Původní příspěvek:
Ahoj :) Já jsem k víře taky moc vedená nebyla, nebo jen tak částečně, dá se říct, že i mě rodiče nechali, abych se sama rozhodla. Přišla jsem k víře postupně, asi hlavně díky tomu, že jsem chodila na církevní školu, stýkala jsem se s věřícími kamarády, občas jsem přišla do kostela... a tak jsem postupně zjistila, že na té víře něco je. Nejvíc na mě ani zapůsobilo, že pokaždé, když jsem byla v kostele, cítila jsem klid, jako bych objevovala svoje \"lepší já\". Zjišťovala jsem, že moji věřící kamarádi žijí jinak než já, a líbilo se mi to, a taky jsem poznala, že když mě něco trápí a modlím se za to, Bůh mi pomůže. A došlo to až tak daleko, že jsem se ve svých 16 letech dala pokřtít a začala jsem žít s Bohem :) Proč věřím? Prostě proto, že jsem poznala, že Bůh je a že s ním je život lepší než bez něj. Je to úžasné vědět, že je tady Někdo, kdo je pořád s Tebou, záleží mu na Tobě, protože Tě má rád, a nikdy Tě nenechá \"ve štychu\", vždycky se na něj můžeš obrátit. Život s Bohem dokáže být i dost akční, není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych toho nechala a vrátila se k životu bez víry.
A pokud jde o to, co říkají Tvoji rodiče, že kdyby byl Bůh, nebylo by zlo, to je, myslím, věc, kterou je dost těžké pochopit. Ale je to prostě tak, že lidi mají svobodnou vůli a můžou se rozhodnout pro dobro nebo pro zlo. Bůh nás nechce mít \"naprogramované\", abychom dělali, co chce On, dává nám svobodu, a to i s tím rizikem, že si někdo vybere zlo. Ale v Katechismu se píše, že Bůh dopouští, aby se stalo něco zlého, jenom proto, že to nakonec dokáže proměnit v ještě větší dobro :)
Taky Ti přeju pěkné dny a mnoho štěstí při hledání pravdy :)
Přezdívka (jméno): Musichetta
|
