© P. Jan Balík (22.10.2013 18:56)
Milá tazatelko, každý vztah se vyvíjí a prochází chvílemi zdaru ale i obtížemi, krizí. Důvodem je mimo jiné i to, že jsme každý jiný, každý trochu či spíše více sobec, a tudíž vztahy nežijeme nezištně, ale sobecky. Jakmile začne nějaký vztah být intenzivnější - což může být klidně jen to, že najdeš kamarádku - pak zjistíš, že sobectví a jinakost mnohdy začne stavět mezi lidi bariéry. Jeden současný autor a zakladatel hnutí Archa Jean Vanier říká, že ve chvíli, kdy začínáme žít v intenzivním vztahu, objevíme v sobě obludu - sobce. A tedy, aby se vztah stal opravdu hlubokým a přečkal vše, musíme se měnit, to bolí srdce, to je náročné. Je normální, že mladí lidé spolu chodí a rozejdou se. I když to bolí, učíš se tím vztahům. Postupně chápeš, že vztah bolí a že vyžaduje stále více se soustředit na lásku - žít pro dobro druhého. Rozejít se má ovšem někdy smysl i proto, že ten druhý, který se ti líbí, se nakonec při bližším seznámení ukáže tak jiný, s tak odlišnými postoji, že by život s ním byl jen utrpením a proto je lepší se zavčas rozejít.

© redakce (22.10.2013 08:12)
Ahoj eL, na tvém místě bych tomu klukovi napsala něco ve smyslu: "přítele nemám a momentálně ani žádného nehledám". Napíšeš pravdu tak, jak to cítíš. To je cennější než jakékoli polopravdy nebo vyhýbavé odpovědi. Pokud mu šlo jenom o to "sbalit tě" kvůli tomu, aby někoho měl nebo aby tě využil, už se ti neozve. Svět se potom nezboří a ty si ušetříš případné trápení. Jestli o tebe bude opravdu stát, přistoupí na to, že budete nejdřív kamarádi. Můžete se tak poznat a na vážný vztah nemusí dojít. Pokud by tě ale nějak obtěžoval a bylo ti to nepříjemné (tím myslím i dotěrné psaní a vtíravé otázky), klidně si ho s čistým svědomím z Facebooku smaž. Nikdo nemá právo zasahovat do tvého soukromí, pokud to ty sama nechceš. Držíme palce a přejeme hodně odvahy, ať dokážeš jít s pravdou ven, i když to nebude jednoduché. P.

© redakce (21.10.2013 14:06)
Ahoj M., nevím, kolik je ti let, ale věř, že pokud je ti mezi dvanácti a osmnácti, jsou depresivní nálady ve tvém věku normální. Je normální, že tě najednou přepadají pocity vlastní bezvýznamnosti a neschopnosti. Když se člověk začíná měnit v dospělého, nevyvíjí se nejenom tělo, ale také psychika. A to je provázeno právě těmito stavy. Není na tom nic špatného, negativního, když najednou nevíš, proč se ti chce brečet, proč jsi naštvaná. S postupujícím věkem tyto nálady odezní a ustálí se. Snaž se jim nepoddávat a pokus se s nimi bojovat. Až tě příště chytí "depka", nezůstávej sama. Přinuť se být mezi lidmi. Pověz někomu o tom, jak se cítíš (pokud není v okolí zrovna žádný člověk, Bůh je online pořád ;-)). Vyhledávej lidi a situace, které vzbuzují radost. Zpívej. Ke změně své nálady používej povzbudivou a pozitivní hudbu. Maluj, fotografuj, sportuj, pusť se do nějaké tvořivé aktivity. Zkus se něčím zabavit, i když se ti nechce. Ideální je také jít někomu pomoct (vždycky je dost možností), díky tomu na chvíli zapomeneš na sebe a na své nálady. Netrap se příliš minulostí a žij přítomným okamžikem. Napni své síly (i na učení) hned teď. Snaž se nevidět hned vše černě, dej sobě i svým schopnostem šanci. Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi. P.

