Původní příspěvek:
Ahoj, můžu tě uklidnit, je to naprosto běžná věc. Téměř každý člověk by si mohl tuhle poruchu sám diagnostikovat, proto každý z nás něco podobného více či méně dělá, ať si to uvědomuje nebo ne. Když mi bylo asi čtrnáct, taky jsem si to sama diagnostikovala a strašně jsem se v tom nimrala a vyžívala... Je to zbytečné. Možná mám já i třeba ty nějakou lehčí formu, ale rozhodně není nutné to nějak víc řešit. Podle toho, co popisuješ, na tom jsi podobně jako spoustu lidí okolo a dá se s tím úplně v klidu žít i bez psychologické pomoci. Kdyby ses bála, že ti tu píšu nějaké hlouposti, tak věř, že ne, protože můj taťka je speciální pedagog a rozebírala jsem to samozřejmě už dříve i s ním. Snad jsem ti pomohla... Měj se. Přezdívka (jméno): Rézi
|