Původní příspěvek:
Ahoj :) není podmínkou, že ten druhý musí být věřící, ať se to týká kamarádů nebo partnerů, ale měla by tam být ohleduplnost a tolerance a o to jak je vidět se snažíš. ;) Kdyby tam tolerance nebyla, ten jeden by to před druhým musel skrývat a nemohl by být upřimný. No, fyzický kontakt se týká myslím přímo jenom sexu, ale ostatní hranice už jsou na něm. S braním Božího jména nadarmo to podle mě hezky vysvětlila GG... :) Dřív mi to bylo jedno, ale teď mi je čím dál víc nepříjemné, když to někdo kolem mě používá. Jak píše GG, jestli mu na Tobě záleží, tak to může vnímat víc. Já měla nejlepší kamarádku, věděla, že jsem věřící. V době, kdy jsem chodila do kostela z povinnosti, mě tolerovala, akorát se mě třeba ptala, jestli jako křesťan můžu řešit astronomickou olympiádu... :D (Někteří nás vidí jako že máme nějaké nesmyslné zákazy ale není to pravda ;D) když pro mě ale víra začala znamenat víc a začala jsem se scházet s ostatními věřícími, měla jsem potřebu občas něco říct.. řekla jsem jí, že chodím do spolča (scházejí se mladí věřící) apod. a začala jsem u ní cítit takovou toleranci na oko ani skoro to ne... když jsem něco řekla, cítila jsem její vnitřní odpor, když jsem jí řekla, že se mi líbí věřící kluk též a navíc se nehezky vyjadřovala... když nemůžeš nejlepší kamarádce říct, co budeš o víkendu dělat, tak to není dobré kamarádství... a právě jsem si všimla, že používá právě tato slova a u ní mě to upřímě štvalo asi nejvíc, protože jsem měla pocit, že když jí řeknu, že mi to vadí, odpověděla by mi právě tak... :/ (no, dneska už kámošky nejsme... :/) ale to asi nebude Tvůj případ a je vidět, že Ti na něm záleží, přeji Ti aby se Vám dařilo a pěkné prázdniny :)
PS: občas to ujede i někomu věřícímu... ;)
Přezdívka (jméno): Qwendy
|
