© redakce (31.10.2013 10:16)
Milá středoškolačko, cením si toho, že jsi dokázala své pocity někomu svěřit (napsat). Je dobré, že dokážeš problém najít a pojmenovat a nechceš s ním zůstávat sama. Chápu, že to musí být všechno těžké a ráda bych ti pomohla, ale ten nejdůležitější krok budeš muset udělat ty sama. Přece jenom pomalu ale jistě dospíváš a k dospívání patří i to, že se člověk učí přijímat sám sebe, i když je to opravdu náročné (já sama jsem se často cítila podobně, jako jsi to popsala ty. Ale jestli tě to aspoň trochu povzbudí, dnes už je všechno v pořádku a na toto bouřlivé období jenom vzpomínám). Pokusím se napsat několik rad, které mně osobně pomohly: Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná a Bůh má z tvojí jedinečnosti radost. Snaž se mít k sobě stejný postoj. Vždyť krása začíná uvnitř a potom z nás vyzařuje navenek. Můžeš mít krásné dlouhé řasy a namalované oči, ale když za nimi bude smutný, ukřivděný a prázdný pohled, nebude to ono. Zářící oči jsou mnohem víc než vrstva řasenky. Víš, možná mají tvoje spolužačky stejné pocity jako cítíš ty, jenom je dokážou lépe maskovat. Ale každá žena o sobě pochybuje, to mi věř! Dám příklad: Spolužačka, která má krásné vlasy a může si dovolit lepší oblečení, se třeba může cítit sama, protože rodiče jsou rozvedení a ona je jedináček. Ty žiješ ve fungující rodině a máš dva sourozence. To je možná větší poklad než si v tuto chvíli uvědomuješ. Je to smutné, ale v dnešní době je fungující rodina spíše výjimkou. Co by za to některé z tvých spolužaček daly? Možná ti závidí tohle. Nebo to, že ti jde učení. Nebo...? Možná, že i tvoje kámoška by s tebou někdy měnila. Co? Třeba to, že máš zatím klid od kluků a nemusíš řešit to, že se s tebou někdo nebaví, protože jsi mu "zlomila srdce". Ono to možná vypadá jako výhoda, když se kolem někoho točí kluci, ale ve skutečnosti to zase tak skvělé a úžasné být nemusí. Chození přináší často zklamání, narušené vztahy, ... Můžeš být ráda, že tohle zatím nemusíš řešit. Láska totiž není jen o příjemných pocitech, ale hlavně o oběti a bolesti. A k tomu, aby mohl mít člověk doopravdy rád druhého takovou láskou, musí nejřív mít rád sám sebe. A to je právě ta cesta sebepřijetí, kterou máš před sebou. Je těžká, protože máš určitě pocit, že ti hází klacky pod nohy i vlastní maminka (kritikou, upřednostňováním sestry, nedostatkem času), ale není nemožná. My holky jsme na kritiku velmi citlivé. Často kvůli několika kritickým slovům zapomeneme na všechny pochvaly, které jí předcházely. Když se budeš snažit zalovit v paměti, určitě si vybavíš i nějaké pochvalné slovo své mamky. Je to jenom o tom, na co se hlavně zaměříme. Zaměřit se na kritiku je snazší. A ještě něco... co takhle to zkusit otočit? Když tě mamka nechválí a je ti vzdálená, může to znamenat, že sama toho má hodně a pochybuje o sobě (to víš, my ženy... ;-)). Kdy jsi ji za něco naposledy pochválila ty? Třeba za dobrý oběd, za připravení svačiny, za starostlivost a tebe a sourozence nebo jí řekla, že jí něco sluší (to my ženy potřebujeme slyšet minimálně jednou denně)? Vyzkoušej to. Pochvala totiž často plodí pochvalu. Líbí se mi citát: "Kde chybí láska, lásku zasej a lásku sklidíš." Láska se dá vyjadřovat různě - už zmíněnou pochvalou, dárkem, pomocí, nasloucháním (stačí se třeba zeptat, jaký měla mamka den), objetím,... Možná se potom ve vašem vztahu s mamkou něco změní, zboří se bariéry. Moc bych vám to přála. A také bych si přála, abys dokázala hledat a nacházet všechny poklady, které máš - rodinu, dobré známky, víru, kamarádky, které ti říkají, že ti to sluší, spoustu talentů a schopností,... a aby ses dokázala otevřít i Bohu s tím, co tě trápí. A snad... mu dokázala i poděkovat za to, že tě tady chtěl a že tě chtěl právě takovou, jaká jsi. I když to nebudeš zezačátku myslet upřímně a budeš s jejím vyslovením bojovat, věř, že když tuto kratičkou modlitbu budeš opakovat každý den, postupně se tvoje srdce začne proměňovat. A jednou se na sebe podíváš do zrcadla a řekneš: "WOW!" Protože tak se na tebe dívá Bůh. A když tohle uvidíš, začnou to vidět i ostatní. Rodiče, kamarádky i kluci. Je to běh na dlouhou trať, ale moc ti fandím. Já už jsem podobnou trasou běžela před tebou. Teď je řada na tobě. Jdi do toho! Asi jsem nenapsala úplně všechno, co jsem mohla, proto budu ráda, když znovu napíšeš a budeš nás informovat o tom, jak se ti daří vyrovnávat se sama se sebou. Držím ti palce a přeju krásný den! P.

