Původní příspěvek:
Ahoj anonyme :)))
Msuím říct, že já několik let několik hříchů \"tajila\", nebo spíš na ně tak nějak schválně podvědomě zapomněla. A to není dobré. Věř mi, že kdybys to neřekla, jednou přijde den, kdy někdo řekne něco, co probudí znovu Tvé svědomí a Ty prostě půjdeš do té zpovědnice - vynervovaná, ale řekneš to.. a pak šťastná. Tak to bylo u mě :)
Ale mnohem víc bych Ti přála, aby ses odhodlala říct to teď. Ano, Bůh se na tebe ani trošičku za ten hřích nezlobí, už dávno Ti ho odpustil, ještě dřív než jsi ho udělala.. ale my lidé potřebujeme své hříchy vyznat, opravdu potřebujeme. BĚŽ DO TOHO, TY TO ZVLÁDNEŠ! Vyber dobrého kněze (já to řekla jednomu, o kterém by mě vůbec nenapadlo, že k němu vůbec někdy ke zpovědi půjdu) a - to je hlavní - popros Pána. On Ti dá sílu! Vždyť u NĚJ i to, co se nám dřív zdávalo nemožné, se stává možným. Budu se za Tebe moc modlit, dokážeš to! Pán to dokáže v Tobě!!! Věř mi, že říct Pánu Bohu na tuhle velkou výzvu (splečně s Marií a celým nebem) ANO bude stát za to!
Držím Ti palce, ozvi se ještě, pokud budeš chtít :) Budu na Tebe myslet!
Přezdívka (jméno): druhý anonym
|
