Původní příspěvek:
Ahoj, mně tento názor zcestný opravdu nepřipadá. Ono totiž ve vztahu nejde jen o sex, ale spíše o lásku, porozumění. Pokud si teda nechceš jen užít, to už je jen Tvoje věc, ale já bych to pak nenazývala vztahem. Nehledě na to, že tohle člověka ničí a pozděj to můžeš poznat i na sobě. Když se dítě spálí o něco horkého, bude si to pamatovat a příště si dá pozor. To stejné ve vztahu, člověk do toho pak nejde celý, protože se bojí zklamání. Řekla bych, že na vzhedu AŽ TAK nezáleží (takže trochu jo). Samozřejmě, ten kluk Tě musí přitahovat i fyzicky, ale to neznamená, že to bude model. Přitahovat Tě může, i když je jen průměrně hezký. A pokud Tě přitahuje fyzicky a rozumíte si, pak vám to bude klapat i v posteli. A já bych opravdu nebyla s klukem, který je mi fyzicky odporný. A to, že máš problém s autoritami, to už není problém našich názorů ani křesťanství. Ale že máš teď odpor k víře, protože Tě babička nutila, to chápu. Taky by se mi to nelíbilo a jsem ráda, že mi v tom doma nechávali celkem volnost. Nevím, co vidíš na alkoholu a drogách, ale já nic. Nikdy mě alkohol neuspokojil, nikdy jsem si nějakou párty s alkoholem neužila. A třeba jsem se na ně i těšila, ale odcházela jsem zklamaná. A musím říct, že i teď si život užívám. Ale ne sexem, alkoholem a drogami, ale díky svým přátelům a víře. Dá se pařit i křesťansky a je to mnohem lepší, protože až tam jsem našla opravdovou zábavu, plno zážitků a pokoj.
Přezdívka (jméno): Paty
|
