Původní příspěvek:
Ahoj Ada, s dobrovolničením mám také zkušenosti. A vesměs pozitivní. Záleží na tom o jakou dobrovolničinu máš zájem, co tě baví nebo naplňuje.A hlavně na tom jestli máš na tu či onu práci sílu a schopnosti. Neber to prosím jako podceňování. Ale sama vím že nemůžu jít třeba do Afriky nebo jinam pomáhat stavět školu pro chudé děti. Protože na to nemám sílu.A ani schopnosti.Já osobně dost dlouho hledala kde bych mohla být aspoň trochu užitečná. A první dobrovolnickou zkušenost jsem mohla získat na pro tebe asi těžko představitelném místě. A sice byla jsem ošetřovatelkou v Hospicu sv. Lazara, kde jsem pracovala a denně přicházela do kontaktu s lidmi, a se smrtí.Bylo to těžký, ale věděla jsem že je to potřeba. Hospic je pro lidi, kteří mají rakovinu v konečném stadiu a nemůžou být doma a rodina je nechce odložit někam kde jim není dobře. Ještě malá informace, práce dobrovolníka není finančně placená. Je to tvoje rozhodnutí a je jen na tobě jestli se rozhodneš pracovat pro někoho bezplatně.Pro mě byla největší odměna,když se na mě kdokoliv z pacientů usmál a třeba jsme si i povídali o životě, nebo když mi primář Hospicu vyřizoval poděkování od paní, které umírala maminka a dcera té stařenky nemohla u ní být.já jsem u postele té stařenky seděla a držela jí za ruku. A pomohla jsem té paní k vědomí že tam není v době kdy umírá sama. Že je tam s ní člověk, který je tam pro ní a má jí rád drží jí za ruku místo dcery.A bude tam s ní jak dlouho bude potřebovat. No a po půl hodině mě vystřídala kolegyně, která u ní byla pár minut. A další směnu jsem se dozvěděla že stařenka u které jsem seděla po mém odchodu v klidu zemřela. A její dcera s rodinou mi moc děkují za to že jsem u jejich maminky a babičky seděla a jejich mamince a babičce pomohla že neumírala sama. A že by mě chtěli poděkovat osobně a předast mi malý dárek jako poděkování ale časově nemůžou dojet do Prahy. Tak jsem si sedla a napsala kratičký vzkaz že moc děkuji a jsem ráda, že jsem pomohla. A že to nedělala proto aby mi něco dávali,ale proto že vím jak je to těžké pro rodinu a pro samotného umírajícího, protože mi bohužel umírá babička a vím co to je. A ten vzkaz jsem nechala u kolegů s prosbou ať ho předají. To je největší odměna. Když vidíš že někomu můžeš pomoci. Snad jsem tě něvyděsila.Věra Anežka Když budeš chtít můžeš mi napsat do této diskuze.Přeju ti ať najdeš práci, která tě bude bavit. A budeš z ní mít radost. A věř tomu ,že všechno dobré napomáhá k tomu abychom došli do nebe. K našemu tátovi kterým je Náš Bůh.Drž se Pána Boha. Přeju hodně štěstí. Věra Anežka
Přezdívka (jméno): Věra Anežka
|
