Původní příspěvek:
Ahoj,tvůj příběh je docela síla.Já jsem do svých 18.tin docela Boha brala.jenže pak mi ho jedna kamarádka se svojí mamčou znechutila.Oni byli v církvi bratrské a tam jsou hodně evangelizující.U mě nastal zlom v roce 2006,kdy jsem se v zoufalství pokusila o sebevraždu.Vím že je to hřích,ale byla jsem zoufalá.Co se dělo potom asi víš.Máma volala záchranku,ta mě odvezlado nemocnice na jip,kde mě napojili na přístroje.V tu chvíli mi došlo co jsem udělala.Jak jsem mámu zranila.A navíc ségra v tý době byla těhotná a lekla se tak, že mále mporodila u telefoního aparátu.Jak jsem ležela na jipce,tak mi hlavou běžel film a já najednou dostala strach,že vážně umřu a že se nebudu moct podívat Bohu do očí.Modlila jsem se celou cestu v sanitce a i potom na jipu.No,a Pán Bůh mě umřít nenechal.V tu chvíli mě polil pocit pokoje,a vědomí že mi to Pán Bůh odpustil.Od té doby vím že Pán Bůh může všechno,pokud mu dáš šanci.Jestli ti můžu poradit,vrať se k Bohu.Život bez Boha je prázdnej.Ať ti Pán žehná.
Přezdívka (jméno): Věra Anežka
|
