Nedávno jsem ležela v nemocnici. Sestřičky i lékaři byli moc milí a vstřícní, i když už asi měli všeho dost. V té době se totiž uzavírala některá oddělení, rušily plánované operace a mnozí zdravotníci přecházeli pomáhat ke covidovým pacientům. I naše bývalá šéfredaktorka Liduška, nyní zdravotní sestra, je jedním z nich.

Liduško, už je to neuvěřitelných 8 let, co jsme spolu seděly v redakci IN. Od té doby jsi změnila příjmení:), narodily se ti tři krásné děti a taky jsi se vrátila ke své původní profesi zdravotní sestry. V čem jsou tyto profese jiné, v čem jsou si podobné?

Na společný čas v redakci samozřejmě moc ráda vzpomínám a pořád ho zpovzdálí nějak sleduju. V čem je má nynější práce jiná, je asi dost zřejmé. Je to úplně jiný svět. Zároveň ale mám pocit, že jsou tam i podobnosti. V obou případech je v centru mého zájmu člověk. Zajímá mě, co druzí lidé řeší, jaké mají radosti, starosti i bolesti a podle svých možností se snažím pomoct.

Teď všichni prožíváme náročnou dobu, ale někteří přece jenom náročnější. Ty sama v současné době pracuješ přímo na covidovém oddělení. Zkus prosím našim čtenářkám vysvětlit, co to vlastně znamená.

Obrázků zdravotníků v overalech je teď všude plno. Netýká se to jen pár vybraných oddělení, ale je to běžná realita nemocnic. Když už nestačí infekční oddělení pro covid pozitivní pacienty, přeměňují se na covidové jednotky oddělení další. Protože je tam potřeba víc personálu, jsou zavřená další oddělení, aby se víc sester a lékařů mohlo věnovat těmto pacientům. Pro nás to znamená, že 4-6 hodin pracujeme oblečené v overalu, bez záchodu, jídla a pití, staráme se o pacienty a moc jim držíme palce, aby „to dali“. Pak máme dvě hodiny pauzu a oblékáme se znova.

Dá se vůbec covid a celá tato doba vnímat i nějak, aspoň trošku, pozitivně?

Z každé situace se snažím vytřískat něco pozitivního, něco pro sebe. Když to neudělám, mám pocit, že to prožívám zbytečně. Nechci se nechat strhnout k neustálému nadávání a naříkání na celý svět, jak to teď mnozí dělají. Ničemu tím neprospěju a sebe otrávím a naštvu. Na covidových jednotkách se teď třeba potkáváme se sestrami z různých oddělení, seznamujeme se, předáváme si různé zkušenosti a je to velmi obohacující. Za normálních okolností by to nebylo. V běžném provozu neznám sestry, které pracují např. o patro výš. Myslím, že celkově nás covid učí větší vděčnosti za život, víc prožívat přítomný okamžik a vážit si i zdánlivě běžných věcí. Zároveň intenzivněji vnímám, jak je náš život křehký. Jsem vděčnější za dar víry. Pokud totiž věřím v život věčný, v milosrdného Boha, bez jehož vědomí nám ani vlas nespadne, pak navzdory všemu můžu mít v srdci pokoj. Covidová doba nás vyvedla z pyšného omylu, že vše máme ve svých rukách. Ani drc! Řekla bych, že kdo si alespoň něco podobného uvědomí, nenosil respirátor nadarmo. 😊

Blíží se Vánoce. Máte u vás doma nějakou oblíbenou tradici nebo činnost, na kterou se všichni těšíte?

U nás je to jasné. Bydlíme ve městě betlémů, stavíme doma velký betlém. To je naše zhmotnění Vánoc. Postavíme konstrukci přes půl chodby, na to poskládáme krajinu z pařezů, mechu, chvojí a suchých květin, z krabic vyndáme domy, paláce a hlavně dřevěné figurky. Až o Štědrém večeru položíme do jesliček Jezulátko. To je taková krása! 6. ledna odejdou pastýři a z krabic přijde celý tříkrálový průvod s koňmi, velbloudy a slony. Z betléma se těšíme až do Hromnic.

Tvoje dcera Klárka už dorůstá do věku, kdy začne pokukovat po nějakém pořádném dívčím časopise. Věřím, že to bude IN!:) V čem je pro tebe důležitý?

Jsem ráda, že časopis IN! a jeho webové stránky existují. Pamatuji si svou dobu dospívání, kdy jsem byla hodně zmatená ze sebe, ze světa kolem mě. IN! vnímám jako maják a průvodce v tom náročném čase hledání a poznávání života. Moc celé redakci držím palce, ať se to daří.

Liduško, moc děkuju za tvůj čas i slova povzbuzení. A vy naše milé čtenářky vidíte, že pomáhat a myslet na druhé se dá opravdu všude. Stačí mít otevřené srdce a neustále to zkoušet.

Přejeme vám s Liduškou naplněný předvánoční čas. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.