale naznačila to. A to mě rozbrečelo. Ten nápad mě opravdu nadchnul, za Boy a její (náš) osud se modlím každou chvíli, ale kvůli mamčině reakci pořád nemohu najít tu správnou oporu a hlavně povzbuzení k tomu, nevzdat se a jít si za svým snem... :( V jednom filmu o koních se sice říká „Věřte svým snům, protože nakonec i sny se mohou stát skutečností“, ale... já tomu bohužel nedokážu dát tolik naděje... Potřebuji prostě nějaké povzbuzení, že to zvládnu, že si dokážu našetřit tolik, abych si ji mohla koupit a hlavně - abych jí v jejím stáří mohla dát co nejlepší péči. Prosím moc, pomozte... Já jsem se potřebovala někomu svěřit... Babičkám - to raději ne, ty to pak hned řeknou rodičům, mamce jsem se svěřila - a jak to dopadlo, taťka je pořád v práci a já ho tím nechci zatěžovat, Bohu se svěřuji pořád se vším, vždy a s největší upřímností, ale... možná že tady to bude to pravé... Užívejte si prázdniny a moc děkuji za každou odpověď. Díky.. Anonymka Přezdívka (jméno): Anonymka
|