Původní příspěvek:
Ahoj Maruško :-)
Jsem s mým klukem rok, je mi 15,jemu 18 a když jsme začínali bylo mi 14,jemu 17...bydlíme od sebe 13km...a po pravdě mě taky někdy štve,že se s ním nemůžu častěji vídat..ale má to i své plusy,vždycky se na sebe těšíme :-)
U tebe záleží na tom, z jaké příčiny se nemůžete vidět...tu konkretní tvou příčinnu nevím, ale pár příčin uvedu
....10km není zas taková dálka, aby člověk sedl na kolo a jel (můj za mnou takto jezdil od jara do podzimu každý týden)...taky záleží kolik má každý z vás povinností a jestli vám vůbec čas umožňuje se vidět...o to víc se potom oceňuje to když si oba uděláte pro toho druhého čas....když jsem s ním začínala chodit, musela jsem se pár věcí vzdát a myslím, že kdybych to neudělala tak bych s ním teď nebyla...hlavně si dobře rozmyslet, čeho se vzdát...myslím, že i velkou roli v tom můžou hrát rodiče..zvláště když ho neznají...když se o něm dozvěděli,nechtěli ať ve 14 s někým chodím natož abych za ním jezdila...a bum,představila jsem ho našim a postupem času ho mají víc a víc rádi...a úplně normálně (i ve 14) mě za ním pouštěli, pouštějí a doufám, že i budou..:-D...a taky mám moc spolužaček, které chodí většinou s někým ze školy, ze třídy, z města a vidí se každý den...nechápou jak vůbec můžu chodit s někým, se kterým se vidím (když se podaří) 1x týdně...dobře,ale kolika holkám tento vztah vydržel tak dlouho co mě?...nevím ani o jedné...ano stýská se mi celý týden po něm ale když se vidíme...jsem strašně šťastná v každém okamžiku co s ním jsem:-) Asi nejsilnější věc, kterou ale můžeš udělat je, že se pomodlíš, a jak to má být tak tak to bude:-) Já to dělám denně a nechávám se Bohem vést:-) Zatím to vychází a já jsem šťastná:-)
Přezdívka (jméno): Pro Marušku
|
