Původní příspěvek:
Ahoj :)
Musím říct, že jsem byla nedávno v dost podobné situaci. Taky jsem chodila s klukem, křesťanem. Měli jsme dost společného. Pokud jde o rodinu, tak to nebylo tak ideální (:D), ale o to nejde.
Nicméně, začala jsem cítit to co ty.. Že je taky ještě hodně moc času. Pokud jste spolu krátce a jste zamilovaní, tak máte jistě pocit, že bez toho druhého žít nechcete a už vůbec ne jeden druhého ztratit.
My jsme do sebe byli zamilovaní dost dlouhý čas.. a já si začala uvědomovat, že chci mít ještě ,,svobodu\'\' (zní to trošku vtipně). Taky sem si začala uvědomovat, že to nemusí tak dlouho vydržet. Jsem trochu zvláštní člověk a dělám někdy ,,radikální\'\' rozhodnutí..
Tak jsem to ukončila, s tím že se budeme oba modlit, budem se k sobě chovat jako přátelé, občas se vídat a jednou třeba spolu..
Vím, je to takové, že ten kluk třeba nechce čekat v přátelství, ale ve vztahu. A tak je jasný, že se bojíš, že ho ztratíš..
A pokud jde o (ehm) fyzický kontakt, tak bible o tom mluví jasně. Nic takového by po tobě před svatbou neměl chtít. Naopak- je muž, měl by tu hranici držet on a vést tě.
Přezdívka (jméno): GG
|
