Aneb pololetní úvaha nejen na téma známek a dobrých pracovních výsledků:).

Školní rok je v půlce a tak nastalo období rekapitulace. Ve čtvrtek se rozdalo vysvědčení a prodloužený víkend slibuje, alespoň krátký, odpočinek. Jako začínající učitelka jsem už dávno pochopila, že život není jen o známkách na vysvědčení a že řada důležitých věcí se stejně na ten bílý kus papíru nevejde. Jako třeba dobrá pracovní nálada ve třídě, jestli se dotyčný chová slušně, jestli je s ním legrace nebo pracuje na zadaném úkolu.

Velmi mě ale mrzí, když vidím, že někomu něco nejde. Teda, já vím, že každý nemůže být matematický génius nebo budoucí spisovatel. Jeden je nadaný spíš sportovně, jiný hudebně, někoho baví třeba chemie. Nejsem ale spokojena, když vidím, že se zkrátka nechce. Když se zkrátka řekne, že na trojku to stačí a že jedna pětka žádná pětka.

Jak ale takovou poloviční práci nakonec ocení Bůh? Domnívám se totiž, že vším, co děláme, bychom měli Boha chválit a nedělat mu ostudu. A to platí i pro plnění našich povinností. Okolí si často o křesťanech nemyslí nic pěkného, protože vidí, že naše chování není stoprocentní. (Mezi námi, ono sice nebude nikdy, ale to neznamená, že se nemáme snažit  ). Ano, může se stát, že se budeš snažit pracovat na 100 % a výsledek nebude nijak dobrý, ale to je zkrátka mezi tebou a Bohem. On ví, kolik úsilí tě ta činnost stála.

Na závěr bych jenom dodala, že se každý ve svém životě občas pracuje tak na půl. Je ale dobré si připomínat, že vším, co děláme, vzdáváme našemu Bohu čest a neměli bychom mu dělat ostudu. Jak v práci, tak ve škole, tak i v neděli v kostele. Tak se posnažme ;-). redaktorka Lucka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.