© redakce (21.10.2013 14:16)
Milá Marie, tvůj dotaz jsme přeposlali odborníkovi, měj prosím chvilku strpení. Jakmile obdržíme odpověď, uveřejníme ji zde. P.

© redakce (21.10.2013 08:49)
Ahoj M., děkujeme za osobní reakci a přejeme hezké podzimní dny ;-) P.

© redakce (21.10.2013 11:16)
Ahoj Marťo, plakáty se dají vytvořit buď v programu Microsoft Word tak, že k textu vložíš jeden nebo více obrázků. Pokud ale chceš nějaký lepší plakát, existují různé grafické editory (nejznámější je asi Photoshop, ale ten je také hodně drahý). Na internetu je volně dostupný grafický editor pixlr.com, kde se dají k obrázkům vkládat i nápisy a potom výsledný plakát uložíš jako fotku. Dále je ke stažení program Photofiltre a podobé editory, ale je pravda, že člověk se s nimi musí chvilku učit zacházet, než přijde na to, jak ten správný plakát vytvořit. Profíci používají sazečský program Adobe Indesign, ale pro tvé potřeby bude stačit některý ze dvou zmíněných editorů. Důležité je zvolit čitelné a výrazné písmo a napsat jenom nejdůležitější věci, aby se v množství textu neztratily podstatné informace. Věříme, že ti některý z našich tipů pomůže a plakát se podaří! Měj se moc hezky. P.

© redakce (19.10.2013 14:23)
Ahoj Mišulee, nevím, jestli tento vzkaz neměl být v diskuzi "holky holkám", každopádně se i my v redakci k modlitbám připojujeme! ;-) P.

© redakce (18.10.2013 23:17)
Ahoj Elisso, svůj příběh samozřejmě napsat můžeš a rádi ho i zveřejníme tady na webu (a pokud by se nám někdy hodil, tak i v časopise). Napiš jej buď na redakce@in.cz nebo přímo sem do vzkazů. Přejeme dobré prožití víkendu! P.

© redakce (18.10.2013 12:00)
Ahoj Papriko, děkujeme za upřímné svědectví, věříme, že holkám, které mají podobné otázky a problémy, pomůže si věci srovnat v hlavě. Zároveň bychom jej rádi někdy použili do časopisu, samozřejmě s tvým svolením. Pokud bys se zveřejněním v časopise nesouhlasila, napiš nám prosím do redakce. Pokojný den! P.

© P. Jan Balík (17.10.2013 14:44)
Milá B. B., máš-li důvěru k svému učiteli, pověz mu, že potřebuješ jeho pomoc. Pokud je to těžké, napiš mu to a dej mu to napsané a popros ho, ať si to přečte. Asi bude nejlepší, když ho požádáš, zda by ti doporučil nějakého psychologa nebo školního výchovného poradce, který je schopný a který tě bude doprovázet a pomůže ti. Neboj se otevřenosti a neboj se psychologa. S bolavým zubem jdeme z zubaři, s obtížemi v životě chodíme k psychologovi. Žehná a myslí v modlitbě P. Jenda