© P. Jan Balík (01.11.2013 15:52)
Milá Paty, uvažuješ o PPR zcela logicky. Kde je tedy háček? Předně v tom, že slovo "přirozený" má v církevní terminologii zcela jiný význam, než jaký mu přisuzuje dnešní běžná řeč. Běžně ho používáme pro vyjádření něčeho ekologického, spontánního, prostě spojeného s přírodou a s lidskými sklony. Ale v teologii a filosofii slovo "přirozený" znamená: ve shodě s tím, jak je člověk vytvořen, stvořen, ve shodě s tím, jak má člověk žít, aby byl člověkem. Příklad: co je přirozené pro auto? Jet dopředu či dozadu. Co je pro něj nepřirozené? Jet po střeše. Dalším důležitým bodem k pochopení učení církve je skutečnost, že PPR není antikoncepční metoda, ale prostě styl života. Co to znamená? PPR jako lékařská metoda umožňuje manželům žít s vědomím plodnosti, s uvědomováním si krásy a důmyslnosti těla ženy. Prostě mohou žít ve stálém vědomí - toto je okamžik nejkrásnější a nejlepší pro početí dítěte, toto je okamžik, kdy počít nemůžeme, protože tělo ženy na početí není připraveno. A co učí církev? Podle Bible je jasný příkaz: ploďte se a rozmnožujte se; zároveň nám Ježíš zdůrazňuje lásku a věrnost v manželství. Tedy církev proto učí, že manželství je společenství života pro dobro manželů a pro početí a výchovu nových lidských bytostí. A tvrdí, že nelze tyto dva cíle od sebe oddělovat. Tedy, nelze chtít rozkoš bez dítěte (v plodném období vlastním rozhodnutím antikoncepcí znemožnit plodnost) nebo chtít dítě bez rozkoše, bez vzájemného spojení (umělé početí). Dalším termínem je odpovědné plození, které znamená: přijmout více dětí, je-li to možné, nebo jich přijmout méně, když mají manželé závažné důvody pro to nemít další potomky. Pokud manželé dospějí k rozhodnutí, že nyní by nebylo moudré mít dítě, pak je jediná správná možnost, zříci se intimity v době, kdy je žena plodná. A to umožňují lékařské metody PPR. Pokud by v době plodné spolu intimně byli, museli by to, co je v ženě vepsáno (co je přirozené) nějak předělat - prostě by špatně zacházeli s tím, co dostali, se svým tělem a svojí láskou. Jakoby nutili auto jezdit po střeše. Máš-li o tyto otázky zájem, doporučuji prostudovat web: www.teologietela.paulinky.cz. A je také super knížka: West: Teologie těla pro začátečníky. Vydaly Paulínky. Hodně dalšího přemýšlení. Ať postupně pochopíš, uvidíš, jak v církvi žije Duch svatý, který ji vede k tomu, aby obhajovala pravou důstojnost lidské (i manželské) lásky a její veliké důstojnosti.

