Původní příspěvek:
První známkou by mohlo být už jen to, že nad tím přemýšlíš. Díváš se na to hodně z pohledu rozumu, ne srdce. Ano to je normální, ale tak po čtyřletém vztahu - kdy odpadne počáteční zamilovanost a vše už není ovládáno jen srdcem. Tím ovšem nechci říct, že ten vztah nemá žádnou šanci. Miluješ, ho? Miluje on tebe? Dokážeš si s ním představit celý život? Chceš s ním zestárnout? Založit rodinu? Přestát všechny případné překážky? A chce to i on? Píšeš, že se chceš vdávat mladá...vidí to on stejně? A kdyby ne, jsi ochotna ho kvůli tomu ztratit? To je hodně věcí nad kterými je potřeba se zamyslet. Na tvém místě bych to probrala s ním. Na straně druhé mi přijde, že už jsi vnitřně rozhodnutá, jen se bojíš udělat ten krok. Víš, v celém textu jsem nepostřehla nic dobrého o něm a nic o tom, že by mohla být chyba i na tvé straně. Nechci být zlá, ale nebuď ve vztahu, ve kterém nejsi spokojená. Tím, že uděláš ten krok dáváš možnost vám oběma si najít někoho, s kým budete více šťastní. Ale možná je ve vašem vztahu mnoho lásky, jen to z toho není vidět... Přeji vám oběma hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoli :) Přezdívka (jméno): Dorka
|