© redakce (17.10.2013 10:13)
Milá Viktorie, jsme rádi, že ses nám ozvala a nezůstáváš se svým problémem sama. Pokusím se ti aspoň částečně poradit. To, co prožíváš, jsou obavy a úzkost; tj. emoce, které rády člověku "přerůstají přes hlavu" a chtějí ho pohltit. Jde o to se jim účinně bránit. Jak píšeš, problémem není jenom maturita, ale příčinou úzkosti mohou být i tvé špatné vztahy v rodině a s vrstevníky. Možná se bojíš, že když maturitu neuděláš, zhorší se ještě více i tyto vztahy. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Začneme učením. Co můžeš dělat, abys ve škole stíhala? (shrnu to jenom velmi stručně, protože podrobný článek na toto téma vyjde v listopadovém čísle IN!u). Takže několik tipů pro tebe: 1) Dopřej si dostatek spánku (alespoň 8 hodin denně). 2) Dostatečně odpočívej. 3) Měj dostatek tělesného pohybu. Ideálně 3x týdně. 4) Žij v přítomnosti. Pravděpodobně 98 % věcí, které nás děsí nebo si z nich děláme starosti, nikdy nenastane. Uč se žít přítomným okamžikem. Je to umění, ale jde to ;-). S tím souvisí další bod: 5) Neodkládej věci. To tvoji úzkost jenom zvyšuje. Prostě se pusť do práce hned teď. Rozděl si učení do menších celků, nechtěj se naučit všechno najednou. I když jsi célevědomá, pamatuj, že přílišná snaha zvládnout hned všechno nikam nevede. 6) Zopakuj si krátce to, co ses učila předchozí den - tak uložíš poznatky do dlouhodobé paměti. 7) Maturita není jediným smyslem života. Pokud budeš pokračovat ve studiu na vysoké škole, poznáš, že každá větší zkouška je vlastně taková další maturita. Maturitní zkouška nás má hlavně naučit pracovat samostatně a nehroutit se předem kvůli obavám z neúspěchu. Má tím připravit člověka na život, kde také přijdou situace, v nichž bude muset obstát a na rozdíl od maturity u nich nebudou opravné pokusy). Bohužel je maturita často chápána špatně, jako něco, čím se studenti straší. Není divu, že potom panují takové (často úplně zbytečné) obavy. Pořád si opakuj, že maturita není strašák, ale výzva. A rozhodni se už dnes pracovat na tom, abys zkoušku složila úspěšně. Máš ještě hodně času, není proč se zbytečně stresovat (stres navíc brání tomu, aby nám vědomosti "lezly" do hlavy). Takže hlavně klid. Ptáš se, jak ho dosáhnout, když se cítíš sama, neklidná a nikdo ti nerozumí? Mám jednu radu. Když se přestaneš zabývat vlastními problémy a začneš pomáhat druhým nebo se více zajímat o druhé, tvoje úzkost a osamělost se zmenší. Vyzkoušej a uvidíš. A pokud jsi věřící, doporučuji jako modlitbu rozjímání nad krátkými úryvky z Bible - např. 1. list Petrův, 5,7 nebo Mt 6; 25-34. Nezapomínej, že Bohu na tobě záleží a můžeš mu svěřit jakoukoli svou starost - tak, jako jsi to napsala nám. Myslíme na Tebe v modlitbě. Kdybys cokoli potřebovala, jsme tu pro Tebe. P.

© redakce (17.10.2013 07:47)
Ahoj Enyo, děkujeme za krásná slova a přejeme Ti, ať dnes prožiješ krásný den ;-) P.

