Původní příspěvek:
Ahoj ovečko :),
chci se pokusit Ti odpovědět, tak, jak to vidím já, podělit se o svou osobní zkušenost. Moji rodiče jsou věřící a od mala mě vedli k víře, takže i já jsem věřící, chodím do kostela, modlím se... V dětství, na základní škole mě nikdy nenapadlo, že bych mohla pochybovat o tom, že Bůh je, brala jsem to jako samozřejmost. S nástupem na gymnázium jsem jaksi začala více přemýšlet (jaké je vlastně mé povolání, co je cílem mého života, jaký smysl má můj život...). Začala jsem pociťovat stále víc pochybnosti, najednou mi připadalo, jako by má víra byla v troskách, byla jsem z toho zoufalá a nevěděla jsem, co dělat. A tehdy jsem si uvědomila, že víra vůbec není samozřejmost, ale že je to dar a velká milost od Boha. Nikdo nemůže nikoho sám ze sebe přesvědčit o správnosti svého vyznání a už vůbec ne nutit. Někdy nepomáhají ani rady rodičů, člověk bývá znechucený, nazlobený, nechápe, jak se mohou dít takové zlé věci, říká: kdyby Bůh byl nedopustil by to... Pociťovala jsem taky různé chvíli, kdy jsem se cítila osamocená, zmatená, nedokázala jsem se modlit, nebo jsem se zlobila na Boha. Ale právě v těchto chvílích jsem přišla na to, že bez Boha si svůj život nedokážu představit, že bez Něj by nic, a tedy ani můj život neměl smysl. Toužila jsem Ho znovu najít, být si jistá tím, že je. Tohle všechno trvalo skoro celý školní rok, kdy jsem byla v prváku. Pak přišly letní prázdniny a já měla na sebe i na Boha víc času :) Hodně mi pomáhalo čtení různých knih, které se zabývají otázkami víry nebo chození do přírody. Velkou úlevu mi přinesla letní duchovní obnova u sestřiček, kde jsem se s tím vším mohla jedné sestře svěřit. Hodně pomáhá, když si o tom můžeš s někým popovídat, už jen to, že tě s ochotou vyslechne, takže duchovní obnovy nebo i jiná setkání vřele doporučuji. Rozhodla jsem se, že chci být věřící, i když mě to něco stojí, a že chci hledat dál. Chodím na mše sv., a snažím se číst Písmo sv. = Bibli, ta člověka opravdu hodně oslovuje a vede. Pokud jsi ještě Bibli nikdy neotevřela, můžeš to zkusit. Lidé se hodně nechávají odradit, zdá se jim to složité, nepochopitelné... Ale později, zjistíš, že všechna ta slova v ní v sobě něco mají, že v ní totiž mluví Bůh. Stále čas od času na mě nějaké pochybnosti přichází, ale zároveň znovu pociťuji, že Bůh je se mnou, že mě miluje. A jí toužím po Něm, toužím ho poznávat, i když je to někdy těžké, protože on dává smysl mému životu i všemu okolo mě. Jemu se mohu svěřit se vším, i s mými pochybnostmi, hříchy... Víra se těžko dokazuje. Je to důvěra, odevzdání de do Božích rukou, že On mě povede i temnotou.
Ještě k tomu zlu ve světě: Bůh nechce zlo, ale dopouští jej. Záleží na lidech, co si zvolí, On dává každému svobodu, nikomu se nevnucuje. Pokud si lidé volí zlo, má to i své důsledky, třeba válku, ale Bůh za to nemůže, spíš je Mu nás líto, trpí dodnes v každém člověku, jako Ježíš na kříži. Tady na zemi nikdy nemůže být ráj, sám Ježíš nám skrze Písmo říká, že války, hlad, bída zde budou, kvůli hříchu.. a nakonec pomine i Země. A tak i já, když si uvědomím spoustu nespravedlnosti na světě, vzpomenu si na Ježíše, že jen On je opravdová láska a pokoj, u něj mohu vždycky čerpat, a to také právě z jeho kříže.
Omlouvám se za tu délku, trochu jsem se rozepsala... Rozhodnutí je plně na Tobě, je dobré si o tom i s někým popovídat, každopádně Ti moc přeji, abys také našla cíl svého života, abys dokázala být otevřená a upřímná sama k sobě a nikdy to nevzdala. Víra je opravdu krásná a oceníš ji tím víc, čím víc tě stojí. Hledat Boha stojí za to. Oceňuji, že jako nevěřící jsi projevila zájem, byť by to byla pouhá zvědavost. Snad jsem Ti trochu pomohla. Měj se hezky, ať se Ti v životě daří. Držím Ti palce :) J.
Přezdívka (jméno): J.
|
