Původní příspěvek:
Ahoj holky mám jenom takovou myšlenku nad kterou občas přemýšlím...
Když sem byla na prvním stupni ZŠ tak se kolem mě holky pořád bavily o klucích a já si díky tomu snažila podstrkávat že se mi taky někdo líbí... stačilo že sme byli kámoši a byl trochu hezkej a já si co nejvíc snažila vsugerovat, jak sem do něj zamilovaná abych nebyla pozadu oproti ostatním i když jsem věděla že to zas tak horký není... No a potom sem se na druhým stupni zamilovala, přišlo to samo, pořád sem na dotyčnýho myslela atd... Teď je mi skoro 15 a od tý doby až doposud poslouchám od ostatních holek, že jsem na něm MOC závislá atd. a příjde mi, že se holky kolem mě ještě nezamilovaly. (Trochu zrada :DDD ale já sem ráda že se zamilovat dokážu :D) Nedávno sem slyšela, že se takový to pravý zamilování příjde až kolem 17 a do tý doby sou to jen dětský lásky (nebo třeba film Rebelové, kde se Zuzka Norisová baví s ostatníma holkama při východu z kostela o zamilovanlsti a to je jim 18)...Z toho vyplývá otázka asi spíš pro Vás starší: Vím, že je rozdíl mezi zamilovaností a láskou ale je tedy rozdíl mezi zamilovaností v 15 (v rozměru neustálého myšlení na něj, líbí se vám i přes jeho vzhledové nedostatky, máte ho rádi i přes určité povahové vady, dokážete si s ním představit cokoli, obrovským zájmem o něj, stydlivost a smutnost když nejste v jeho blízkosti,...) a zamilovaností v 18? Dá se zamilovat ještě VÍC? Nebo je to tím, že se někteří dokážou zamilovat až později? A na mladší a vrstevnice: Jste některý taky tam zamilovaný jako já? :) Díky! :D
PS: Omlouvám se za to zdlouhavé zpracování myšlenky a doufám že jsem nikomu jakkoli nezkazila náladu... :D Přezdívka (jméno): InLove:D
|