Původní příspěvek:
Čauky, něco takovýho občas mám taky, ale jenom v takový malý míře, že jsem si jen představovala, jaký by to bylo, kdybych umřela a tak, ale to má asi každej..
..mě pomáhá si o tom v klidu popovídat s Bohem, nebo si v duchu jasně říct, proč jseš smutná a co bys mohla změnit..nebo se z toho vyzpívám, vypíšu, vytancuju, odpoutám nějak pozornost..taky mi dost pomáhá jakákoliv společnost..hlavně mysli na život jako na obrovský dar a stále hledeh věci, za který můžeš děkovat;)
..doufám, že se to zlepší:-) Přezdívka (jméno): Q
|