Původní příspěvek:
Ahoj, docela dlouho jsem přemýšlela, proč věřím v Boha. Vedla mě k tomu rodina, takže mě nikdy nenapadlo, proč vlastně věřím. Až po delší době jsem došla k názoru, že v Něj věřím, protože v Něm mám Přítele. On má rád mě, i když Ho zklamu. Můžu se k Němu obracet, i když mě všichni opustili. Bůh je Láska. Kdybych v Boha nevěřila, jaký by měl můj život smysl? Žila bych tu plna bolesti a starosti, abych umřela a pak nic? Bůh je Otec, ke kterému se po smrti vracíme. Mnoho vědců, ačkoliv byly odpůrci Pána, později došli k názoru, že byl za stvořením světa Někdo vyšší než jenom Velký třesk. Bůh také dal člověku řád a přiznejme si, k čemu jeho nedodržení vedlo: války (Ukrajina, Sýrie), nenávist, vraždy... Souhlasím s Maggie. Když člověk dělá dobrý skutek, má z něho dobrý pocit. Stejné je to s modlitbou. A když mě Bůh má tak rád, že za mě i tebe a všechny umřel na kříži, proč mu nevěřit? Bůh mi dává radost a sílu do života. Snažím se proto, abych Mu i já mohla odplácet Jeho lásku, i když se mi to občas nedaří. Lásku Boha můžeme pocítit u zpovědi, když doopravdy vyznáme své chyby, spadne nám kámen ze srdce a cítíme se mnohem lépe. Přeji Ti, abys také pocítila Jeho lásku a aby Byl tvým útočištěm. Měj se hezky:D Katris Přezdívka (jméno): Katris
|