Původní příspěvek:
Ahoj Fany :) No, bohužel musím souhlasit s holkama předemnou (první dvě, další tu (zatím?) nejsou). Zažívám něco podobnýho, co Ty. Zamilovala jsem se do kluka a on o mě nejeví zájem. Tváří se, jako bych ho otravovala (a asi otravuju) a i když se s ním nebavím (moc se s ním nebavím) se tváří, jako by mu moje přítomnost vadila. Mrzí mě, že se to mezi námi stalo a i to, co mezi Vámi. Kluci jsou tak nastavený a přiznám se, že jsem často naštvaná, že to tak je, ale zase si říkám, že kdyby tak nemyslel, nezamilovala bych se do něho, protože by nebyl kluk. Snažím se dělat, že mě nezajímá, ale protože bych nevydržela mít \"vyrovnanou pózu\", tak se spíš tvářim naštvaně taky. Možná je to ještě trapnější, než kdybych se na něj dál zamilovaně usmívala, často přemýšlím jestli to je ode mě upřímný a čeho tím chci dosáhnout. Ale zase, mám ho ráda i mě štve. Jsme na tom asi podobně. Taky se s ním vídám čím dál méně a přes to všechno se bojím, že ho z očí ztratím úplně. A i když jsem už to, co psaly holky, četla a slyšela několikrát, stejně po přečtení jejich příspěvků se mě opět zmocnil pocit beznaděje a smutku. Možná jako i Tebe. Prostě se nedokážu vzdát naděje, že by jednou bylo zase všechno v pořádku a mohla bych se s ním bavit, možná i něco víc. Ale je to hodně naivní. :( Budu na Tebe myslet a pomodlím se za Tebe. :) Nejsi v tom sama. ;)
Přezdívka (jméno): :(
|
