Původní příspěvek:
ahoj, já jsem se celou zš a sš taky trápila, proč se vždycky najde alespoň někdo, kdo mě v kolektivu nemusí. Pořád jsem nemohla přijít na to, proč. Někdy jsem kvůli tomu v tichosti trpěla. Teda měla jsem kamarádky, ale přeci. A nepřišla jsem na to dodnes. Taky jsem byla nekonfliktní(i když ne blbeček), kamarádská...však víš o čem mluvím. Vysvětlovala jsem si to několika způsoby. Buď jsem teda nějaká jiná, něčím prostě odlišná a ty lidi to čílí. Taky jsem byla v kolektivu věřící , ale zase si nemyslím, že by to vyloženě poznali. Nebo oni sami v sobě měli nějakej problém, a tím, že ze mě vyzařoval pokoj, je to štvalo. Nebo ti závidí. Nemusí to být samý jedničky nebo drahý věci, ale třeba táta, šťastný domov, dovolená,... nebo třeba některým lidem vadí, že jsi věřící. Což si teda ale myslím, že by s tím měli ty lidi něco dělat, je 25 let po revoluci a demokracie. Dnes může mít každý svobodný vyznání.Teď jsem po maturitě a jsem zase na další škole. A můj život se otočil o 360 stupňů. Poprvé v životě mám super kolektiv a cítím, že mě mají opravdu rádi. Takže možná chyba opravdu není v tobě, ale máš smůlu na kolektivy. Najdi si partu, kde tě budou mít se vším všudy rádi. A modli se za to. Držím ti palce:) Přezdívka (jméno): joanna
|