Původní příspěvek:
Já takový pocit mám u nás ve farnosti.Je to u nás tak,že se po mši utvoří před kostelem skupinky a ty se o něčem baví,něco společně plánují.Pak většinou je takové posezení ve farním sále.Když jsem se snažila na radu mamči pomoct v kuchyni aby si mě mohli zařadit že tam patřím,dopadlo to fiaskem.Odmítli mou pomoc,že se jim tam akorát motám.Takže mě normálně vyšoupli a já si připadala jako ten nejvetší zoufalec.Navíc holka se kterou jsem kamarádila od dětství a přešla do naší církve od protestantů,se se mnou nebaví a baví se jenom s jednou kterou zná teprve chvíly.Když k nim příjdu a chci dát řeč,tak mi najednou obě řeknou že pospíchají.A já je pak vidím jak se vesele baví dál.Taky mě to štve,mrzí a říkám si proč.Navíc se po mši náš pan farář baví jen s někým.Když chci radu,akorát mě seřve.Je to hrozný,kvůli tomu jsem přestala do naší farnosti chodit a začala jsem chodit do sousední farnosti,kde mám své místo,čtu,jsem v hudební skupince a mám pocit,že tam o mě někdo stojí,počítá se mnou a má radost,když mě po dlouhý době vidí.Je to úplně jiný pocit.Snad jsem ti poradila.Nevím kde a v jakým prostředí tyto pocity máš.Jestli je to ve škole,tak to je blbý.A jestli je to ve farnosti,pak bych ti poradila zkusit najít v blízkém okolí nějaký farní společenství,kde by ses cítila fajn.Pokud nebydlíš na vesnici a máte tam víc kostelů,tak by to neměl být problém.Snad jsem ti poradila.Každopádně se drž a vydrž.Ono se nějaký řešení dřív nebo později ukáže.Přeju ti sílu ať to zvládneš.Věra Anežka Přezdívka (jméno): Věra Anežka
|