© P. Jan Balík (31.10.2013 20:39)
Milá tazatelko, důležitá otázka, jak to bylo s Adamem a Evou. Abychom to pochopili, je třeba si uvědomit, že Bible je soubor mnoha knih a tedy i mnoha literárních druhů. I dnes používáme různé literární druhy: literatura faktu, protokol, poezie, novinové zpravodajství atd. A od každého čekáme jinak popsanou skutečnost. Jinak popíše automobilovou nehodu policista do protokolu a jinak ji popíše básník. Příběh o Adamovi a Evě je biblickou básní. Má v sobě hluboké, pravdivé a historické jádro, ale není to přesný popis událostí. Jedná se o obraz, o básnické vyjádření, které je plné důležitých pravd o člověku (je stvořen Bohem, je stvořen jako muž a žena, prvotní hřích atd.), které jsou vyjádřeny svým vlastním literárním druhem.

© redakce (30.10.2013 10:21)
Ahoj :), na tuto otázku kdysi odpovídal pro IN! P. Leoš Ryška z TV Noe. Myslím, že je to odpověď jasná, proto ti ji přeposílám: "Když se mne někdo zeptá, zda je krádež (hřích) kopírování obsahu CD, jednoznačně říkám ANO. Obdobně to chápu i u DVD nosičů. Tím, že si jej nevypálím, ale koupím, podpořím tvůrce, aby měl za co točit další projekty. Takže koupí pomáhám vytvářet nová díla. Na stahování z internetu mám jiný názor. Tím, že něco na internet volně dám, musím předpokládat, že druzí si mohou cokoliv stáhnout. Složitější je to však tehdy, když vím, že stahuji něco, co je nelegálně získané. Například nové filmy, které se ještě neobjevily v kinech. Pak už je i takové stahování otazníkem."

© redakce (30.10.2013 09:22)
Milá Máří, vážím si tvé důvěry, se kterou se na nás obracíš. Už to, že se s těmito osobními věcmi někomu svěříš, ukazuje, že máš odvahu. Určitě nejsi sama, kdo s masturbací bojuje a tvá otevřenost může pomoci dalším čtenářkám. I tvé pocity jsou normální. Ujišťuji tě, že tento bludný kruh "masturbace - znechucení ze sebe samé - další masturbace - znechucení..." pročívá spousta dalších holek (a kluků). Pro začátek: Když se snažíš zbavit se závislosti na masturbaci, zamysli se nad tím, že trvalo nějaký čas, než sis tento návyk vytvořila. Proto bude také potřeba delší doby na to, aby ses ho zbavila. Proto, když upadneš, nezůstávej ležet. Když se vrátíš od zpovědi a zakrátko své předsevzetí nemasturbovat porušíš, jdi znovu ke svátosti smíření, i kdyby to mělo být druhý den. To doporučují i zpovědníci. Jednak tě svátost posilní a člověk si většinou rozmyslí, jestli mu stojí za to jít druhý den znovu ke zpovědi nebo radši pokušení odolá :). Mám kamarádku, která také bojovala s masturbací a nejdříve chodila ke svátosti smíření obden, později jednou týdně, potom jednou za 14 dnů a nakonec jednou za měsíc. Podařilo se jí závislost překonat, ale bez boje není ani vítězství. Rozhodla se nesetrvávat v hříchu a šla to hned řešit. Je to podobné, jako když se zraníš. Také jdeš k lékaři ihned a neodkládáš to až na další týden nebo měsíc. Jinak by ti rána zahnisala a nikdy by ses úplně neuzdravila. Tak také se zraněním duše není dobré si zahrávat. Není třeba se před zpovědníkem stydět, denně slyší spousty podobných hříchů a nemají důvod si je uchovávat v paměti. A Bůh odpouští každý hřích. Snaž se být upřímná k Bohu i k sobě a popros ho o pomoc (stačí kratičká střelná modlitba - např. "Pane, prosím, pomoz mi.", když víš, že jsi v této chvíli zranitelná a mohla bys pokušení podlehnout). Problém masturbace začíná v mysli, tak Bohu dovol, aby tvou mysl měnil. Každý den si přečti kousek z Bible. Odvracej svůj pohled od všeho, co tě sexuálně vzrušuje a vyhýbej se situacím, kde se vyskytuje pokušení. Ovládej své tělo - když máš pocit, že tvoje tělo musí vybuchnout, pokud se část sexuálního napětí neuvolní, dostaň ho pod kontrolu cvičením, službou jiným nebo jinou fyzickou aktivitou. Zapoj se do života farnosti nebo si najdi nové aktivity, které tě budou bavit. Sama si stanov úkoly, které se budeš snažit dodržet. A nezapomínej, že selhání není celková prohra, ale příležitost k novému povstání a pokračování v boji. Myslíme na Tebe, klidně se znovu ozvi. P.

