Původní příspěvek:
Ahoj. Je mi 18 let, nikdy jsem s nikym nechodila, s klukama sotva promluvím slovo. Hodne tím trpím, sžírám se den co den. Všechny kamarádky s někým chodily nebo chodí. Jenom já se topim mezi romantickými knížkami a filmy. Toužím po tom, aby mě někdo miloval, toužím po tom tak moc, ze se nechavam opojet tou iluzi. V celém těle mi poletuji motylci, spatne se mi dycha a srdce mi busi tak moc, ze mam pocit, ze se mi vyskoci z hrudi. Nepredstavuju si urcitou osobu, ale představuji si ten pocit, jaky to je, kdyz vas nekdo miluje a objímá v náručí.
Byla jsem v kine na Bohemian Rhapsody, Rogerse Taylora hraje Ben Hardy, a ja se zamilovala do jeho postavy, kterou hraje, i do nej samotneho. Jelikoz ho nemuzu mít, tak stale dokola posloucham pisnicky od Queen, koukám na videa s ním. A muzu se z toho zbláznit. Mam to jako drogu. Je to spatne, ze se takhle nechavam zdrogovat?
Kdyz se mi nejaky kluk zacne nejak dvorit, ja se ho snazim vystrnadit pryc. A on nakonec odejde. Jsem z toho spatna a zoufala.
Modlím se za to k Bohu, ale mam strach, ze mi vybere nejakyho moulu, ikdyz se modlim slovy "at je to kdokoli a at je kdekoli...". Jsem vybyrava a sobecka.
Jste na tom taky tak?
Děkuji za rady, odpovědi, i za Vase přiznání. Přezdívka (jméno): Mona
|