Původní příspěvek:
Ahoj Terka, chápu co prožíváš. Mám to stejný nebo aspoň podobný.Když jsem jezdila na větší akce i s mámou a její kamarádkou a jejími dětmi, tak jsem cítila jak jsem mimo.A chyběl mi někdo, kdo by se se mnou bavil sám od sebe. A ne proto že je to slušnost.Nejhůř jsem snášela to,když se se mnou nebavili ani děti máminý kamarádky,které znám od malička jenom proto že tam byla další kamarádka mámy a její kamarádky, která měla dceru a ta se bavila jenom s dětma tý máminý kamarádky. Takže já jsem se s nima chtěla bavit. Ale dopadlo to tak,že jsem nakonec byla sama a ještě jsem musela snášet posměšný pohledy. Je to těžký se seznámit s novýma lidma,ale dá se to zvládnout. Mě pomohlo to,že mám nějaké zájmy, například psaní básniček. A na tom se dá stavět,respektive se seznámit s lidma kteří mají podobný zájem.Jestli ti můžu poradit jak se to dá zvládnout budu ráda. Mě osobně pomohlo,když jsem přešla jinam, do jiný farnosti,kde mě nikdo neznal. A nabídla jsem se že občas přečtu čtení,a pomůžu naší kapele zpívat. Protože mě zpěv baví,a chodila jsem do sboru. No,zkusila jsem to a zjistila jsem že to jde. A teď jsem plnohodnotnou členkou ve farnosti,kde mám na starosti čtení,zajištění aby někdo četl. No a zpěv. Díky tomu cítím že mě přijali.A berou jinak,než u nás v mojí farnosti.Držím palce ať to zvládneš. A neboj,Pán je s tebou a dá ti sílu.Můžeš napsat do diskuze jestli ti to aspoň trochu pomohlo.Když budeš chtít. Věra Anežka
Přezdívka (jméno): Věra Anežka
|