© P. Jan Balík (30.10.2013 07:12)
Milá Maruško, výtečná otázka. Odpověď je jednoduchá: solidní modlitba vyžaduje oba způsoby. Naučené modlitby jsou většinou super a stačí se nad nimi zamyslet, aby člověk zjistil, jak jsou bohaté. Otčenáš je přímo od Ježíše a Zdrávas Maria je přímo biblická modlitba. Tyto naučené modlitby jsou takovou kostrou. Modlitba svými slovy je také důležitá, protože dává průchod osobním citům k Ježíšovi. Je ale vhodné se učit ještě další modlitbě - rozjímavé. To si člověk vyčlení řekněme 15 minut času v tichu (nejlépe každý den nebo alespoň více dní v týdnu). Musí si říci přesně, kdy a kde se bude takto soustřeďovat. Poprosí Ducha svatého o vedení, přečte si kousek Písma nebo solidní knihy (např. slov papežů k mladým) a chvíli nad textem přemýšlí. Pak na jeho základě začne hovořit s Ježíšem. Kdo takovouto modlitbu začne, postupně se dostane do zcela nového druhu modlitby - spočívat na srdci Pána Ježíše, naslouchat mu, být s ním. Ne vždy se takováto modlitba povede, ale kdo vytrvá, zjistí, jak je krásné pravidelné "randění" s Ježíšem.

© redakce (29.10.2013 08:02)
Ahoj Máří, děkujeme za tvůj dotaz. Dnes se o masturbaci (autoerotice) mluví poměrně běžně. Jedná se o vzrušování vlastních pohlavních orgánů. Svět, ve kterém žijeme, hlásá prostřednictvím nejrůznějších médií, že masturbace je normální, běžná, dokonce zdraví prospěšná. Ale je to opravdu tak? Nezapomínej na to, že dnešní svět je uzavřený sám do sebe, že hlásá hesla jako "Užívej si! Žiješ jenom teď! Měj vždycky a za každou cenu to nejlepší!" Někam se vytratila víra ve věčný život, zájem o druhé lidi, hodnoty jako je nesobecká láska, která se dává druhému a chce jeho štěstí. Když to trochu přeženu: Ze všech stran na tebe denně útočí: "Já! Já! Já!" - "Já si budu užívat", "já se budu bavit", "já si pomůžu sám", "já budu budovat kariéru",... a ostatní mě nezajímají. Říká se tomu sobectví, sebestřednost. Ptáš se, jak to všechno souvisí s masturbací? Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která ho odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbace symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka naplnit. Přemýšlej nad tím a nenech sebou manipulovat, i když ti bude svět říkat cokoli. Snaž se jednat podle svého svědomí. Držíme palce a přejeme, ať se snažíš hledat opravdové hodnoty, které vedou k radosti a štěstí. P.

