Původní příspěvek:
Ahoj Nicol, myslím, že to mám podobně. Někdo je prostě taková povaha a těžko se to mění, ale aspoň do určité míry se to změnit dá. Hlavní způsob, jak s tím pracovat, je prostě snažit se překonávat svůj ostych. Je to někdy těžké, ale můžeš se občas pokusit třeba si přisednout k někomu ve třídě a zeptat se ho, jak se má, co dělal o víkendu apod. Nebo se jen na někoho usmát a počkat, jestli se s Tebou sám nezačne bavit. A když už Tě někdo osloví, začně se s Tebou bavit nebo Tě třeba někam pozve, tak toho prostě využít a jít do toho, uvolnit se, nebát se toho, že řekneš něco trapného, apod. Člověk se v tom zvlášť ze začátku musí docela překonávat, ale postupem času se to zlepší a už nebudeš mít takový problém se s lidmi bavit. Třeba já - když mě před pár lety poprvé holky z naší farnosti pozvaly, abych si s nimi šla sednout na faru, byla jsem nervózní a ten první večer jsem tam skoro nemluvila. Ale časem jsem už byla uvolněnější a teď už si bez těch setkání s nimi nedokážu představit svůj život. Je to taky trochu věkem - nevím, kolik Ti je, ale v době puberty a dospívání někteří lidé jsou více ostýchaví a málomluvní a ve starším věku už to může být jinak. Každopádně jsi jaká jsi, někdo je tichý, někdo naopak upovídaný, a obojí má svoje výhody i nevýhody, takže si kvůli tomu nemusíš připadat špatně. Měj se hezky a doufám, že jsem Ti aspoň trochu poradila. Přezdívka (jméno): Fontinai
|