© Petra Čížová (17.10.2013 08:48)
Milá M., hned na úvod bych ti chtěla poděkovat za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Určitě to pro tebe nebylo lehké. Z tvé otázky jde cítit, že to, co prožíváš tě opravdu trápí. Proto bych tě chtěla ujistit, že podobně jako ty se v době dospívání cítíme my holky skoro všechny. Kluci nám dokážou pěkně poplést hlavu! ;-) Dospívání je obdobím, kdy se lehce zakoukáme do někoho jenom proto, že se nám líbí to, jak vypadá, jak se dívá, jaký má úsměv, jak si nás všímá (a už malinko opomíjíme další stránky jeho já - povahu, zájmy, vztahy v rodině, hodnoty, které vyznává,... A co nevidíme vůbec, jsou jeho negativní stránky - ty se objevují až postupně při vzájemném poznávání se při chození. Ale má je každý, i ten, kdo nám zpočátku připadá jako dokonalý.) Člověk se všemu učí postupně. Proto je přirozené, že neví, jak někoho oslovit, jak dát najevo své city a že o tom, kdo vzbudil jeho zájem a probudil zamilovanost zatím jenom sní (i když by samozřejmě chtěl něco víc). Říká se tomu doba "platonických lásek" a k životu patří stejně jako slunce ke dni a měsíc k noci. Kdy jindy by se měl člověk zamilovávat "až po uši", když ne v období dospívání? Co tím chci říct? Když je člověk zamilovaný, má sklon všechno vidět trochu zkresleně. Kluk, který se nám líbí, se může naším směrem podívat jenom náhodně a my si to hned vyložíme tak, že nás pozoruje. Proč? Jsme prostě "citlivější" na jeho pohledy a vnímáme je silněji než pohledy ostatních lidí. Samozřejmě, že se na tebe může opravdu dívat, protože kluci rádi pozorují holky (často jenom z pouhé zvědavosti nebo proto, že se jim líbí, jak vypadají - ale to ještě neznamená, že by s každou, která se jim líbí, chtěli i chodit - líbit se jim může i 20 holek současně a je jedno, jestli je to holka reálná nebo holka z obálky časopisu nebo filmová herečka. Kluci (muži) jsou prostě v tomhle jinak nastavení než my ženy. Vnímají víc pohledem a nás to může snadno zmást). I proto bych tomu na tvém místě nechala volný průběh. Pokud se mu opravdu líbíš a má o tebe zájem, dřív nebo později tě osloví sám. V dnešní době je celá řada možností, jak někoho oslovit (nemusí to být jenom osobní setkání, takže i kdyby se styděl, není to výmluva ;-)). Pokud tě pozoruje jenom ze zvědavosti, také to časem pochopíš a zase se objeví někdo jiný, pro koho třeba už nebudeš jenom pozorovacím objektem. Co můžeš dělat ty? Můžeš se o něj zajímat a čekat na vhodnou příležitost, kdy by ses ho mohla na něco zeptat nebo ho aspoň pozdravit, abys aspoň trochu poznala, na čem jsi. Snaž se ale nevytvářet takové situace uměle, zavánělo by to vnucováním. Chce to prostě trpělivost. I květina musí rozkvétat postupně. Nejde přeskočit jednu fázi (chtít z poupátka hned udělat rozvitý květ). Tak i ty musíš "rozkvétat"postupně - tzn. nepřeskakovat z období platonických lásek hned na vážný vztah. Začít postupným "oťukáváním" a poznáváním toho druhého. Čekat. Nechtít všechno hned, protože všechno má svůj čas a věř mi, že ti nic neuteče. ;-) Zatím vnímáš hlavně jeho vzhled, tak se zkus zaměřit víc na jeho povahu. Nedívej se jenom, jestli se dívá na tebe, ale všímej si, jak se chová k druhým, jak s nimi mluví, zda je ochotný někomu pomoct nebo jede sám za sebe,... Pozoruj. Možná, že když se budeš víc o toho kluka zajímat, poznáš, že sice skvěle vypadá, ale nerozumíte si ani v základních věcech. A nebo naopak. Přejeme Ti k objevování hodně odvahy a pokoje v srdci! P.

© redakce (14.10.2013 07:30)
Děkujeme, Katko, za pochvalu! Měj krásný den. P.