© redakce (29.10.2013 07:42)
Ahoj amino, tato otázka se v poradně objevuje poměrně často, proto ti posílám vysvětlující odpověď P. Jana Balíka, který odpovídal na podobnou otázku (zda je jóga hřích): Jóga hřích pochopitelně není. To ale neznamená, že je bezproblémová. Proč? Vznikla v prostředí, které nezná Krista. Z toho důvodu je ze začátku zajímavým cvičením, ale postupně uvádí do duchovní cesty, která vychází z úplně jiného pohledu na člověka, svět a Boha než jaký vyplývá z Bible a z toho, co nám řekl Ježíš Kristus. Proto je třeba jogínská cvičení (např. jako fyzioterapii) přijímat s velikou opatrností. Jakmile cvičitel začne kromě cviků vtahovat do komentářů a do svých proslovů nějaké názory na svět a člověka, pak je lépe taková cvičení ukončit. Řeknu to sice velice zjednodušeně, ale rozdíl v pohledu je asi tento: jóga počítá s tím, že zlo je ve své podstatě soustředěnost člověka na tělo a hmotný svět. Veškeré duchovní úsilí člověka tedy vede k překonání tělesnosti a ke spojení se s božstvem. Člověk sám svou silou pracuje na tomto konečném spojení. Člověk se soustřeďuje na sebe a svou cestu růstu. Křesťanství ukazuje nutnost spojit svůj život s Bohem a dosáhnout harmonii těla a duše, a to tím, že se člověk otevře nabídne ze strany Boha a přijme Boží sílu (milost ve křtu a svátostech), se kterou pak spolupracuje. Zlo je odmítnutí Boží lásky. Veškeré duchovní snahy (např. modlitba, ztišení) tedy vedou k dialogu s Bohem. Člověk se soustřeďuje na vztah s Bohem, který se musí projevit na vztahu lásky k druhým lidem.

© P. Jan Balík (24.10.2013 12:10)
Milá Moucho, když jsem chodil do školy já, bylo to podobné, jako píšeš ty. Dokonce i učitelé se v době komunismu věřícím dětem vysmívali. Lehké to nebylo a není. Co tedy dělat? Myslím si, že nejprve je třeba se podívat na to, co říká Ježíš: "Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají" (Jan 15,20). První křesťané žili také ve společnosti, kde byli nepatrnou menšinou a po celá tři století dokonce byli pronásledovái tak, že jich mnoho bylo zabíjeno pro Krista. Naříkali? Ne. S odvahou hlásali evangelium, vnímali posměch i smrt jako zvláštní Kristovo vyznamenání. Ale nemusíme chodit daleko. Před 60 lety v 50. letech minulého století mnoho kněží i laiků bylo v ČR odsuzování k vězení, protože věřili v Krista a nechtěli se ho vzdát. To je tedy první. Smějí se ti? Neseš na sobě pár třísek Kristova kříže, jsi s Ježíšem spojena. A pak? Žádné chmury, strach a skleslost! Víra je veliký dar, jsi bohatá vírou a je třeba hlásat evangelium. Hledej vhodné příležitosti, nenech se zastrašit a mluv o Pánu, vždyť kdokoliv objeví Krista, ten bude jen a jen vděčný za takový dar. Nabízíš jim to nejcennější, co můžeme někomu zprostředkovat - lásku Boží, přáteství s Láskou. Zde platí i ta druhá část věty, uvidíš, jistě se ti někdy stane, že se najde spolužák či spolužačka nebo někdo jiný, kdo díky tomu, žes mu něco řekla o Pánu, uvěří. Jistě, je třeba se za druhé modlit a také studovat, abys uměla diskutovat, ale hlavně je třeba mít odvahu a nebát se posměchu. Nakonec sám Duch Svatý nám dává správná slova: "A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit" (Mt 10,19). Snad ještě jednu poznámku. Je moc dobré, když věřící žijí ve společenství s druhými věřícími, protože se pak posilujeme k odvaze hlásat evangelium. Máš nějaké společenství mladých? Pokud ne, hledej ho. Žehná Ti P. Jenda

