Původní příspěvek:
Ahoj Unknown, je mi taky 17 a mám podobné problémy (až na tu šikanu). Doopravdy jsem to začala řešit až před čtyřmi lety, ale na něco už jsem myslím přišla:
1)uvědom si, co vlastně chceš - povídat si s někým jen proto, že je normální si s někým povídat, je k ničemu. Mimo to tě to staví do zbytečných rozporů se sebou samou když si nepovídáš.
2)až se někdo bude chtít vypovídat, zkus mu naslouchat. Bez přerušování ho/ji nech utřídit si myšlenky.
3)měj připravené podněty, které můžeš řešit když jsi sama - řeš matematické hádanky, vymýšlej příběhy atd.
4)příští prázdniny jeď na nějakou letní školu, v září se zapoj do soutěže kde je pro úspěšné řešitele soustředění - prostě jeď někam na víc dní SAMA. Uvidíš, že se s tebou někdo bavit bude.
5)někdy je potřeba ignorovat co si o tobě kdo myslí (a nenechat se vtáhnout do nesmyslných sporů).
6) přeci jen najdi někoho, komu se můžeš svěřit - minimálně kněz ve zpovědnici tě vyslechne (i když to není hřích :D) - podle délky tvého příspěvku to potřebuješ.
Přezdívka (jméno): k
|
