Nějak se stalo, že jsme skoro celá rodina narozená v únoru, a aby toho nebylo málo, můj tatínek má ještě svátek. Ne nadarmo jsme tedy začali tento měsíc soukromě nazývat „vítězným únorem“. 😊 Oslava střídá oslavu, rodinné i přátelské sešlosti se hemží dárky, dobrotami k jídlu i pití, družnými hovory a veselím – zkrátka skvělé zpestření už trochu dlouhé a většinou pošmourné zimy. Letos je to ale trochu jiné.

Jednak mám třicátiny a přichází období, kdy si „připadám stará“. Tak jsme si řekli, že to oslavíme alespoň velkolepě, a zamluvili jsme si víkend v nádherném hotelu v Karlových Varech. Pak ale přišla druhá vlna Covidu a z hotelu nám zavolali, že náš pobyt musí zrušit. Došlo mi, že ani jiné oslavy se letos moc konat nebudou kvůli epidemiologickým opatřením – a když, tak jedině trochu ve strachu a výčitkách svědomí. Babičky neuvidím vůbec, abych je neohrozila. Sestra s malými synovci možná nepřijedou, protože není jasné, jestli se bude moct cestovat přes celou republiku. Ach jo.

Postěžovala jsem si kamarádovi na Messengeru, kamarádovi, který má svou drahou polovičku na Slovensku a nemůžou se v posledním roce vídat skoro vůbec. Napsal mi: „Buď vděčná za každou chvíli.“ A já jsem si řekla… Aha. Proč by člověk měl mít slavnostní náladu jen v luxusním hotelu ve Varech a ne doma? Proč by mu měla udělat radost přítomnost velkého počtu lidí a ne jen těch úplně, ale úplně nejbližších? Co se mi vlastně děje tak hrozného, když to srovnám se situací mnoha jiných lidí?

A tak jsem se rozhodla letošní narozeniny strávit tak, že budu vděčná za každou chvíli, kdekoliv.

Marta

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.