© P. Jan Balík (11.10.2013 16:38)
Podívej, jsme na tom jako první křesťané. Ti žili v době, kdy Římská říše byla v morálním rozkladu. Bylo jim moc málo a neustále byli pronásledování a zabíjeni. Podobně dnešní doba není snadná, ale z hlediska víry je dobrodružná. První křesťané se totiž nebáli o Ježíšovi hovořit a stále jich přibývalo. Nedbali nic na posměch ani na to, že mohli být popraveni. I dnes máme úkol víru šířit. Proč to říkám? Protože víra nás křesťanů v Evropě a bohatém světě bývá občas ospalá a nudná. Nedokážeme se z ní radovat a prožívat ji jako veliké osvobození od všech možných zotročení lidí (egoismem, penězi, mocí, televizí, drogami, hříchem...). Jak to udělat, aby tvá víra rostla a stala se radostnou? Víra je jako světlo slunce. Když se do něj podíváme přímo, občas z něj bolí oči a jsme oslepeni. Ano, k víře patří i období, kdy máme takové pocity, o kterých píšeš. Co dělat? Nepodlehnout panice a poctivě pokračovat v cestě a v dobrých rozhodnutích. A jaká dobrá rozhodnutí udělat pro růst víry? 1) Každý den si najít chvíli na "rande" s Ježíšem. 2) Každou neděli přistupovat k eucharistii a vždy prosit: Pane, dej mi více víry. 3) Každý den si přečíst kousek Písma. 4) Snažit se číst kvalitní knížky o víře. 5) Nezůstávat sama, ale vyhledat nějaké společenství mladých věřících. Máte ve farnosti? Pokud ne, hledej je ve svém okolí. Může ti pomoci i vaše diecézní centrum pro mládež. A jezdi často na nějaké DCŽM - například do Příchovic u Harachova, do Rajnochovic, do Osové Bitýšky nebo na Vesmír v Orlických horách. Můžeš tam přijet kdykoliv a vždy tam najdeš partu lidí, se kterými můžeš o víře hovořit a povzbudit se. 6) Chodit jednou za měsíc ke zpovědi a najít si kněze, se kterým si můžeš o sobě a svých pocitech popovídat. Na DCŽM takové kněze jistě najdeš. 7) A hledej příležitosti jak o své víře hovořit s druhými, kteří nevěří. Buď mezi nimi apoštolem. 8) Vyhledávej možnosti, jak někomu (např. starému) pomoci z lásky. Láska totiž je světlem, které rozzáří náš život. Že je toho hodně? Nic se neboj, jsou to jen takové základní pokyny, aby člověk podporoval svoji víru. Je to něco takového jako třeba návod k používání mobilu. Když to děláme, začne to vše nějak tak fungovat a je možné využívat mnoho dalších funkcí. Žehná P. Jenda Balík

