Původní příspěvek:
Ahoj, také se budu snažit odpovědět na tvé otázky.U mě to je trochu složitější. Svou biologickou rodinu neznám a nevyrůstala jsem v ní. moje biologická matka mě po porodu nechala v kojeneckým ústavu a navíc podepsala papír že se mě vzdává.Toto se děje aby nedošlo k nezákonému vrácení dítěte matce, kdyby ho viděla.V mých 18ti měsících si mě vzala k sobě a dala mi domov a lásku paní,která se nevdala a chtěla se o někoho starat.Kromě mě měla ještě sedmiletou dceru,kterou si taky vzala.Tím pádem mám nevlastní sestru o 7 let starší. O své biologické matce vím jen to ,že byla několikrát soudně stíhaná a zavřená pro nejrůznější trestnou činnost.Krádeže,zpronevěry atd. O dost později jsem dostala kontakt na svého biologického strýce,který o mě vůbec nevěděl. Nic méně jsem se s ním sešla a poznala ho osobně.Stejně tak i jeho rodinu.Proč toto píšu.Tím se v podstatě dostávám k jádru mé odpovědi. O výše zmíněné paní která si mě vzala budu mluvit a psát jako o své pravé matce,protože si to zaslouží a vděčím jí za mou záchranu.A proto protože jí prostě tak beru.Moje máma v tý době byla věřící.Konvertitka.Možná ti příjdu jako blázen ale já to tak vnímám.Kdyby nebyl Bůh,tak si polož otázku kde bych skončila.Možná v děcáku,pak na ulici a nakonec v kriminále.Už to že žiju u milující matky místo děcáku je dost velký zásah shůry nemyslíš? I když krizi ve víře jsem také měla.A to díky kamarádce a její mámě,která se kamarádí s mou mámou.A proč? Ta rodina je původem z protestantské církve,círve bratrské. A každou chvíli mi říkaly obě kamarádka i máma její,to co se stalo chtěl Bůh,tak to tak ber. A ještě větší silou mi snažily vnucovat modlitbu jejich způsobem.Kamarádka když jsem byla u ní doma tak já si chtěla pokecat a ona že ne že se musíme pomodlit.Tím mi víru zhnusila.Ale pak jsem asive 12.letech měla autonehodu.Vlítla jsem pod auto.Po nárazu jsem byla odmrštěna na druho stranu silnice.Čím jsem přelítla přes střechu auta. Byla jsem v bezvědomí a v šoku,ale přežila jsem.Jen jsem měla pár odřenin.Ale stejně mě rzeta odvezla do nemocnice.A řidič se nesměl vzdálit,kvůli zjištování policie jak na tom jsem.Kdybych na tom byla blbě,tak by ho zadrželi pro ublížení na zdraví.Už to že jsem tak šílenou věc přežila taky o něčem svědčí. V letech 1990 a 2006 jsem taky nebyla daleko smrti. V prvním se mámy bratr pokusil zabít mě i mámu.A ve druhém jsem se pokusila o sebevraždu.Také jsem to přežila.Doteď mám následky.Strach ze strýce a nepatrnou ztrátu paměti.Abych to zkrátila.Zkrátka po tom všem čím jsem si prošla,jsem přesvědčená že Bůh je a existuje.Já si myslím že ti žádný vědec ani badatel na 100% odpovědět nemůže. Já ti můžu jen sdělit svou zkušenost. Měj se fajn. Věra Anežka
Přezdívka (jméno): Věra Anežka
|
