Původní příspěvek:
Ahoj, já když jsem ve společnosti člověka, se kterým si toho nemám moc co říct ani mi není nijak blízký, tak se s ním nebavím. Možná se ti to bude zdát neohleduplné, ale ani on si nepovídá se mnou, takže jsme jako cizí. Ano, nanejvýš si popovídáme krátce o testech, učitelích, co bude dělat a to je všechno. Myslím, že pokud ten člověk nemá s tebou nic společného, nemusíš se každý den namáhat se s ním bavit o tématech, které jste už probrali. Myslím, že jemu to vadit nebude, když s tebou nemá skoro nic společného. Pokud by ti to bylo hodně nepříjemné (myslím nebavit se s ním), asi bych to udělala tak, že bych jezdila autobusem v jinou dobu, pokud bys to stíhala. :) A to, že s ním sedíš v lavici, není až tak strašné, když máš někoho, za kým můžeš o přestávce zajít, ne? ;) Pokud nastane ticho, tak bych si z toho nic nedělala, protože ty ses snažila se s tím člověkem o něčem bavit, ale když on nechce, tak bude ticho. Chápu, že ti to bude asi nepříjemné, ale nejspíš nezbývá, než si na to zvyknout. Doufám, že se to zlepší a že tě můj pohled nijak nenaštve ani nezmate. Pěkný den! :)
Přezdívka (jméno): olga
|
