Původní příspěvek:
ahoj, tak to věřím, že je hodně bolestné:( Víš, já obdivuji tvou odvahu:)Hele, alespoň víš, že jsi pro to udělala maximum. Můžeš být na sebe hrdá, že jsi to alespoň zkusila,a už tě nikdy nebude sžírat pocit, že jsi mu to měla říct a neřekla.Takhle je to pro tebe jednou pro vždy uzavřená kapitola a máš klid. Já osobně, pokud by mě odmítnul, tak už bych opravdu v jeho přítomnosti v klidu být nedovedla. Ničilo by mě to a rvalo srdce. Je zcela normální, že v současné situaci s ním být \"jen\" kamarádka nedokážeš.Tvé emoce jsou tedy naprosto pochopitelné. Asi bude lepší se mu (v rámci možností) nějaký čas vyhýbat. Alespoň do doby, než ta bolest opadne. Někdy je ta bolest tak veliká, že člověk doslova jen přežívá. Taky je dobrý se na toho druhýho tak trochu jakoby \"vykašlat\", prostě se na něj neptat, nevrtat se v tom, co studuje, nebo nedejbože s kým zrovna chodí. Mysli pozitivně a do budoucnosti. Relaxuj nějakým koníčkem, dělej něco co tě baví. Ale neboj, jednoho dne se to změní a do tvého života přijde nějaký kluk:) Neznám toho chlapce, ale pokud tvoji přátelé tvrdí, že máš na lepšího, třeba si opravdu zasloužíš někoho lepšího:) I když pravda, mě se to radí snadno. Taky pomáhá se za tu situaci modlit. Držím palce, ať to zvládneš a dobře si užij jaro a léto:)
Přezdívka (jméno): ajda
|