© redakce (24.10.2013 08:42)
Ahoj Terrí, soucit je určitým druhem lítosti, kdy se dokážeme vcítit do situace druhého a trápíme se jí. Můžeme mít soucit s kamarádkou, která dostala špatnou známku ve škole, s tetou, která leží v nemocnici a nemůže být se svými dětmi a manželem doma; s lidmi, kteří žijí na ulici; s těmi, které postihly přírodní katastrofy atd. O soucitu se píše také v Bibli, v podobenství o milosrdném Samaritánovi (viz Lk 10; 29-37). Soucit je většinou prvním krokem k tomu, že se rozhodneme někomu pomoci - nabídneme kamarádce doučování, navštívíme tetu v nemocnici nebo jí pohlídáme děti, přispějeme na Charitu nebo se zapojíme do pomoci lidem ve světě apod. Bohužel často zůstáváme jenom u soucitu a skutky nikde. Říkáme o někom, jak to má těžké a jak je nám ho/jí líto, ale už nejsme schopní třeba mu/jí napsat povzbudivou smsku, jít si s ním/ s ní popovídat, nabídnout pomoc. Nebo máme soucit s miliony trpících na celém světě, ale žádný soucit s tím, kdo nám ublížil nebo nás naštval. Nesnažíme se vžít do jeho(její) situace a zamyslet se nad tím, proč tak jednal(a). Nesnažíme se udělat další krok - krok odpuštění. Soucit je tedy dobrý, protože vede člověka k tomu, aby nebyl zaměřený jenom sám na sebe, ale kdybychom zůstali jenom u soucitu, bylo by to málo. Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomohla. Případné otázky posílej na mail cizova@in.cz, abychom to tady nespamovaly ;-) Přeju Ti otevřené srdce pro druhé a dobré prožití dnešního dne! ;-) P.

© P. Jan Balík (23.10.2013 16:03)
Milá čučoriedko, záleží na tom, co to znamená "zbožný člověk". Pán Ježíš vidí člověka zbožného jako toho, kdo je spojen s ním ve dvou rovinách - je to člověk, který se modlí (má čas na něj samotného) a zároveň dokáže najít Boha v bližním, v druhém člověku, vyznačuje se láskou k druhým lidem. Problém je, že se nám lidem často stává, že jsme náchylní k extrémům: modlit se a nevidět Boha v bližním, vnímat Boha všude, ale nemít na něj osobně čas. Zbožnost, která se nevyznačuje láskou k druhým, je tedy falešná nebo přinejmenším velice nedokonalá. Kvalita modlitby se pozná podle lásky k druhým a ne podle proklečených hodin či podle citových prožitků.

© redakce (23.10.2013 09:48)
Ahoj ájo, jediné, co ti můžeme poradit, je, abys navštívila svoji paní doktorku a řekla jí o svém problému. Je možné, že máš třeba problémy se štítnou žlázou (což je u mladých lidí poměrně běžné). Zvýšené pocení a s ním spojený zápach může mít více příčin a my z redakce nejsme schopní to na dálku posoudit. Preventivní prohlídkou nic nepokazíš. Není se čeho bát. Měj pěkný den. P.

© redakce (22.10.2013 11:46)
Ahoj miško,myslíme na tebe a věříme, že to dobře dopadne. P.

© P. Jan Balík (22.10.2013 18:56)
Milá tazatelko, každý vztah se vyvíjí a prochází chvílemi zdaru ale i obtížemi, krizí. Důvodem je mimo jiné i to, že jsme každý jiný, každý trochu či spíše více sobec, a tudíž vztahy nežijeme nezištně, ale sobecky. Jakmile začne nějaký vztah být intenzivnější - což může být klidně jen to, že najdeš kamarádku - pak zjistíš, že sobectví a jinakost mnohdy začne stavět mezi lidi bariéry. Jeden současný autor a zakladatel hnutí Archa Jean Vanier říká, že ve chvíli, kdy začínáme žít v intenzivním vztahu, objevíme v sobě obludu - sobce. A tedy, aby se vztah stal opravdu hlubokým a přečkal vše, musíme se měnit, to bolí srdce, to je náročné. Je normální, že mladí lidé spolu chodí a rozejdou se. I když to bolí, učíš se tím vztahům. Postupně chápeš, že vztah bolí a že vyžaduje stále více se soustředit na lásku - žít pro dobro druhého. Rozejít se má ovšem někdy smysl i proto, že ten druhý, který se ti líbí, se nakonec při bližším seznámení ukáže tak jiný, s tak odlišnými postoji, že by život s ním byl jen utrpením a proto je lepší se zavčas rozejít.

