Původní příspěvek:
Jen tak pro pobavení: V 16 jsem řešila něco podobného také se svým spolužákem, protože nesplňoval přesně kritéria (hlavně ta víra, nikdy bych si ho nedokázala představit jako svýho kluka), tak jsem mu na rovinu řekla, že to stejně necítím a pokud mu nebude vadit tak zůstaneme kamarádi. Vzal to asi v pohodě, potom už jsme se nějak moc nebavili, já na něho rychle zapomněla....a za dva roky ve třeťáku se do něho zamilovala :D On to dlouho nevěděl, navíc měl holku, řekla jsem mu to až na stužkováku,... od března spolu chodíme :DD V té víře se sice pořád rozcházíme, nevím jak nám to spolu vydrží, ale momentálně bych si ho dokázala představit i jako manžela. A jsem hrozně moc ráda, že jsem do toho v tom prváku nešla - nevydrželo by to stejně, oba jsme potřebovali určitým směrem dozrát. Podle toho, co popisuješ, tak ho to bude mrzet a bolet, ale asi je zbytečné, aby jsi to odkládala - akorát to tím prodlužuješ, řekni to nějak šetrně a uvidíš, že nakonec i pro něho to bude lepší, většinou to tak bývá :)
Přezdívka (jméno): Anny
|
