Původní příspěvek:
Ahoj m\'lady :D
Úplně chápu, jak se citíš :) Jsem z menšího města a věřících kluků mýho věku je tam vskutku pomálu. Jsou fajn, o tom žádná, ale ne tak, abych s nima začala chodit... Svojí první lásku jsem si \"odbyla\" se spolužákem (dávám to do úvozovek, protože toho nelituju). Nebyl věřící, nebyl vlastně nic z toho, jak jsem si v tý době představovala svýho kluka. Ale měl mě hrozně rád a tak jsem do toho šla. Problém byl, že když jsem zjistila, že to asi nebude to pravý ořechový, bylo to pro něj něco hrozně bolestivýho a mě mrzelo, že ho musím takhle ranit. Potom jsem si řekla, že prostě nebudu chvíli s nikým chodit a nebudu se soustředit na kluky, mezitím jsem změnila školu a šla do Prahy a voilá - hned první měsíc jsem potkala kluka svých snů. :D Věřícího, vtipnýho, dokonalýho (pro mě) ve všech ohledech. Co tím chci říct - ne to, že všichni fajn kluci jsou v Praze :D ale že bysme se neměly honit za klukama, i když bysme nějakýho moc chtěly. Pokud nám Pán Bůh zamýšlí sehnat manžela, tak to udělá ve chvíli, kdy to bude nejpříhodnější. A vybere nám takovýho, ze kterýho budeme paf! Chce to notnou dávku odvahy mu v tomhle věřit, ale stojí to za to :) Měj se krásně, držím ti palce! Přezdívka (jméno): Míša
|