„Někteří lidé jsou jako mraky. Když zmizí, je krásný, slunečný den.“ Alespoň tak to tvrdí známý citát neznámého autora a skutečně – jistě si téměř všichni dokážeme hned vybavit někoho, kdo by takovému popisu odpovídal. Protiva, cholerik, puntičkář, hujer, bručoun..., ti všichni jsou někdy zkrátka k nesnesení. Jak je tedy vůbec možné, že šel Kristus cestou kříže dob-ro-vol-ně i kvůli nim?

Není žádným překvapením, že jsou nám někteří lidé jednoduše sympatičnější než ostatní, k někomu cítíme náklonnost a jiného zase nemůžeme ani cítit. Denně se musíme potýkat s otravnými spolužáky nebo neohleduplnými spolubydlícími, kteří přesně vědí, jak nás spolehlivě vytočit a v mnohých situacích je pak trpělivost a shovívavost k nim nedostatkovým artiklem.

Jak má být člověk milý, když se mu už, už otevírá nůž v kapse?

Především je dobré uvědomit si, jak omezené a jednostranné je naše chápání druhých. Soudíme nezřídka na základě zkreslených nebo neúplných informací, raději se necháváme strhnout „spravedlivým hněvem“, než abychom se snažili o pochopení. S velkou pravděpodobností jsme i my trnem v oku někomu dalšímu a možná, aniž bychom to tušili, musel se někdo třeba právě dnes kvůli nám přemoci a raději se usmát, než aby utrousil jízlivou poznámku.

Člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce. (1 Sam 16, 7)

Rok milosrdenství dává příležitost nejen k tomu, abychom si důrazněji uvědomovali milosrdenství Boží, ale také k tomu, abychom sami dokázali milosrdenství projevovat a tím se Bohu přibližovat. Ať už se nám to totiž líbí či ne, Bůh miluje každého z nás stejně velkou, bezvýhradnou láskou. Namyšlenou Terezu, sebestředného Vojtu, zvědavou Katku, dokonce i hádavého souseda Pavla, co nadává od rána do večera. Bůh miluje lidi, kteří nám lezou na nervy dokonce do té míry, že si nedokázal představit stvoření bez nich a všechny ty na pohled nepříjemné a otravné tváře mezi námi chtěl. Je příkladem rodiče, který není zaslepený vlastním míněním o svých dětech, ale dobře ví, jací jsme a právě takové nás přijímá. Nejen v tomto ohledu se máme od Boha zkrátka stále co učit :).

Tip!

Pokud se často dostáváš do situací, kdy je potřeba kousnout se do jazyka, abys někomu příkladně zlostně neodsekla, připomeň si v rychlosti zkratku WWJD (What Would Jesus Do? – Co by udělal Ježíš?) a zkus zareagovat tak, jak si myslíš, že by na tvém místě jednal Bůh. I když to nemusí být zrovna jednoduché, za pokus to určitě stojí!

A proto, pokud už míra naší tolerance k protivům všeho druhu opravdu přetéká, není na škodu přizvat právě Jeho na pomoc. Pomodlit se za umění tolerance, dar trpělivosti, za to, abychom dokázali hledat a nacházet v lidech to, co v nich vidí Bůh. Změna totiž nemusí vždy nutně nastat v daném člověku, ale i v našem srdci, v našem vnímání.

Jako výzvu na závěr proto vedle dlouhých soupisů chyb a nedostatků zkusme najít alespoň 3 pozitiva na otravovi, který nám pije krev. Třeba nás mile překvapí, že i z původně krátkého lístečku se může stát celý seznam.

redaktorka Helča

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.