Původní příspěvek:
Ahoj, já si taky často připadám ztracená. Můj život je jako kyvadlo - jednou na jedné straně a podruhé zase na opačné. Jsou chvíle, kdy si připadám silná (bohužel je jich dost málo), ale pořád se mi zdá, že nikam nepatřím. Taky závidím ostatním, jak vypadají i jací jsou. Možná je to v některém období života i docela normální, ale rozhodně se snažím najít sama sebe, ale moc nikomu nedovoluji, aby mi s tím pomáhál. Doufám, že to zvládnu sama a psychologa rozhodně vyhledávat nebudu. A že nemám kluka mě taky trápí, protože na ostatní holky se alespoň někdo usměje a já pořád nic. Ale zas chci znát alespoň sama sebe, než se pustím do vztahu s někým dalším:-).
Tak hodně štěstí a držím palce Přezdívka (jméno): liki
|