Původní příspěvek:
Ahoj Kájo, myslím, že ti asi úplně neporadím, spíš ti chci dát najevo, že nejsi jediná, kdo by si přál mít lepší vztah s prarodiči (nebo v tvém případě s jedním). My bydlíme daleko od obou mých prarodičů, takže je vždy navštěvujeme v létě o prázdninách, na Vánoce a pak ještě asi tak jednou nebo dvakrát mezi tím. Vlastně by se dalo říct, že se moc neznáme, nebo aspoň ne nijak hodně osobně a blízce. Dřív jsem si říkala, že nemám s prarodiči žádný vztah. Taky mi na nich dost věcí vadilo - jedna babička je hrozně pesimistická, druhá je zase moc energická a vadí jí, že si moc dlouho čtu, oba dědové jsou dost tiší a občas nevrlí... člověk vždycky najde spoustu negativního. Ale v poslední době si uvědomuju jak moc je mám ráda. Tím chci říct, že i když se neznáme tak dobře jak bych chtěla, tak by mi hodně chyběli, kdyby třeba odešli (a člověk nikdy neví, kdy to může nastat). Ani nevím, kdy jsem si uvědomila, že mi na nich záleží, ale je to tak a proto se vždy když jsme u nich snažím být milá a vážit si toho, že jsem s nimi, i když třeba jen sedíme a oni si povídají s mými rodiči. Možná je to jiné, když je vídám tak málo a ty to máš jinak... ale třeba ti to pomůže, vždy si říct, že je vlastně hrozně fajn, že dědečka máš, i když je to občas takový netaktní provokatér ;) stejně ho máš ráda :D Ať se ti daří v životě i ve vztahu k dědovi :)
Přezdívka (jméno): Elík
|
