Původní příspěvek:
Ahoj holky... Mám takový problém... Letos mi bude 15, chodím do osmičky, ale cítím se starší... Teda jak na co... V hlavě uvažuju nad různýma věcma, ale nedokážu se podle toho řídit - když přemýšlím o svém chování, že bych se měla chovat jinak ke svým rodičům, že bych měla ukázat, že nejsem malá, třeba neodmlouvat, příjdu mezi ně, něco mi řeknou, co mi není po srsti a hned ukážu, jakej jsem malej fracek. A navíc kvůli úplný banalitě. Já si to uvědomím téměř hned poté, ale už se stalo. Říkám si, že bych měla být milejší a přijímat ostatní, i když mě štvou, že je to tak správné, ale pak se ukážu tak, že je to snad ještě horší. A taky si to uvědomím, ale pozdě... Je to jako moje písemky z matiky... vypočítám lehčí kvadratickou rovnici (která se bere na sš), znám její základní teorii, ale z testů ve škole zkazím z nepozornosti lineární rovnici... a to opakovaně. Na zš se cítím stará, ale ještě mi tam zbývá přes rok. Těším se na sš. Nedokážu si říct, teď změním tohle, protože se bojím reakce okolí. Nevíte někdo jak převíst \"teorii do praxe\"? Neříkám, že je ta moje teorie nejlepší, ale určitě bych ublížila méně lidem, než tímhle mým lehkomyslným chováním. Aby toho nebylo málo jsem zamilovaná do staršího kluka (o více jak pět let). Jako \"patnáctku\" mě asi vidí jako malou holku. I když prý vypadám starší. Cítím se prostě ve svým věku \"uvězněná\". Vím, že dospělá nejsem... Na jednu stranu malá, na druhou starší (ne dospělá :D) Taky vztahy mezi klukem a holkou beru daleko vážněji než mí vrstevníci. Neberu to jako hru. Máte to někdo podobně? Nebo máte s tím nějaké zkušenosti? A myslíte si, že je nějaká malá šance, že by mě dvaadvacetiletý kluk neviděl jako malou? :D Díky za všechny odpovědi, jestli jste to někdo dočetl a pochopil to. :) Díky... Přezdívka (jméno): Anonymka♥
|