© redakce (22.10.2013 08:12)
Ahoj eL, na tvém místě bych tomu klukovi napsala něco ve smyslu: "přítele nemám a momentálně ani žádného nehledám". Napíšeš pravdu tak, jak to cítíš. To je cennější než jakékoli polopravdy nebo vyhýbavé odpovědi. Pokud mu šlo jenom o to "sbalit tě" kvůli tomu, aby někoho měl nebo aby tě využil, už se ti neozve. Svět se potom nezboří a ty si ušetříš případné trápení. Jestli o tebe bude opravdu stát, přistoupí na to, že budete nejdřív kamarádi. Můžete se tak poznat a na vážný vztah nemusí dojít. Pokud by tě ale nějak obtěžoval a bylo ti to nepříjemné (tím myslím i dotěrné psaní a vtíravé otázky), klidně si ho s čistým svědomím z Facebooku smaž. Nikdo nemá právo zasahovat do tvého soukromí, pokud to ty sama nechceš. Držíme palce a přejeme hodně odvahy, ať dokážeš jít s pravdou ven, i když to nebude jednoduché. P.

© redakce (21.10.2013 14:06)
Ahoj M., nevím, kolik je ti let, ale věř, že pokud je ti mezi dvanácti a osmnácti, jsou depresivní nálady ve tvém věku normální. Je normální, že tě najednou přepadají pocity vlastní bezvýznamnosti a neschopnosti. Když se člověk začíná měnit v dospělého, nevyvíjí se nejenom tělo, ale také psychika. A to je provázeno právě těmito stavy. Není na tom nic špatného, negativního, když najednou nevíš, proč se ti chce brečet, proč jsi naštvaná. S postupujícím věkem tyto nálady odezní a ustálí se. Snaž se jim nepoddávat a pokus se s nimi bojovat. Až tě příště chytí "depka", nezůstávej sama. Přinuť se být mezi lidmi. Pověz někomu o tom, jak se cítíš (pokud není v okolí zrovna žádný člověk, Bůh je online pořád ;-)). Vyhledávej lidi a situace, které vzbuzují radost. Zpívej. Ke změně své nálady používej povzbudivou a pozitivní hudbu. Maluj, fotografuj, sportuj, pusť se do nějaké tvořivé aktivity. Zkus se něčím zabavit, i když se ti nechce. Ideální je také jít někomu pomoct (vždycky je dost možností), díky tomu na chvíli zapomeneš na sebe a na své nálady. Netrap se příliš minulostí a žij přítomným okamžikem. Napni své síly (i na učení) hned teď. Snaž se nevidět hned vše černě, dej sobě i svým schopnostem šanci. Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi. P.

© redakce (21.10.2013 14:16)
Milá Marie, tvůj dotaz jsme přeposlali odborníkovi, měj prosím chvilku strpení. Jakmile obdržíme odpověď, uveřejníme ji zde. P.

© redakce (21.10.2013 08:49)
Ahoj M., děkujeme za osobní reakci a přejeme hezké podzimní dny ;-) P.

© redakce (21.10.2013 11:16)
Ahoj Marťo, plakáty se dají vytvořit buď v programu Microsoft Word tak, že k textu vložíš jeden nebo více obrázků. Pokud ale chceš nějaký lepší plakát, existují různé grafické editory (nejznámější je asi Photoshop, ale ten je také hodně drahý). Na internetu je volně dostupný grafický editor pixlr.com, kde se dají k obrázkům vkládat i nápisy a potom výsledný plakát uložíš jako fotku. Dále je ke stažení program Photofiltre a podobé editory, ale je pravda, že člověk se s nimi musí chvilku učit zacházet, než přijde na to, jak ten správný plakát vytvořit. Profíci používají sazečský program Adobe Indesign, ale pro tvé potřeby bude stačit některý ze dvou zmíněných editorů. Důležité je zvolit čitelné a výrazné písmo a napsat jenom nejdůležitější věci, aby se v množství textu neztratily podstatné informace. Věříme, že ti některý z našich tipů pomůže a plakát se podaří! Měj se moc hezky. P.