© redakce (14.10.2013 09:15)
Milá A., musím přiznat, že jsem si tvoji otázku nechala několik dní uležet, protože jsem nechtěla napsat unáhlenou odpověď. O víkendu jsem měla možnost zúčastnit se moc hezké svatby jedněch známých - oba dva věřící lidé, kostel plný mladých párů... a tak jsem přemýšlela, čím to, že tito lidé jsou pořád spolu, čím to, že se nerozešli, že vypadají tak šťastně. Mluvila jsem o tom s nimi a celá řada z těchto mladých lidí (i mladých manželů) mi potvrdila, že zvláště po několika letech chození přišly krize, kdy pochybovali o tom, zda spolu opravdu mají být. Je to přirozené a k chození to patří. Otázka je, jak se s těmito krizemi vyrovnáme. Může se stát to, co se se stalo tobě, že v tu dobu objeví někdo, kdo nám porozumí, rozhovor s ním není stereotyp, je to něco nového, něco, co nám třeba i v našem vztahu, který žijeme, chybí. Znám to sama z vlastní zkušenosti a denně si musím znovu a znovu připomínat, že láska je především ROZHODNUTÍ. Jinak už bych svůj současný vztah několikrát ukončila ;-) (a zpětně vždycky vidím, o co všechno bych se ochudila a že bych potom nejspíš hodně litovala). Někdy si pleteme lásku se zamilovaností (zamilovat se je snadné, ale není nemožné toho člověka dostat z hlavy, časem totož "pobláznění" odezní a začínáme vidět druhého v pravém světle, ale o tom snad nemusím víc psát, podle toho, co píšeš, jsi to sama zažila). Pokud žijeme s někým více let a navzájem se poznáváme, začíná se v nás vynořovat "obluda" - to znamená, že v kontaktu s druhým člověkem si začínáme silněji uvědomovat své negativní stránky, často se nám nechce pro něho něco dělat, máme pocit, že se ze vztahu vytratilo "jiskřění", radostné očekávání,... a když potom přijde někdo druhý, myslíme si, že s ním to bude jiné, nové,... Nebude. Láska je totiž především ROZHODNUTÍ pro toho druhého. Představ si, že se ti podobná situace přihodí v manželství. Co uděláš? Odejdeš? Požádáš o rozvod? Nebo si připomeneš slib, který jsi dala, a zůstaneš věrná svému manželovi v dobrém i zlém? Polož si ještě několik otázek: Stojí ti za to vzdát se všeho, co jsi tři roky se svým klukem budovala, kvůli člověku, který je jiné národnosti, má jiné kulturní zvyklosti a život s ním by možná ani nebyl reálný? (To, že si píšete, je hezké, ale byla by vůbec možnost vztah na dálku nějak rozvíjet, aniž bys musela odjet do zahraničí?). Rozumět si můžeme s řadou lidí, ale mohou to být naši dobří přátelé, kterým můžeme čas od času napsat, a nemusíme s nimi zrovna začít chodit. Možná to stojí za zvážení. Teď jsi zamilovaná a vidíš všechno růžově, ale co by se stalo po třech letech, kdy bys už poznala i jeho špatné stránky (všichni je máme :)), a objevil by se někdo jiný, nový? Znovu bys odešla? ... Pokud bych měla nějak poradit, říkám: dej si čas. Nedějel ukvapená rozhodnutí. Zvláště ne v době, kdy jsi zamilovaná. Nevyplácí se to. Zkus ozvláštnit vztah, který žiješ - vymysli pro svého kluka nějaké překvapení, společný výlet apod. Zamysli se nad tím, co na něm nejvíce oceňuješ a každý den ho za něco (i drobnost) pochval. Uvidíš, že i tvůj kluk potom "rozkvete" a možná zjistíš, že si s ním rozumíš daleko víc, než s mužem, kterého sis už možná trochu přikrášlila ve svých představách. Dej svému současnému vztahu novou šanci, nový impulz. A pokud jsi věřící, zahrň všechno do modlitby. Bůh totiž vidí i za roh a dokáže ti dát sílu ke správnému rozhodnutí. To poznáš podle pokoje v srdci. Přeju Ti, ať jsi v životě moc šťastná. Myslím na tebe, klidně znovu napiš! P.

© redakce (09.10.2013 16:40)
Ahoj mikyhoran, díky za tip. Poznačíme si jej a uvidíme, co bude v našich silách. Do redakce nám přislo už více návrhů na plakát a je těžké vyhovět všem. P.

© redakce (09.10.2013 12:37)
Ahoj pružinko ;-), je moc dobře, že chceš se svým tělem něco dělat. Nejlépe bude, když se poradíš s učitelem (či učitelkou) tělocviku - nemusí to být přímo osoba, která tě učí - pokud se stydíš nebo si myslíš, že by ti to mohlo způsobit nepříjemnosti. My takto na dálku nejsme schopní posoudit tvou tělesnou konstrukci ani nejsme odborníci na všechno. Co poradit můžeme, je vytrvalost, trpělivost a pravidelnost, ať už se rozhodneš pro protahovací nebo posilovací cviky. Rozhodně ale není dobré tělo přetěžovat. To ti ale zřejmě řekne i učitel a k tomu by ti měl doporučit i nějaké konkrétní cviky. Vždycky je lépe, když tě upozorní na chyby, které bys mohla při provádění cviku dělat nebo které děláš, než když si najdeš nějaké video a chybným cvičením si víc ublížíš, než prospěješ. Ať to dobře dopadne! Přejeme hodně vytrvalosti a odhodlání ;-) P.

© redakce (09.10.2013 08:55)
Ahoj, plakáty budou i v časopisech bez dárkového předplatného, dárek je něco navíc (možná i ty naušnice, jak píšeš - vždycky to bude nějaké překvapení). Takže nemusíš mít strach, že bys o plakáty přišla, pokud si "dárkové předplatné" neobjednáš. Měj se moc hezky! P.